Trosky jsou sice hrad v Českém ráji, ale i tak bylo možné nazvat naší sestavu při včerejším zápase s Oázou B. Vzhledem k pracovním a soukromým cestám se většina soupisky rozptýlila do Bruselu, Ruska, Itálie, Thajska a Havlíčkova Brodu a byl problém sehnat 8 lidí do sestavy. Nakonec jsem tedy musel vyškrabat z konce soupisky i mého bratra Pavla a stáhnou Filipa z Brodu zpět do Prahy.

Děravou sestavu potvrdily i příchody, kdy Popper, brácha a Víťa hlásili pozdní příchod a Vlado mi standardně za 5 min šest volal, že na to zapomněl, ale že už vyráží. Naštěstí za 1 min šest vešel do místnosti Petr Šplíchal s Honzou Bartošem a Pavel taky zpoždění vymazal, takže se mnou a Filipem jsem mohli začít hrát dokonce v 5.

První partii skončil Pavel, který se mě asi již po 20 tazích přišel zeptat jestli může nabídnout remis a nebude to ostuda (hrál s dvanáctiletou Karin Němcovou). Řekl jsem mu, že pro něj ne, protože hrozí, že ho Karin porazí. On tedy remízu nabídl, ale jeho nabídka se nesetkala s pozitivním ohlasem. Naštěstí za pár tahů ani ona nevěděla co má dělat, tak se dohodli. (0,5-0,5) Po delší době následovala výhra Vlada, který sice přišel pozdě, ale soupeře zkušeně přehrál. (1,5-0,5) Tuším, že stav vyrovnal Víťa, kterému prostě ty bílé nesedí. (1,5-1,5) V tuto chvíli to vypadalo na 4-4, protože Popper byl prohraný, Šplíchal stál podezřele a Barotoš vypadal na remis. Já s Filipem jsme stáli lépe. Kupodivu, ale přišla smrtelná sekvence. Bartoš remízovou pozici otočil na svoji stranu, já s Filipem jsme vyhráli věžovky s pěšcem více a dokonce i Tomáš z ničeho nic stál na výhru resp. jeho soupeř se vzdal, když asi v rozsahu 15 tahů 3x přehlédl to, že může dát mát a nechal Tomáše postavit si dámu (???). Z vyrovnaného zápasu najednou bylo 5,5-1,5 a jen se čekalo na to, kdy Petr Šplíchal vzdá marnou věžovku, kde proti němu běželi 3 volní pěšci. Poslední partie tedy zkorigovala stav na 5,5-2,5 a stále platí, že s přehledem (čím dál větším vedeme tabulku).

Na závěr bych chtěl vyhlásit výhru za první prohru v týmu, kterou obdržel Víťa. Trvalo to 4 kola, ale jednou to přijít muselo.