Ve druhém kole 2. Ligy zavítal Unichess underground do Písku. V minulé sezoně jsme s tímto soupeřem v zápase s nabušenými sestavami prohráli 3:5, letos jsme byli ve slabší sestavě paradoxně k bodům blíže a udělali i o půlku víc. Po neúspěchu v prvním kole, kdy jsme s výraznou elovou převahou jsme tentokrát roli papírového favorita přenechali soupeřům, bohužel aspoň na zápasový bod to nestačilo. Kombinace zejména souběhu s extraligou, ale též rodinných povinností, nám odvála většinu základní sestavy, domácím chyběl též díky extralize GM Jansa, jinak byli kompletní. Vzhledem k tomu, že v prvním kole porazili favorizovanou Bohemku, mohl jít ze soupeřů strach, jsem ale rád že naše omlazená sestava byla zcela konkurenceschopná, což je povzbudivé před dalšími souběhy, které nastanou.

První partie začaly končit až po téměř třech hodinách hry a kyvadlo skóre se bohužel přehouplo na stranu soupeře. Nejdřív prohrál Tomáš svého orangutana, pozice mi přišla pořád rovná, soupeř ale remizovat nechtěl a aktivní hra jeho těžkých figur rozhodla – přesně nevím, co se ve finále stalo, viděl jsem, že je najednou podepsáno – 0:1. Pak skončila partie na první šachovnici, domácí IM si nechal poškodit pěšcovou strukturu za aktivnější figurovou hru, Martin dle vlastních slov už už stál lépe, nenápadná chyba ale znamenala táhnutí za kratší konec provazu až do konce – 0:2. Škoda, že zrovna v těchto partiích byli elově rovnocenní soupeři, věřil jsem, že zrovna v těchto partiích můžeme něco vydolovat. Na páté šachovnici debutoval nejmladší člen týmu, Péťa Mach, hrál odvážně a snažil se symetrickou zavřenou pozici oživit. Zkušený soupeř ale zručně manévroval, až vymanévroval kvalitu navíc a i přes Petrovu snahu o oživení to usušil do vyhrané koncovky – 0:3. V tu chvíli mne letmo napadlo, kde až se skóre zastaví, příkladně jsme ale zabojovali a nedovolili už soupeřům vyhrát ani jednu partii – tak snad si nevysloužíme předsedovu kritiku jako áčko za prohraný zápas v Ostravě 🙂 Remízy jsme dosáhli na druhé, třetí a sedmé desce (nevím už přesně v jakém pořadí) – partie zde vesměs nevybočily z rovnováhy, obzvlášť na druhé a třetí desce domácí elově silnější hráči zkoušeli, co to šlo, ale Honza ani Anička nepovolili. Za snahu jsme pak byli odměněni na osmé desce, kde se Jarda Hadrava lépe orientoval v divočině královského gambitu a v poslední partii zápasu jsem v duelu kapitánů přehrál soupeře v něčem, co se podobalo Benoni. Zkorigovali jsme tak stav na 3,5:4,5 a při těsné prohře vždycky hlodá červíček, kde se dala udělat půlka navíc 🙂

I přes prohru mám ale dobrý pocit hlavně z toho, že se mi jeví, naše mladé hráče (Anička, Petr a počítal bych sem i Matěje) liga baví a příště už to třeba přinese i víc bodů.