Další důležitý zápas přeborové skupiny papírově vypadal průšvihově – Vršovice měly 5 hráčů své ligové sestavy, my 4 náhradníky. Průnik těchto skupin byl na 5. desce – Víťa hrál černými s Markovičem svoji pokleslou skandinávskou s Jc6, nicméně remizoval v nejlepším Kozákově stylu nabídkou v lepší pozici. Další remízu černými udělal Pokorný na 3. s Erbanem ve Stonewallu dohodou v rovné až nejasné pozici. Rychlý direkt zasadil domácím Škára na 2. desce – Šeleljo s ním hrál Owenovu obranu (b6,Sb7), ale patrně narazil na nějakou taktiku. Pak dlouho nic, jen Gáj remizoval bílými s Vávrou, vynalézavým specialistou na Fajarowiczův gambit, který se také hrál. Po mnoha zápletkách se materiál vyrovnal. Další výhru jsem přidal na 4. bílými s Kohoutem ve slovanské s g6. Získal jsem značnou výhodu a ne úplně přesvědčivě se prokousal k vítězství v koncovce. Vyhráli jsme i černými na 7., Popper tady stál ve Phillidorově obraně značně stísněně na královském křídle, ale předvedl soupeři, že když mu něco sebere na dámském, tak to platí víc. Ve velmi dlouhé poziční partii pak obehrál Čech na prvním stole Svatoše. Pečetila 8., kde měl Horák s neúnavným seniorem Horynou po nějaké francouzské i figuru víc, pak pár pěšců, pak figuru míň, a nakonec remizoval proti J+S na čas.

Podtrženo sečteno 6:2 bez prohry, nahoře 3,5:0,5, projednou můžeme být na sebe pyšní.