Březen, za kamna vlezem…

0

Přesně tak, jak zní titulek, mi to připadá při shánění hráčů na zápas. Většina je zalezlá za kamny a dostat je ven, je práce skoro větší než s Honzou v pohádce. Zbytek je zase do večera ve škole nebo v práci. Když se na utkání sejde osmička, je to pak skoro svátek! A že by se sešla v šest, to už je sci-fi.

Sedmý týden pražských soutěží přinesl bilanci jediného vítězství (ještě že máme žetko) a tří proher, když géčko mělo volno.
Osmý týden pražských soutěží přinesl bilanci čtyř vítězství! a v pátek prohrálo éčko.

D (3:5) a (4,5:3,5)

E (Bohnice B 3:5) a (Praga C, 3,5:4,5)

Dva výjezdy Éčka do přilehlých lokalit (Bohnic a Vysočan) bohužel nepomohly našim záchranářským snahám.

K zápasu v Bohnicích se těžko hledají pozitiva, snad jenom Lukášova výhra nad Milanem Petrasem (1912) – Lukáš si věřil, před zápasem říkal, že  má s Milanem černými bilanci z posledních zápasů 40 a nakonec Milana v časovce zlomil i popáté. Potom už jsem stál dobře snad jenom já na osmé, na kterou Bohnice z nedostatku jiných hráčů ukecali výjimečně Urstu (1924), který měl ze všech domácích hráčů nejvyšší ELO. Asi jsem to měl zkusit na výhru (Fritz ukazoval při rovném materiálu něco mezi +1,5 až 2), ale neviděl jsem tam okamžité vyhrávající pokračování a do kombinačních přestřelek se mi se silnějším soupeřem nechtělo, takže jsem vzal jeho nabídku remízy.

Zbytek se mi těžko komentuje, Michal na druhé s Dlouhým (1895) ztratil hned v zahájení věž a ani pokusy chytit dámu nebyly úspěšné. Pavel Hruška s Hřebíčkem (1906) si nechal dát vidle a ztratil kvalitu, potom materiál dohnal, ale koncovku zkazil, Martin Hykš s Brožem (1874) zvolil v lepší partii špatný plán a nakonec byl za třetí (a jak soupeř zdůraznil „poslední“) nabídku remízy rád. Pavel Talpa s Čižmárem (1761) byl rád, že soupeř to po mém vzoru nerad hrotí, takže Pavlovi nabídl remis v koncovce s dvěma pěšci víc, což Pavel musel vzít i za špatného stavu. No a partie Zdeňka Kováře s paní Čižmárovou (1590) připomínala houpačku, např. já jsem viděl, že soupeřka jednotahově nastavila kvalitu, ale Zdeňkovi to stejně nestačilo a prohrál.

Do Vysočan na Pragovku jsme tím pádem jeli s tím, že musíme. Páteční termín spolu s prázdninami a špatnými výsledky týmu zaváněl tím, že se nesejdeme, ale nakonec tato část dopadla dobře. Byli jsme v 8 a přihlásili se dva sváteční, ale kvalitní hráči – Martin Chaloupka a Adéla Nytrová, u kterých jsem si (samozřejmě potají) už dopředu psal za daných okolností (oba jsou v soupisce dost vzadu) bod. Před zápasem jsme se ostatně s Mirkem Radou vsadili o večeři, jak přesně dopadnou jednotlivé desky a Adéla byla de facto náš jediný rozdíl (Mirek tipoval remízu a já výhru).

Večer před zápasem jsem přiliš nedodržel disciplínu, takže jsem se v pátek ráno probudil se slušnou kocovinou, odpoledne se to sice zlepšilo, ale k večeru jsem zase začínal drobátko usínat. Na místo jsem dorazil s předstihem, takže jsem šel kočku ještě vyvenčit ke kocourovi (tedy do stejnojmenné hospody pod hrací místnosti Pragy). To, že ne všichni z týmu budou v optimální kondici, už naznačovalo pár předstartovních postřehů, posuďte sami: Zdeněk Kovář SMSkuje, že už nastupuje do tramvaje, za chvíli od něj dostávám další SMS: DPT24 😉 Za minutu šest volám Martinovi Hykšovi, kde je, a podle popisu zjišťuju, že ruletu výstupů z metra Vysočanská (aneb pade na pade) nezvládl, nevadí, nohy na ramena a šupky dupky pěšky … Mirek Rada s Pavlem Hruškou přicházejí včas, ale bohužel jsem je nalákal ke Kocourovi a jejich hladký průchod z hospody do hrací místnosti zhatí nejezdící výtah, na který prý 10 minut čekali, zpoždění 15 minut, ach jo 🙁

Jediná vzorná tak byla Adéla, která už byla připravená před mým příchodem u správné desky (pro mě v letošní sezóně bohužel dost nezvyklý až šokující pohled). Spolu s ní se do včasně příchozích zařadil i Martin Chaloupka a poté, co přiklusal i Martin Hykš, jsme mohli začít, byli jsme 4. Bohužel tím se vyčerpal i bodový přísun a další příchozí už byly nuly (samozřejmě pouze bodově).

Jako první skončila Adéla, která soupeře (Radics 1773) rozdrtila útokem na krále, perfektní výkon, palec nahoru! Bodová kompenzace pro soupeře byla na poslední desce, kde Roman Skřivánek s Němečkem (1673) sám sebe přivedl pod soupeřův tlak a prohrál. V té době jsem se já s Bečvářem (1724) vymotal ze zahájení, kde jsem nestál úplně dobře, a dostal jsem se do koncovky různobarevných střelců, takže remis. Bohužel vzápětí skončil i Zdeněk Kovář, jehož soupeř (Strakoš, 1710) trochu nekorektně bětnul kvalitu, ale Zdeněk nenašel přesnou obranu a rázem jsme prohrávali 1,5:2,5

Naštěstí situace nebyla úplně beznadějná – Martin Chaloupka na čtvrté s kapitánem domácích Slavíkem (1818) vypadal přivyhraně a Martin Hykš měl na třetí s Ťoupalem (1843) pěšce víc. K vítězství „stačilo“ získat na prvních dvou deskách 1 bod. Bohužel v té době Mirek Rada s Fialou (1933) vypadal dost podezřele, pod tlakem soupeřových těžkých figur na obou křídlech a minimum času. Pavel Hruška se Šmídem (1897) stál remízově, i když trochu pasivně. Martin Chaloupka brzy vyhrál a druhý Martin za chvíli směřoval do vyhrané koncovky.

Ještě jsem stačil Mirkovi potvrdit, že může hrát na remízu a šup, už tam byl … mat soupeře. Tak jsem Pavlovi stačil říct, že je to špatné a musí hrát na výhru a šup, už tam byly … vidle soupeře koněm na dámu a krále. A bylo vymalováno 2,5:4,5 Nechali jsme tak dohrát Martina Hykše koncovku samotného a šli jsme do hospody truchlit. Měl prý ještě starosti, že soupeř s 20 minutami do konce rezignoval na zápis a snažil se ho shodit, ale Martin to ustál a zkorigoval na 3,5:4,5

F (1,5:6,5) a (6:2)

G (7:1)
Po týdnu volna se opět ukázalo nejtěžší sehnat dostatek hráčů na zápas. Začal sem tím, že jsem spolehlivou trojici (Roman, Radko, Štefan) doplnil osobně na hratelnou čtveřici. Lukáš a Robert museli bohužel jít na první třídu, kde déčko letos dlouhodobě nezvládá docházku. Pak sem zajistil hlídání dětí a mohla jít i Lucka. Adéla se omluvila ze školy, když využila jedinou tolerovanou absenci hned na začátku semestru. Zbývali Karel a Zdeněk, kteří v 17:10 ukončili natáčení v Teplicích a vyrazili do Prahy doplnit náš stav na plný počet. Tak sem nakonec mohl dát Mirkovi R. volno, přestože i když měl jiný program od osmi, byl ochoten nastoupit a partii ukončit před limitem.

Vlastní zápas byl od začátku hrán na jednu branku, když stejno-písmenková Oáza G přijela při vlastním mnoho-souběhu jen v sedmi a tak si bohužel Roman nezahrál. Druhý bod vybojoval těsně po sedmé Radko, který někde od soupeře dostal dámu. Před osmou se přidaly obě Unižetky na třetí a čtvrté šachovnici, které své partie s přehledem vyhrály, když postupně uplatnily materiální (Adéla měla ve střední hře dvě dámy proti jedné a Lucie korunovala převahu figury vidličkou na krále a věž) převahu. Tak to bylo 4:0 a pomalu vrcholila Štefanova partie, která byla vrcholnou ukázkou toho, co se může ve třetí třídě stát. Chvíli měl Štefan dámu za dvě věže, jezdce a několik pěšců, pak vyšachoval věž a vyměnil střelce za jezdce a hrálo se dáma proti střelci, věži a několika pěšcům. Když i Štefan měl jednoho dvě pole před proměnou, provedl výměnu dámy za obě figury, s tím že si dojde pro novou dámu, ale nešťastně o jedno pole vedle než to mělo být a o postouplého pěšce přišel a soupeř zaznamenal čestný bod. Odměnou byl pro Štefana aspoň rozbor partie s Tomášem, který na náš zápas zabloudil. Pátý a šestý bod jsme před devátou přidali Zdeněk a já na prvních dvou šachovnicích a pak už sem jen já a kapitán hostí čekali na Karla, který trpělivě v půl desáté uplatnil figuru a partii korunoval matem věží, jezdcem a pěšci na h5.

Ž (5,5:2,5) Unižetky bijou i Vyšehrad a (7,5:0,5) Unižetky postupují!

Komentář

Musíte být zaregistrováni pro přidávání komentářů.

© 2020 UNI Chess.