Senzační vítězství Éčka nad Duklou B!

2

Po minulém kole, kdy Éčko prohrálo s nabušeným PORGem B 26 a definitivně ztratilo i teoretickou šanci na postup, poněkud ochladlo nadšení pro hru a navíc hodně hráčů měli ob/sub-jektivní omluvy (hory, zdraví, práce, děti, ukončení kariéry apod.), takže jsem měl před pondělním zápasem s Duklou B velké starosti najít osm hráčů a samozřejmě došlo opět k nejhoršímu, a to že jsem musel nastoupit já. Abych zvednul morálku týmu, tak jsem slíbil každému příchozímu jedno pivo za účast a druhé pivo, když bude bodovat (obojí platilo jen pro ten večer).

Naštěstí se Tomáš Vaněk uvolil přijít splnit svou tradiční úlohu „posunovače“ 😉 Přišel poslední a první odcházel s remízou na druhé s Muroňem (2211) . Soupeř nastoupil v docela silné sestavě (chyběl jen Radim Pospěch, který se přišel podívat až na závěr). Zápas se obecně nesl v dost smířlivé náladě – ani jeden z týmů už neměl šanci na postup, z čehož vyplynula i další rychlá remíza na páté, kde Jarda Hadrava remizoval s Igorem Němcem (2097).

Já jsem hrál na poslední desce s neelistou Martinem Rexou. Až po zápase jsem zjistil, že má letos v Béčku a Céčku 5 bodů ze 6 zápasů s průmerným ELO 1800. Zahájení nepostavil úplně ideálně, získal jsem drobnou výhodu, i když jsem se asi v osmém tahu poprvé přehmátnul a místo výměny dam zahrál Sg5, bezva den … 🙁 Naštěstí to nemělo vliv na funkci (natožpak na hodnocení pozice), takže jsem cvičně hrál na výhru s vizí, že soupeře „obklíčíme“ výhrami na první a poslední desce … 😉

Mezitím dostal nabídku remízy i Pavel Talpa na sedmé (Brát, 1916) a vzhledem k tomu, že měl jako jediný papírově hratelného soupeře, který měl navíc dost špatný čas, tak jsem mu ji zakázal, ale Pavel si jako tvrdohlavý zástuoce kapitána prosadil svou, ach jo … 🙁 Stav byl tedy 1,5:1,5

V moji partii jsem mezitím mohl vyměnit oba páry věží s tím, že doberu a-pěšce, ale nějak zvlášť se mi to nelíbilo a Fritz to celkem potvrdil. Bohužel za tři tahy, kdy jsem mohl získat už docela zajímavou výhodu, jsem zvolil špatné pořadí tahů, následně jsem zjistil, že to je vlastně docela nepříjemné a začal jsem se bránit. Naštěstí soupeř vyměnil věže a přehlídnul, že po výměně mám pole pro návrat zatoulaného koně z b6 přes a4 a zůstala koncovka nestejnopolných střelců. Nabídnul jsem remízu, protože tohle fakt nemohlo skončit jinak, ale soupeř k mému překvapení s klepajícíma se rukama (to znám) nevzal. Slovy Vojty z hospody: „Ty si nevyhrál se soupeřem, který v téhle pozici odmítnul remízu?“ 😉 Tady bych chtěl zdůraznit, že Tomášovo rychlé remizování má jeden velice neblahý efekt, že totiž druhé desky soupeřů se po většinu zápasu potulují bezcílně kolem ostatních partií a nemaje lepších aktivit kibicují (pro tentokrát to byl kolega Muroň u mojí partie) …

Musel jsem se tedy zamyslet, jak postavit obranu (soupeř měl aktivnějšího krále, jinak pěšci byli vesměs na polích svého střelce a jediné dva průchody soupeřova krále se daly zablokovat mým králem). Poté, co se mi to po čtvrthodině (stárnu) podařilo vymyslet a následně realizovat, se mi stal málem druhý přehmat u partie, a to že jsem chtěl hrát střelcem a málem jsem chytil krále. Fritz mi sice doma ukázal, že starosti by nebyly moc velké, ale u partie mě polila horkost 🙁 Naštěstí to byla poslední komplikace, pozice byla neprůstřelná a poté, co si soupeř zkusil vyměnit pár pěšců a zjistil, že krále mi prostě z bílých polí neodtlačí, tak nakonec nabídnul remízu sám. Když jsem se ohlédnul na stav, tak tam svítilo 2:3 z pohledu domácí Dukly.

Ti méně pozornější si mysleli, že to je chyba, ale ukázalo se, že není, protože vyhrál Jirka Fišer na čtvrté s Novotným (2173)! Jirka měl bílé a stál celou partii aktivněji, ale takhle rychlou výhru s tak silným soupeřem jsem tedy nečekal – klobouk dolů 😉  Dohrávali tak první, třetí a šestá: Vojta na první s Baumou (2246) útočil na soupeřova krále pěšci, koněm, dámou a věží. Měl sice docela kisnu, ale říkal jsem si, že by mu to nemuselo vadit, pozice byla kombinačně těhotná. Pavel Hruška na třetí s Ptákem (2173) stál nepohodlně s horším časem, ale zatím remízově (Pavel ji nabídnul, ale bez úspěchu) a Libor na šesté se Soukalem (2037) zkoušel zachránit partii nějakým čoro morem, kdy si sám vlezl do vazby na dámu.

Liborova partie byla asi to nejzajímavější, co jsme analyzovali v hospodě. Co tři tahy se na šachovnici (resp. v enginu rybky) objevil taktický obrat, kterým Libor mohl buď partii zremizovat (v lepším případě) nebo dokonce vyhrát … 🙁 Kombinace to byly trochu počítačové, i když ne úplně nelogické, ale Libor  je bohužel nenašel a nakonec se v beznadějné pozici vzdal. Stav byl 3:3 a dohrávali Vojta a Pavel v první časovce.

Pavlovi se podařil docela husarský kousek, a to z nepohodlné pozice s horším časem udělat pohodlnou pozici s lepším časem, soupeři se čas krátil a tak nakonec to dali za remízu 3,5:3,5

Splnil se mi tak dětský sen, vidět geniálního šachistu vyhrávat za můj tým rozhodující partii v časové tísni. Abych pravdu řekl, nestačil jsem úplně sledovat, co se na šachovnici první desky děje a proč, nicméně z všeobecného bordelu vyšel Vojta s dámou a koněm proti dvěma věžím, a když dal v pokračující časovce koněm vidle na obě věže, tak se soupeř vzdal a bylo rozhodnuto, vyhráli jsme 4,5:3,5!!!

Došlo tak k ideálnímu stavu, kdy každý, kdo bodoval, rozhodnul zápas a Libor mi aspoň ušetřil jedno pivo 😉

2 komentáře

  1. Honza Hučín napsal:

    Vida, jak to jde, když nehraju 🙂

  2. Mircea napsal:

    Gratuluji k výhře, je pěkné se dovědět, že máme v oddíle geniálního šachistu:)

Komentář

Musíte být zaregistrováni pro přidávání komentářů.

© 2020 UNI Chess.