Po sobotním debaklu 1:7 s úřadujícím mistrem z Nového Boru (0-8 na ela, náš průměr
2307, soupeři 2534 – zřejmě dobrej oddíl) nás v neděli čekal tým Turnova, který si přivezl nečekané
3 body z Pardubic. Samozřejmě jsme znali turnovskou sestavu z Pardubic a věděli,
že hrají bez slovenských velmistrů Ftáčníka a Štohla. Malým překvapením v sestavě soupeře
byla jen výměna neprůstřelného Leona Vološina, který nastoupil v 2.lize za Jičín
za Petra Kačírka. My jsme vyměnili „kobylisáky“ Šimka s Dvořákem za Jindru Kubu
a Vojtu Kováře. Stejně jako s Novým Borem 0-8 na ela, průměr soupeře 2439, náš 2309,
takže favorit byl jasný. Ale na rozdíl od zápasu s Novým Borem, který bych nazval „beznadějí
na jednu branku“ bylo od začátku jasné, že tentokrát zadarmo kůži nedáme. Oživení v sále nastalo, když Honza Příborský na 2.desce nasadil Sergejevovi brzy po zahájení hák Jxf7.
Všechny zápletkové varianty byly asi pro Honzu dobré, ukrajinský velmistr si po hodinovém
přemýšlení vybral zoufalou pozici s pěšcem méně a bylo jasné, že Honza má partii pod kontrolou.
Další plusko vykrystalizovalo na 8.desce, kde Vojta Kovář pozičně přehrál Miloše Možného.
Velká prostorová převaha a nevyhnatelný kůň na d5 proti zmrzačenému černopolákovi za pěšcovým
řetězcem na černých polích, to byla minimálně velká výhoda, ale ještě spíš už technicky
vyhraná pozice bez nejmenšího rizika. V dalších partiích jsme bílými neriskovali. Martin Řehořek
přijal s horším časem remízu nabídnutou Jirkou Lechtýnským a Míla Netušil v „divácky neatraktivní“
symetrické pozici zkoušel hrát s kapitánem reprezentace Michalem Konopkou dokonce na výhru,
ale nakonec vše skončilo logickou remízou. Teď šlo o to neprohrát moc černými. Na první hrál
Lukáš Černoušek s Falko Bindrichem poměrně nepřehlednou pozici, která vyústila ve věžo-různostřelcovku
s pěšcem víc, ale zmrzačenou pěšcovou strukturou. Tuto pozici dotahali oba hráči do 40.tahu,
kde skončila remízou po nabídce bílého. V zásadě Lukáš asi nebyl nikdy reálně ohrožen,
ale v posledních 20 tazích měl málokdy při tahu víc jak 10 vteřin, takže trochu útok na nervy
příznivců našeho týmu. Na třetí Tomáš Studnička s Žilkou rovněž komplikovaná pozice, která skončila
jako poslední, byla to taková pojistka, kdyby se něco zkazilo. Na 7. Jindra Kuba s Kačírkem taky
nepřehledná pozice, ale ta vyústila v koncovku s pěšcem míň, tady jsme v jediné partii tahali za kratší konec.
No a na 5. Pavel Vávra s Kulhánkem po originálním 1.e4 c5 2.c3 Da5 se rozhodl ve střední hře obětovat pěšce.
Měl horší čas, pěšce míň, ale nebezpečnou dynamickou kompenzaci. A znovu se ukázalo, že když může
Vávřík vyvolávat duchy, tak je komukoliv šíleně nebezpečný. Za stavu 1,5:1,5 (remízy už byly na 1.,4, a 6.)
přišel blesk z jasného nebe – oběť figury Sxf2 s prudkým útokem. Možná se mohl Kulhánek ještě zachránit
opakováním tahů, ale zvolil jiné řešení – dostal mat. Nebyla to ale naše první výhra v extralize.
Již pár vteřin před tím se vzdal Sergejev Honzovi Příborskému, který ho v závěru naprosto znemožnil.
A co víc, o pár vteřin později končí naším vítězstvím i partie Vojta Kovář – Možný. Šťastná minuta.
Najednou je to 4,5:1,5, šampaňské neboucháme jen proto, že žádné připravené nemáme a hráči Turnova
vypadají šokovaně a zdrceně. Potom se ještě dohrávají 2 partie. Jindra Kuba beznadějnou koncovku prohrává,
(vypadá nešťastně, tak se ho snažíme potěšit, že prohra stačí …),ale Tomáš Studnička naopak v koncovce
poráží Žilku a dává výsledku slušivou podobu 5,5:2,5. Slušná práce, jen tak dál.