Původně jsem předpokládal, že souboj béček Unichessu a Lysé se nám zvrtne v další horor v přímém přenosu ve stylu 1:7 s vlastním áčkem. Soupeř je sice béčko, ale jeho základní sestava vyznívá silně extraligově. Béčkové horory pop-artově zbožňuji, všechny ty ječící vnadné středoškolačky, hlášky „Vypadneme odtud“ a „Rozdělíme se“, potoky krve a uklidňující pocit, že to není doopravdy – jako když hraje první s posledním. Ale není totéž to sledovat a účinkovat v tom!

Začalo to hrozivě zamčeným Kaštanem v půl desáté, po půl hodince mrznoucí družstva vysvobodil obětavý náhradní Pán Klíče, který zastoupil zaspavší originál. Nastoupili jsme po dohodě se soupeřem s deficitem patnáct minut. (Rozdělili jsme se na osm skupin.) Soupeř přijel vlídně bez velmistrů a spokojil se na prvních 7 deskách s převahou 100-200 bodů. První oběť přišla překvapivě rychle, Honza Lamser tentokrát nastavil figuru v 9. tahu (bílými s Juráskem) a obdržel expresní Kačabu z tenčících se zásob. (Ááááááááá!) Pak tempo filmu dočasně opadlo. Na osmé desce došlo k rychlému smíru, Jarda Šura černými rozehrál moderní obranu, de facto králku s koněm na e7 a Péťa Munk nebyl první ani poslední, kdo proti tomu nenašel žádnou slibnou výstavbu. Na 1. desce na mou Samischovskou výstavbu proti králce použil IM Šuráň c6 a d5, chvíli dělalo potíže udržení bílého centra, po jeho stabilizaci přišla nabídka remízy, která byla přijata. (Vypadneme odtud!) Bílá pozice byla trochu lepší, ale první konstruktivní plán se dostavil asi 3 hodiny po partii. Následovala rutinní vyvražďovačka našich postav. Miloš Kozák po dvou bílých debaklech sehrál normální partii s IM Priehodou na 3. stole, černými v dámské indické se 3… Sa6 4. Da4 ustál první nápor bílého, v hluboké střední hře hrál trochu pasivně a silnějšímu soupeři podlehl. Na 6. stole Honza Nováček neznal černými recept na Baláčkovo pojetí slovanské, trvale horší pozice se jen zhoršovala. Na 5. desce Pavel Káňa rozehrál s Bednářem bílými principálně Najdorfa, došlo i na oběť na e6, ale i tato efektní motanice nedopadla pro nás dobře. Nástrahám strašidelného Kaštanu unikl (jen dočasně!) Honza Dvořák hrající na 4. desce slovanského Rétiho s IM Neckářem. Původně byla problémem jen zkušenost soupeře s tímto typem pozic, pak stál mnoho tahů úplně na prohru, v 39. tahu v oboustranné časovce mistr pochybil a vynořil se spásný věčný šach. Závěrem si režisér frustrovaný absencí středoškolaček začal hrát na umění a poslední partie byla opravdu dlouhá. Stála ale zato – Martin Formánek na 3. získal se silným M. Červeným bílými poziční výhodu, pak pěšce a toho v koncovce s málo pěšci a mnoha koni uplatnil. Nakonec došlo i na potoky krve a Dvořáka – při závěrečném úklidu se rázně praštil židlí do obličeje…

Prohra 2,5:5,5 s Lysou B je celkem čestná a zářez hráče 2400 těší též. Mimochodem jsme udělali přesně takové skóre, aby se na 14 dnů Unichess A dostal na  do čela ligy a Unichess B utekl z poslední příčky.

Vypadneme odtud!

Krev z nosu lze tvořivě využít

Kaštan dnes

Áááááááááááááá

Áááááááááááááá

Formánek vítězný

Řízný Najdorf

Pasivní Kozák