Tak sem původní Liborův název „Drahé kovy pro Unichess“ upravil ve prospěch toho cennějšího, přece jenom zlato je zlato a taky to aspoň nevypadá jako „propaganda sběrných surovin“. Každopádně zlata mohla a měla být dvě. Opomenu teď spoustu dalších „kdyby“, která si každý může najít a vzpomenu to pro mě nejpodstatnější. Stále je všude propagované a vyzdvihované jako první kritérium pomocné hodnocení odkazující na to, jak hrají soupeři hodnocených hráčů. Ve mnou pořádaných turnajích dávám přednost tomu jak zahrají sami hodnocení hráči. Takže po počtu bodů následuje výsledek hráčů ve stejné bodové skupině (ejhle to by Štěpánovi stačilo na zlato!, pak počet výher a teprve potom různé buchholze a sonneborny.
Dále již referuje Libor Kouba:
Početná výprava reprezentovala Unichess na mistrovství ČR, které se konalo v Koutech nad Desnou ve dnech 5.-12.3.
Zastoupení jsme měli v těchto kategoriích: D10 Johana Hrbková; H10 Štěpán Hrbek, Vojta Procházka; H12 Jan Rousek a Daniel Husa; D 14 Anna Marie Koubová; v OPENu nastoupil pro cenné zkušenosti Jáchym Hrbek (r. 2009).
Zázemí pro sledování on-line partií získalo přízvisko mučírny, kde se radost z dobrých tahů střídala s utrpením z tahů méně zdařilých. Trenér Lukáš Černoušek získal cenný studijní materiál, zatímco doprovázející rodičové spíš pár šedých vlasů navíc.
V D10 Johana Hrbková (r. 2008) získala jeden bod za krásnou výhru a mnoho cenných zkušeností, které v této kategorii bude moct uplatňovat ještě několik let. Její bratr Jáchym Hrbek (r 2009) nasbíral v openu 1,5 bodu, ocenění za nejmladšího hráče a zejména chuť do dalších bojů.
V kategorii H10 Štěpán Hrbek získal stříbrnou medaili (7,5 bodů z 9), ale s nádechem smutku, jelikož zlato bylo tak blízko, když do posledního kola vedl. Jeho konkurent Richard Stalmach (7,5 z 9), kterého Štěpán při vzájemném boji porazil, nakonec o půl bodu pomocného hodnocení získal první místo. Příjemným překvapením pro celou výpravu byl výkon Vojty Procházky, který získal 6. místo (5,5 z 9), ač byl 20. nasazený.
V kategorii H12 nasazení 20. a 22. místo neposkytovalo velká očekávání, a navíc se bohužel oběma hráčům nedařilo podle jejich představ – Daniel Husa získal 3 z 9, Jan Rousek 2 z 9. Nutno podotknout, že tato kategorie byla velmi silně obsazena. Držíme palce do příštího roku, kdy budou mít opět možnost zabojovat v této kategorii.
V kategorii D14 se očekával tuhý souboj o medaile a předpoklad nervydrásajících soubojů se naplnil. Anna Marie Koubová vybojovala zlatou medaili, když získala 7 z 9, přestože musela dohánět bodovou ztrátu po prohře s jednou z konkurentek. Druhá skončila Karin Němcová 6,5 a třetí Kristýna Laurincová 6,5.
Přejeme našim mladým hráčům, aby se do dalších bojů zocelili a dělali radost nejen sobě a rodičům, ale i trenérům. Tímto bych chtěl vyjádřit poděkování trenérovi Lukáši Černouškovi za heroický výkon při rozborech a přípravách na soupeře, kdy se každý den věnoval dětem minimálně 12 hodin. Děkujeme.
Poděkování členů výpravy patří i Pavlu Rouskovi, který poskytl prostor pro sledování on-line partií a podpořil tím týmového ducha.
Informace k fotografii:
zprava hojně zastoupena rodina Hrbků – Jáchym, Johanka a vícemistr ČR H10 Štěpán, uprostřed IM Lukáš Černoušek (opora všech hráčů), mistryně ČR D14 Anička Koubová a nadějní hráči Vojta Procházka a Honzík Rousek (na fotce chybí Daniel Husa)
Informace k fotografii:
V sobotu 12.3.2016 náš potěr vybral turnaj na PORGu (Dobsa Bruno, Emma a Jan Váňa)
Gratulace oběma medailistům. Škoda, Štěpánovi chybělo kousek toho pověstného štěstíčka, snad to vyjde příště. Jinak s tebou Mirku nesouhlasím s tím pomocným hodnocením. Pokud se hraje turnaj, tak objektivnější mi přijde globální hodnocení (Sonnenborn, Buchholz) a nikoliv vzájemná partie. U švýcarů je to v nižších patrech zkreslené, to uznávám, ale na špičce mi to přijde spravedlivější. Ale každý máme svůj názor a své turnaje si řiď podle svého. V každém případě každý zná pomocné hodnocení daného turnaje dopředu a liché jsou debaty co by, kdyby…
Taky gratulace mladejm.
Co se týče pomocného hodnocení tak rozhodně souhlasím s tím, že je to plně v kompetenci pořadatele, který s tím má spoustu práce a málokdy se dočká adekvátního vděku. Nicméně taky, jak jistě Mirku víš, nesouhlasím s Tvým pojetím.
S tou vzájemnou partií, případně minitabulkou mi to není úplně jasné. Když někoho porazím a on udělá na mě o bod víc bokem, proč mám být vlastně lepší? Proč? Vím, že to funguje ve spoustě sportů, třeba ve fotbalové lize, nebo ve skupinové fázi pohárů, ale tam je to trochu nutnost, aby se zabránilo skandálům v posledním kole s dvoucifernými výsledky, když rozhoduje skóre. V šachách nás k tomu nic nenutí.
Co se týče počtu výher – to je samozřejmě další zbraň pro svaté bojovníky proti remízám – tyto hrdiny, kteří vymysleli sofijská pravidla, nabízení remíz, jen když to povolí rozhodčí, a bodování 3-1-0 v jednotlivé partii. (na něco jsem zapomněl?)
O co jde tady? Když si chci zahrát, tak mi to nikdo neodepře, můžu tu remízu odmítnout a hrát až do vyčerpání všech možností i nemožností. Když se mi ale hrát nechce, a soupeři taky ne, tak potřebuju svatého bojovníka, který mě ochrání přede mnou samým. Fakt? Proč?
Samozřejmě v dotovaných a ostře sledovaných turnajích vysoké úrovně je to asi jasné, ale tam by měla stačit sebereflexe – když nic nepředvedu, příště mě nepozvou. Když si ale platím turnaj sám a jedu tam na dovolenou? Fakt tam musím hrát všechno nadoraz, jinak tam nemám jezdit? Jinak tohle kritérium mi přijde jako ještě ze všeho nejmenší buzerace, ostatní metody jsou horší.
Že je to občas absurdní uvedu na příkladu – Kaštan 2012
7. Danilov 1476 1, 1968 0, 1775 0, 1363 1, 1832 1, 1912 0, 1000 1 4 body 4 výhry buchholz 24,5, progres 15, průměr soupeřů 1618
8. Pokorný 1912 1, 1958 R, 2002 1, 1968 R, 2060 1, 1969 0, 2025 0 4 body 3 výhry buchholz 34,5, progres 20, průměr soupeřů 1985
K těm mým remízám (snad si to nepamatuju úplně blbě) v 2.kole s Jirkou Fišerem to bylo prakticky do holých králů, ve 4. kole s Pavlem Králem jsem zkazil koncovku a dal jsem pseudo-věčný šach, soupeř z něj mohl utéct, ale měl 20 vteřin asi proti 2 minutám, já jsem ho nemusel dávat, ale odmítám vyhrávat bušením do hodin v pozici, kde bych jako rozhodčí uznal reklamaci, že neusiluju o výhru normálními prostředky. Vzájemná partie se soupeřem nebyla, stejné soupeře jsme měli 2, on s nimi udělal 0/2, já 1,5/2.
Je tohle normální?
Za nejlepší pomocné hodnocení považuji progres (součet bodů postupové tabulky). Kdysi dávno to byla módní novinka, pak to bohužel nějak zapadlo. Asi se shodneme, že výš by měl být ten, kdo udělá stejně bodů s lepšími soupeři, to je těžší. Takže se nabízí Buchholz. Ale můžu za to, že jsem v 1.kole trefil někoho, kdo pak udělal hrozně málo? Můžu za to, že jsem trefil někoho, kdo pak z turnaje odstoupil? Co já mám udělat, abych si ve švýcaru zahrál co nejsilnější turnaj? Ze začátku vyhrávat, hrát na předních stolech – prostě mít dobrý progres. Že mi případně švýcar postaví do cesty hráče, kteřá udělají málo bodů už potom není má vina.
Na otázku „proč mám být vlastně lepší?“ se mi lépe odpovídá: „Vyhrál sem vzájemnou partii dvou hráčů, kteří dělí první místo, tak sem první“ než „Moji soupeři uhráli více bodů, tak sem první“ v extrémním případě „Na 58. stole v posledním kole hráč XYZ, přehlédl třikrát, že může dát jednotahový mat a pak spadl a tak sem díky tomu první“
Co se týká těch remíz, je to hold daň za to, že sem byl svědkem toho, jak se dávají remízy bez hry.
Co se týká progresu ten je OK – nezáleží u něj na tom jak hrají ostatní a Štěpánovi by pochopitelně přinesl ZLATO.
Dobře, to jsi odpověděl s ohledem na tento konkrétní případ z MČR H10. Obecně mě to ale nepřesvědčuje, leda jako argument proti Buchholzu. Zkusím taky demagogii. „Byl jsem 15., protože jsem porazil hráče, se kterým jsem dělil 15.-16. místo. On sice hrál nahoře a porazil tam hráče 2 a 4, zatímco já jsem remizoval s hráči 65 a 69, ale tu klíčovou partii o 15. místo jsem vyhrál“. Zní to dobře? Co se týče remíz – boduješ vlastně 1 – 0.49 – 0. Uznávám, že je to mnohem lepší než 3 – 1 – 0, ale …, zvýhodňuješ „hurá styl“,“taktické hráče“,“hru vabank“, nevím jak to správně nazvat. Když zahraješ sicku s 0-0-0, f4,g4 a h4 tak tě fakt nemusí trápit, kolik bodů se dává za remízu. Když ale vysedíš (třeba černými) soupeře (třeba silnějšího) v 6-hodinové poziční partii a neprorazí, tak ti těch 0.49 může přijít málo. Remízy bez hry … a komu to vlastně vadí, když to nevadí těm dvoum … ???
Ahoj, není to pravda (1 – 0.49 – 0). Pokud bych tak bodoval, nevyhrála by Anička letos Věru Menčíkovou. První kritérium (vzájemný zápas s Janou Zavadilovou) totiž ty její dva remízové „prohřešky“ přebilo.
A k tomu, že žádný systém není spravedlivý pro všechny, samozřejmě souhlas. Já chci být co nejvíce spravedlivý aspoň pro vítěze. Bohužel na dodatečný zápas většinou není čas – i když už i ten sem uspořádal.
Ok, tak boduješ 1 – 0.5 – 0, pro hráče s rozdílným počtem bodů z plně odehrané vzájemné tabulky stejněbodové skupiny, 1 – 0.49 – 0 jinak. Hlavně jsem čekal, že se na mě sesypou hromy blesky na provokativní dotaz komu vadí domluvené remízy – a nic 🙂 🙁
Opakuji, že se jedná o turnaj a nikoliv o zápas dvou hráčů! To, že se hrají otevřené turnaje (a uzavřené jen minimálně), je dáno tím, že je nás moc a každý si chce zahrát. Cenou za to je, že mohu mít smůlu na hráče, kteří mi nesedí. Proti vzájemnému zápasu (v turnaji, nikoliv po jako rozstřel) jako hlavním kritériu mluví jednoduchá úvaha. Předpokládejme, že X prohrál s Y, ale na konci turnaje měli oba stejný počet bodů.
Pokud se to stalo na začátku turnaje, pak tato partie způsobila, že Y hrál dále s lepšími hráči. X jej tedy dohnal, protože měl lepší výsledky, ale se slabšími hráči.To, že by měl tedy být Y před X je spravedlivé a nepotřebuje k tomu kritérium vzájemné partie.
Pokud se to stalo v závěru turnaje (nebo dokonce v posledním kole) znamená , Y celou dobu byl za X, tedy hrál se slabšími hráči. Až teprve na konci se na něj dotáhl, ale to není důvod, proč by měl být před X – tj. spravedlivější je, aby X zůstal před Y,
Vzájemná partie jako hlavní pomocné kritérium tak napomáhá překvapivým výsledkům, kdy slabší hráč náhodně porazí silnějšího. Těžko ale můžeme tvrdit, že jde o objektivní důvod pro určení vzájemného pořadí. Samozřejmě nic nevyřeší unfair věci, jako je vystoupení z turnaje.
Pokud jde o domluvené remízy, pak proti nim nic nemám, pokud jde o čitou nabídku poptávku, tj. když to není s mimošachovou kompenzací (např. koupení partie, zákulisní dělení cen, apod.).
Ve zde zmíněném turnaji X prohrál s Y na začátku turnaje, ale Jardou zmíněná teorie nefunguje.
Jenom tak mimochodem na turnaji kandidátů přejali můj systém pomocných hodnocení. Tak se to snad nakonec chytne.