Radlická pohodička Géčka s Teplárnou

1

Ve čtvrtek jsme zavítali do Radlic, kde nás ve stínu našeho bankovního sídla přivítala v Pechlátově ulici šestičlenná Teplárna B, jež nalezla azyl v domě pana Bureše. Ze základního kádru jsem omluvil Zdeňka i Milana a nakonec kvůli Valentýnu i Grega. Povolal jsem naopak mexičany, aby se dostavili pro očekávané kontumační body a zasloužený relax u kostiček. Kapitánskou pásku jsem symbolicky předal svému zástupci Robertovi a tu je jeho report:
Na zápas jsme vyrazili z práce s Jirkou Kracíkem a domluvil jsem se s Rinatem, že se potkáme v 17:20 na Radlické. Překvapivě jsme tam byli včas, ale Rinat nikde. Zkoušel jsem se mu dovolat, ale bez úspěchu, vypadalo to, že se pohybuje někde v metru (měl to mít 15 minut metrem z Hůrky). Čekali jsme do 17:25 a když se neobjevil, tak jsme museli vyrazit do hrací místnosti. Nakonec se v 17:30 ukázalo, že přejel jednu stanici a teď se vrací na Radlickou. Stručně jsem mu popsal cestu kolem bazénu a šlo se hrát.
V/před hrací místností už byli připraveni Adélka, Mirek Rada a Martin Havel, s Petrem Stefanem jsem byl domluvený, že přijde před půl sedmou pro kontumační výhru. Soupeři nastoupili v 6, se 3 hosty (resp. volnými hráči), což odporuje pravidlům (kmenoví hráči musí tvořit nadpoloviční většinu hráčů, v 6 lidech tím pádem můžou být max. 2 hosté nebo volní hráči). Upozornil jsem na to kapitána domácích s tím, že partii na 6. desce (Mirek Rada s hostem panem Vojtou) jim pan Kropík stejně prohlásí za prohranou, ale ten jenom odvětil, že je to možné a nic neudělal.
Mirek Rada tak musel nastoupit s tím, že to nemohl zkazit družstvu, ale do individuálního hodnocení se mu ta partie započítávat bude. Mohl tak hrát s lehkou rukou, což se od začátku projevovalo. Jeho partie byla docela divoká, v jednom okamžiku mohl dokonce pan Vojta (1396) získat výhodu, ale nestalo se a Mirek byl za chvíli vyhraný. Já jsem na první desce zahájil pár tahů s Rychteckým (1726) a vydal jsem se hledat Rinata. Našel jsem ho v bazénu (resp. přilehlém sportovním centru), tak jsem ho odtamtud vyvedl a šli jsme se „koupat“ nad šachovnice.
Můj soupeř porazil v úterý Pepu Lexu a i když Pepa nepředvedl nějak oslnivý výkon, tak jsem věděl, že je můj soupeř bohužel zarputilý, což se následně ukázalo, když jsem mu ve 13. tahu nabídl remízu s tím, že je přece fotbal (Sparta-Chelsea a Neapol-Plzeň), tak ji nevzal a začal mě mačkat. Musel jsem udělat ještě jednu pauzu v partii, kdy jsem byl domluvený s Jirkou Šlemrem, že ho mám ve čtvrt na 7 počkat před barákem (který ostražitý pan Bureš pečlivě zamyká). Mezitím přišel Petr Stefan pro kontumační výhru a mohli se s Martinem Havlem chvíli kochat ze získaných bodů a z toho, jak se ostatní lopotí. Martin dokonce zaznamenal u něj málo vídaný jev, že ve dvou dnech získal 1,5 bod u (den předtím remizoval za eFko). Na Jirku Š. jsem čekal 5 minut a poté, co přijel, tak už jsem se konečně mohl v klidu věnovat partii. Petr s Martinem nás mezitím opustili a šli hrát jinou královskou hru – mexiko.
Přestože jsem se den předtím připravoval (marně lovím v paměti, kdy jsem to naposled udělal), tak mě soupeř překvapil, že v dračí variantě sicilky udělal jako bílý malou rošádu a začal tahat piky před králem, aby mi rozbil kryt. Stál jsem tak nějak čím dál hůř, vytvořil jsem si slabého pěšce na d sloupci a můj kůň na f6, který kryl důležité pole d5 před soupeřovým jezdcem, byl už už v ohrožení laviny pěšců.
Na ostatních deskách stáli Rinat, Adélka a Jirka Kracík vyrovnaně. Jirka se Rosenbaumovi (1491) vytrvale snažil nabízet remízu, oba dva hráli ne úplně přesné tahy a soupeř odmítal až do doby, kdy ji Jirka jednou nenabídnul. Soupeř v té chvíli začal stát skoro líp a asi se toho nějak ulekl, takže se zeptal, jestli ta nabídka ještě platí a bylo to 0,5:2,5 (aspoň na tabuli, de facto to bylo 0,5:3,5). Jirka Šlemr se zhurta pustil do svého soupeře (Ďurčat, 1435) a za chvíli stál lépe a dokonce i čas se začínal vyrovnávat. Mirek stál pořád vyhraně.
Překvapivě lehce vyhrála na třetí Adélka s Košťálkem (1512) – ne, že by nebyla jasně lepší, ale partie vypadala dlouho zablokovaně, až soupeř nešťastně vyměnil věže a v pěšcovce Adélka okamžitě dobírala králem soupeřovy pěšce na dámském křídle a jeho král byl daleko, takže se hned vzdal. Za chvíli vyhrál i Mirek Rada a bylo to konečně i na tabuli správně: 0,5:4,5, hurá 😉
Já jsem stál jako (chro chro), smažil jsem se pod soupeřovým útokem dvojicí střelců, koněm, dámou, věžemi a pěšci (prostě vším), moje figury byly pěkně srovnané na poslední řadě a já jsem se snažil vzýval zázrak a tvářit se jakoby nic (s nepříliš valným úspěchem). Radost mi neudělal na druhé Rinat, který s Žigalou (1595) měl sice figuru navíc, ale podcenil, že soupeř dojde volnými pěšci do dámy. Rinat se nakonec vzdal a vykřiknul, že stejně neměl hrát. Nevím nevím, jestli to je příkladný projev sportovce gentlemana, každopádně za sebe říkám, že až budu příště hrajícím kapitánem v zápase venku a Rinat bude v sestavě, poprosil bych o to, aby měl Rinat osobního asistenta.
Nakonec jsem byl ovšem za svou péči o družstvo odměněn a zázrak se skutečně stal, když soupeř útok vypustil a v okamžiku, kdy Fritz poprvé ukázal moji mikroskopickou výhodu, tak mi nabídnul remis. Sám si rovnou vyčetl, že jsme se mohli už dávno dívat na fotbal, ale ani jsem se na něj tolik nezlobil, hlavně, že to martýrium bylo za mnou. Čekali jsme už tedy jenom na Jirku Šlemra, ale nebylo to dlouho, soupeři došel čas i fantazie, jak zachránit partie, takže jsme vyhráli 6:2!
Krásný výsledek jsme s většinou družstva oslavili v přilehlé hospůdce U prince Miroslava (zdá se, že má Mirek konexe), kde jsme dokonce potkali člena našeho oddílu (i když neaktivního) Stano Sabola.

Sem naštěstí nikdo nezabloudil...

Sem naštěstí nikdo nezabloudil…

Sem naštěstí nikdo nezabloudil...

Sem naštěstí nikdo nezabloudil…

Jeden komentář

  1. sid kovar napsal:

    Gratulace bando zmatená!!

Komentář

© 2021 UNI Chess.