Původně jsem si chtěl vypůjčit Honzův titulek: „Trosky Déčka proti Oáze“ a vynechat písmeno D, ale nebylo by to moc invenční a kromě toho by to působilo příliš negativně na to, jak překvapivě kvalitní výkony většina z nás podala …

Sestavu jsme bohužel neměli z různých důvodů (studium, práce, dovolená, důležitý zápas eFka) nejsilnější a papírově mělo tím pádem středeční utkání s Oázou C skončit asi tak 6:2 pro Oázu. Jak vyplývá z titulku, sestava skoro přesně kopírovala loňskou sestavu Éčka ve II. třídě, akorát Tomáš Vaněk na první nahradil Tomáše Fráňu a Jirka Fišer Jardu Hadravu. Na poslední chvíli došlo k nejhoršímu a musel jsem nastoupit i já.

Naštěstí jsem měl na  osmé bílé a s Rakintsevem (1842) se mi výjimečně docela povedlo zahájení, když jsem získal krytého volného pěšce v centru. Bohužel jsem na to spotřeboval docela dost času a nebyl jsem po incidentu na Zoře v nejlepší náladě, tak jsem v pozici cca +0,7 dle Fritze nabídnul v 22. tahu remízu a soupeř ji po konzultaci s kapitánem Vedralem vzal 0,5:0,5

Vedral (2321) byl zřejmě sebevědomý ohledně svojí partie na první s Tomášem Vaňkem, což se bohužel brzy ukázalo jako oprávněné. Tomáš stál docela vyrovnaně, potom bohužel zahrál jeden nepřesný tah a rázem byla pozice v troskách a prohrávali jsme 0,5:1,5. Martin Chaloupka se mě mezitím ptal, jestli má vzít nabídnutou remízu s Netíkem (1902) na páté, ale Martin byl u mě rozhodně v kategorii bod a ne půlbodu, takže jsem mu ji zakázal (kromě toho nebyl důvod, Martin stál dobře).

Z ostatních partií: Jarda Charouz se mi moc nezdál (pěšec míň bez nějaké zjevné kompenzace), Jirka Fišer stál aktivně a útočil na krále, Martin Královský a Pavel Šindelář stáli opticky dobře a Pavel Talpa remízově (soupeř ale přišel pozdě a měl hodně špatný čas). Potom jsem se na chvíli vzdálil a když jsem se vrátil, tak byl stav 1,5:2,5. Martin Ch. dostal soupeře do taktických obratů, ve kterých protivník neobstál a Pavel Šindelář s Pirklovou (2064) prý pustil soupeřku k útoku na krále  a už se z toho nevymotal.

Jirka Fišer v té době stál s Tyle st. (1947) už hodně dobře, měl dvě figury proti věži a postouplého volného pěšce a za chvíli bylo vyrovnáno 2,5:2,5. Martin Královský na druhé měl časovku, resp. větší kisňu měl jeho soupeř Čmiko (2036) a Martin toho využil k vytvoření krytého volňáska. Pavel Talpa se Štěrbou (1968) hráli věžovku, každý s pěti pěšci, vypadalo to remízově, i když ani jeden ze soupeřů to nehrál zrovna nejpřesněji.

Jarda Charouz měl kvalitu a pěšce míň, ale stál aktivně a vypadalo to, že by měl materiál dobrat zpět. To se mu nakonec podařilo a v pozici, kdy se přecházelo do věžovky s rovnými pěšci, nabídnul remízu. Tu soupeř (Pokorný, 1874) přijal a nervy se tak za vyrovnaného stavu 3:3 upřely na druhou a sedmou desku, tedy za nás na Martina Kr. a Pavla Talpu. Martin Ch. běhal od partie k partii a vždy mi přišel říct, co má kdo zahrát. Martin Kr. to plnil naprosto přesně a za chvíli se mu podařilo dostat věž na 7. řadu a zároveň druhou věží podseknout krále, který zabloudil na volný h-sloupec a obrat byl dokonaný 4:3!

Zbýval pouze Pavel Talpa, který měl ve věžovce na jednom křídle 2 pěšce proti jednomu a soupeř na druhém křídle to samé. Pavel byl ale daleko aktivnější v pohybu pěšců dopředu a v aktivizaci svého krále, zatímco soupeř jenom posunoval věž (nevím, kde to ELO vzal), takže Pavel odblokoval soupeřova krále a za chvíli byl pěšcem na sedmé řadě a potom už stačilo postavit most a bylo hotovo 53!

Perfektní výsledek, chtělo by se říct maximum možného, snad se příště rozehrají i ti, co se jim zatím tolik nedaří, jakože už jich tolik není. Tabulka se rozdělila přesně na dvě poloviny, ta první má 9 bodů a víc, ta spodní 3 body a míň. Jsme v té první půlce, takže boj o postup není ještě určitě ztracený! 😉