O dalším úspěchu UniŽetek informuje kapitánka Bálková:

Šesté kolo nás čekali soupeři z Radlic, s nimiž jsme si chtěly po smolné Zoře spravit chuť. Přestože se nacházeli s 0 body poslední v tabulce, sešly jsme se v poměrně silné sestavě.
V hracím sále jsme se začali scházet všichni poměrně brzy, takže došlo ke kuriózní situaci, že ještě asi pět minut před šestou seděli všichni přítomní jako pěny u šachovnice a netrpělivě očekávali zahájení zápasu. Do šesti jsme ještě čekali na opozdilce, pak jsem musela zahájit. Překvapilo mě, že přestože soupeřů bylo v místosti už dobrých dvacet minut osm, zasedli k šachovnicím jen v šesti. Takže pouze fanoušci. Na čtvrté šachovnici neseděl dokonce ani jeden z hráčů, ale štěstí měla naše Adéla, jelikož měla černé, a tak jí malé zpoždění nijak neuškodilo.
U mě v partii bylo klidné bezvětří, vedle u Martiny se schylovalo poměrně brzy k útoku, sice neměla zatím rošádu, zato ale pěšci postupovali nebezpečně dopředu. Z druhé strany vedle u Péti Francie, Adéla stále čeká na soupeře, Alena s pěšcem více a pěknou pozicí, Zuzka Staňková nejspíš vyrovnané, Zuza Čižmárová také stále čeká na soupeře a na poslední Vendy s pěšcem víc a aktivní hrou.
Kolem půl sedmé se Adéla soupeře dočkala, Zuza však stále nic. Soupeři říkali, že jejich hráč buď někde bloudí, anebo zapomněl, že i to už se stalo. Uplynulo dalších dvacet minut, Adéla odmítá remízu a získává pěšce, já už netrpělivě kroužím kolem Zuziny partie, tedy spíše hodin, a jsem zvědavá, jak to tedy dopadne. V tom se otevřou dveře a fanoušek vítězoslavně zvolá: „Soupeř!“ Byl to ovšem Honza Bernášek, který nám přišel fandit. Jenže Zuza Bernyho nezná a už si šla sednout za šachovnici, že se tedy začne hrát. 🙂 O zábavu bylo postárano. Korunu všemu dodat fanoušek podruhé, když viděl Bernyho prohlížet si přední šachovnice, a směrem k Zuze udiveně prohodil: „No, tak co je, proč si nejde sednout, on se Vás bojí, nebo co?!“ To už jsem šla fakt do kolen. Oběma jsem tedy vysvětlila, že Honza je náš kamarád, velmistr s elem 2500, a že Zuza může být ráda, že to opravdu není soupeř. Kladla jsem si jen otázku, komu vlastně ten fanoušek fandí.
Po zábavě jsem se vrátila ke své ložené remíze a byla jsem i vcelku ráda, když se na mě soupeř usmál a zeptal se: „Tak co, nedáme remízku?“. Jasně, že jo! Ještě mě teda uklidnil, že míval dřív elo 2100. Stav 1,5 – 0,5.
Před odchodem s Bernym na pivo jsme usoudili, že minimálně 4 výhry jsou naše a se spokojeností se vydali do tradiční Zlaté kovadliny.
SMS online zpravodajství od Zuzy hlásilo zhruba po hodině stav 3 – 1 pro nás, ale to už se Péťa (remis) i Vendy (výhra) objevily ve dveřích lokálu. Po chvíli volá Adéla, že teda taky remis, tady jsme však čekali spíš výhru. Ukázalo se ale, že pěšec navíc byl nejspíš otrávený, otevřel se tak soupeři sloupec a spolu s aktivním střelcem se vytvořila silná protihra. Čili remíza dobrá!
Dalším příchozím byla Alena, která se usmívala „no, dala jsem mu mat!“. Paráda, 4,5 – 1,5.
Zdálo se mi, že všichni nějak rychle končí, tak jsem raději vyrazila zpátky do sálu, kde už na tabulce svítil stav 5,5 – 1,5, další bodík přidala Zuzka.
Zbývala poslední napínavá partie na první šachovnici. Martina měla dva spojené volné pěšce postouplé, kvalitu víc, na hodinách ale poslední 3 minuty. Soupeř měl 45 minut a partii sice objektivně prohranou, nicméně nebylo to nic jednoduchého. Spojení pěšáci mu také běželi do dámy a hrát takovou pozici se 3 minutami bych rozhodně nechtěla. Naštěstí si Martina stihla postavit dámu, získala tak celou věž navíc a prozřetelně nabídla remízu, kterou soupeř naštěstí vzal. Konečný stav 6 – 2 a stále vedeme tabulku jak na body, tak na skóre!