Po minulém kole, kdy Éčko prohrálo s nabušeným PORGem B 26 a definitivně ztratilo i teoretickou šanci na postup, poněkud ochladlo nadšení pro hru a navíc hodně hráčů měli ob/sub-jektivní omluvy (hory, zdraví, práce, děti, ukončení kariéry apod.), takže jsem měl před pondělním zápasem s Duklou B velké starosti najít osm hráčů a samozřejmě došlo opět k nejhoršímu, a to že jsem musel nastoupit já. Abych zvednul morálku týmu, tak jsem slíbil každému příchozímu jedno pivo za účast a druhé pivo, když bude bodovat (obojí platilo jen pro ten večer).

Naštěstí se Tomáš Vaněk uvolil přijít splnit svou tradiční úlohu „posunovače“ Přišel poslední a první odcházel s remízou na druhé s Muroňem (2211) . Soupeř nastoupil v docela silné sestavě (chyběl jen Radim Pospěch, který se přišel podívat až na závěr). Zápas se obecně nesl v dost smířlivé náladě – ani jeden z týmů už neměl šanci na postup, z čehož vyplynula i další rychlá remíza na páté, kde Jarda Hadrava remizoval s Igorem Němcem (2097).

Já jsem hrál na poslední desce s neelistou Martinem Rexou. Až po zápase jsem zjistil, že má letos v Béčku a Céčku 5 bodů ze 6 zápasů s průmerným ELO 1800. Zahájení nepostavil úplně ideálně, získal jsem drobnou výhodu, i když jsem se asi v osmém tahu poprvé přehmátnul a místo výměny dam zahrál Sg5, bezva den … Naštěstí to nemělo vliv na funkci (natožpak na hodnocení pozice), takže jsem cvičně hrál na výhru s vizí, že soupeře „obklíčíme“ výhrami na první a poslední desce …

Mezitím dostal nabídku remízy i Pavel Talpa na sedmé (Brát, 1916) a vzhledem k tomu, že měl jako jediný papírově hratelného soupeře, který měl navíc dost špatný čas, tak jsem mu ji zakázal, ale Pavel si jako tvrdohlavý zástuoce kapitána prosadil svou, ach jo … Stav byl tedy 1,5:1,5

V moji partii jsem mezitím mohl vyměnit oba páry věží s tím, že doberu a-pěšce, ale nějak zvlášť se mi to nelíbilo a Fritz to celkem potvrdil. Bohužel za tři tahy, kdy jsem mohl získat už docela zajímavou výhodu, jsem zvolil špatné pořadí tahů, následně jsem zjistil, že to je vlastně docela nepříjemné a začal jsem se bránit. Naštěstí soupeř vyměnil věže a přehlídnul, že po výměně mám pole pro návrat zatoulaného koně z b6 přes a4 a zůstala koncovka nestejnopolných střelců. Nabídnul jsem remízu, protože tohle fakt nemohlo skončit jinak, ale soupeř k mému překvapení s klepajícíma se rukama (to znám) nevzal. Slovy Vojty z hospody: „Ty si nevyhrál se soupeřem, který v téhle pozici odmítnul remízu?“ Tady bych chtěl zdůraznit, že Tomášovo rychlé remizování má jeden velice neblahý efekt, že totiž druhé desky soupeřů se po většinu zápasu potulují bezcílně kolem ostatních partií a nemaje lepších aktivit kibicují (pro tentokrát to byl kolega Muroň u mojí partie) …

Musel jsem se tedy zamyslet, jak postavit obranu (soupeř měl aktivnějšího krále, jinak pěšci byli vesměs na polích svého střelce a jediné dva průchody soupeřova krále se daly zablokovat mým králem). Poté, co se mi to po čtvrthodině (stárnu) podařilo vymyslet a následně realizovat, se mi stal málem druhý přehmat u partie, a to že jsem chtěl hrát střelcem a málem jsem chytil krále. Fritz mi sice doma ukázal, že starosti by nebyly moc velké, ale u partie mě polila horkost Naštěstí to byla poslední komplikace, pozice byla neprůstřelná a poté, co si soupeř zkusil vyměnit pár pěšců a zjistil, že krále mi prostě z bílých polí neodtlačí, tak nakonec nabídnul remízu sám. Když jsem se ohlédnul na stav, tak tam svítilo 2:3 z pohledu domácí Dukly.

Ti méně pozornější si mysleli, že to je chyba, ale ukázalo se, že není, protože vyhrál Jirka Fišer na čtvrté s Novotným (2173)! Jirka měl bílé a stál celou partii aktivněji, ale takhle rychlou výhru s tak silným soupeřem jsem tedy nečekal – klobouk dolů   Dohrávali tak první, třetí a šestá: Vojta na první s Baumou (2246) útočil na soupeřova krále pěšci, koněm, dámou a věží. Měl sice docela kisnu, ale říkal jsem si, že by mu to nemuselo vadit, pozice byla kombinačně těhotná. Pavel Hruška na třetí s Ptákem (2173) stál nepohodlně s horším časem, ale zatím remízově (Pavel ji nabídnul, ale bez úspěchu) a Libor na šesté se Soukalem (2037) zkoušel zachránit partii nějakým čoro morem, kdy si sám vlezl do vazby na dámu.

Liborova partie byla asi to nejzajímavější, co jsme analyzovali v hospodě. Co tři tahy se na šachovnici (resp. v enginu rybky) objevil taktický obrat, kterým Libor mohl buď partii zremizovat (v lepším případě) nebo dokonce vyhrát … Kombinace to byly trochu počítačové, i když ne úplně nelogické, ale Libor  je bohužel nenašel a nakonec se v beznadějné pozici vzdal. Stav byl 3:3 a dohrávali Vojta a Pavel v první časovce.

Pavlovi se podařil docela husarský kousek, a to z nepohodlné pozice s horším časem udělat pohodlnou pozici s lepším časem, soupeři se čas krátil a tak nakonec to dali za remízu 3,5:3,5

Splnil se mi tak dětský sen, vidět geniálního šachistu vyhrávat za můj tým rozhodující partii v časové tísni. Abych pravdu řekl, nestačil jsem úplně sledovat, co se na šachovnici první desky děje a proč, nicméně z všeobecného bordelu vyšel Vojta s dámou a koněm proti dvěma věžím, a když dal v pokračující časovce koněm vidle na obě věže, tak se soupeř vzdal a bylo rozhodnuto, vyhráli jsme 4,5:3,5!!!

Došlo tak k ideálnímu stavu, kdy každý, kdo bodoval, rozhodnul zápas a Libor mi aspoň ušetřil jedno pivo