Tento týden nebyl náš mladý tým favoritem, hráli jsme s prvním a asi i nejsilnějším týmem soutěže – Pankrácem E. Podařilo se mi dát dohromady sestavu podle mých představ – tedy mix mladých a mladých duchem a zároveň docela solidní i výkonnostně (jediný výpadek Martina Hykše, kterému odpadlo hlídání potomků, vyřešil Martin Chaloupka).
Trochu jsem doufal, že by se soupeř třeba nemusel sejít v nejsilnější sestavě (hrál předtím ve čtvrtek, netradiční pondělní termín spolu s jarními prázdninami půlky Prahy), ale ukázalo se, že soupeři už dávno nedělají takové blázniviny, aby trajdali po horách, a přišli v základní sestavě 1-8. Kromě první desky, kde měl Lukáš jasnou převahu, jsem tak měli na každé desce o 100-200 ELO bodů méně a na poslední Vojta Procházka dokonce o více než 400 bodů méně. Pro Vojtu to tak byl docela ostrý start, ale vedl si statečně.
Dlouho nebyl výkonnostní rozdíl poznat. Jako první skončila partie na první desce, kde Lukáš tentokrát nepřipustil žádné drama a v partii taktických obratů (jinými slovy pouťových triků) Hostičku (2150) s přehledem porazil. Na ostatních deskách to bylo celkem vyrovnané, jen Mirek Rada za mnou chodil s tím, že prohraje. Snažil jsem se ho utěšit tím, že jeho soupeř (Svačina, 2070) si nedal z důvodu poruchy automatu kafe a že by tedy ke konci partie mohlo dojít k obratu, a že dokonce i IM Černoušek si myslí, že stojí dobře. Na to Mirek odpověděl, že stojí dobře jen, pokud to za něj IM Černoušek dohraje sám 😉
Vojta Procházka na poslední desce nedbal papírového rozdílu, podařilo se mu zablokovat soupeřova (Vrtal, 1929) střelce a nastoupil pěšci na krále. Libor Kouba na páté se mezitím dostal do remízové koncovky, kde měl lepšího střelce. Soupeř (Mintěl, 2029) ji k mému překvapení odmítl, aby ji za pár tahů po výměně střelců sám nabídl. Vedli jsme 1,5:0,5 a Martin Chaloupka za mnou přišel, jestli ji může nabídnout, dokud to ještě nezkazil. Řekl jsem mu, že může, ale že si myslím, že mu ji soupeř (Kulišťák, 2148) – z týmu soupeře zdaleka nejmladší – nevezme. Tak se také stalo, ale soupeř nehrál úplně nejrychleji (zřejmě jak se snažil najít vítězné pokračování) a za chvíli ji pod dojmem své časové tísně sám nabídl. Bylo to těžké rozhodování: Mirek vypadal, že opravdu prohraje, Pavel Hruška bojoval s Pickem (2043) o remízu, Anička vypadala zdravě, ale měl jsem obavy o poslední dvě desky, kde Daník Husa měl ve vyrovnané pozici horší čas se známým časovkářem Strakou (1876) a Vojta Procházka vzal pěšce, ale tím si na sebe otevřel sloupec, a soupeři se podařilo jeho pěšcový nástup zablokovat a převzít po tomto sloupci iniciativu. Nakonec jsme se rozhodli, že bude Martin hrát dál (intuitivně jsem si říkal, že bychom s remízou prohráli 3,5:4,5, což se nakonec ukázal jako správný odhad).
Mirek za chvilku opravdu prohrál a Pavel remizoval. Zabrala ale Anička, která využila soupeřových (Salač, 2079) nepřesností a přešla do iniciativy a tento souboj životních stylů (její soupeř byl silnější postavy a silný kuřák) vyhrála. Stav tak byl nadějný, vedli jsme 32, ale to byla bohužel naše labutí píseň.
V té době už byl totiž bohužel prohraný Martin Chaloupka a Vojta se rovnou vzdal. Za stavu 3:4 tak dohrával Daník a mohl se tak přesvědčit, že když soupeř nebere (remízu), tak prostě nebere. I když by šlo o vítězný půlbod, tak soupeř hrál dál i zdánlivě remízovou koncovku. Daník udělal bohužel v časové tísni 40. tahu chybu, následně se ve snaze to zachránit zamyslel, takže když následně zahrál nepřesně i soupeř a dostali se do dámské koncovky, kde se ještě mohlo stát leccos, tak už měl Daník málo času to propočítat (stroje ale říkaly, že stojí hůř) 3:5
Zápas jsme sice prohráli, ale musím náš tým pochválit za příkladný boj, silného soupeře jsme potrápili.
