Devatero koncovek, ERA byla vidět a Lukáš si veze pohár

0

Už dlouho jsem nehrál žádný rapid, Rohozecký soudek mi letos zhatilo pěkné počasí a dál se mi míjely vhodné termíny a vhodné destinace. Navíc po příšerné ostudě, kterou jsem si utrhl na blicáku v Náchodě, se mi nechtělo znemožnit v krátké době opět. Jenže do Mostu jsem se stejně někdy chtěl podívat na výlet, a tak jsem si v sobotu 25. 8. při sjezdu ze Středohoří vychutnával panorama s hradem, tušeným sídlištěm Chánov po pravé ruce a viděným pěkným sídlištěm s hrací místností po ruce levé. Žádný strach, kochal jsem se přiměřeně silničnímu provozu.

Říkal jsem si, že tentokrát nepotkám pravidelné vymetače rapidů jako Vojtu Pláta nebo Zdeňka Hábu, neb jsou zaměstnáni snad na jiných bojištích, a těšil jsem se na nové tváře. Jelikož jsem ale hned u prezence potkal loňského ligového kolegu Lukáše Klementa, zanedlouho se dostavil Miloš Kozák a sálem šla zvěst i o účasti Tomáše Poppera, bylo mi jasné, že se případný průšvih nepodaří lokálně ututlat a je nutné mu čelit co nejlepší hrou. Startovní listina byla nabušená, dva hráči měli ELO nad 2300 (Vágner, Bednář) a další tři nad 2200 (Tuma, Klement, Soural).

V prvním kole jsem s juniorem Krásným na podezřelou variantu ve hře čtyř jezdců reagoval příliš měkce, v mnohofigurové koncovce soupeře trápil dvojicí střelců a dokonce získal pěšce, v taktické fázi boje dva ztratil, ale ve věžovce s pěšcem méně vyčaroval remízu.

Ve druhém kole jsem s panem Klimešem pokračoval při zdi, v otevřené španělce vyměnil dámy a další výměnnou operaci trochu podcenil, takže jsem skončil ve velmi pasivní koncovce V+J:V+S. Opatrnou hrou jsem dospěl ke zopakování pozice a nabídku remízy soupeř nečekaně hbitě přijal.

Ve třetím kole jsem hrál s panem Kořínkem, ze zahájení stál proti holandské nepohodlně, pak se po jediném volném sloupci vyměnily dámy a věže a pokračovalo se S+J na každé straně. Snažil jsem se koncovku hazardně zlomit, pak se z toho náhle stalo S proti J s nebezpečným volným pěšcem černého. Naštěstí mi Duch Svatý připomněl pár pasáží z Dvoreckého, narodil se i bílý rychlý volný pěšec. Soupeř to hrál dlouho na výhru, ke konci mohl obětovat jezdce a remizovat na falešného střelce, ale nevyužil to a první výhra byla doma.

Tradice velmi dlouhých bojů zakončených koncovkou pokračovala i ve čtvrtém kole proti Hamalovi ve formě první ze dvou šílených partií. Začalo to Steinitzovým Dh4 proti skotské, kde jsem si kupodivu vzpomněl na nějakou teorii. Následně jsem měl za pěšce velký tlak, vítězná kombinace byla na spadnutí. Jak to bývá, v propočtu jsem přehlédl vidličku a pokračoval již bez dam s figurou méně. Soupeř se ale obtížně rozmotával, nejdřív jsem měl za figuru dva pěšce, pak jsem uzmul kvalitu a zuřivá bitva vzplála v poměru 2V+5P:V+2J+3P. Černá horda se vrhla na mého krále a mat jsem hasil za cenu kvality, figura víc se vrátila k soupeři. Poslední nadějí byl volný pěšec, při jeho odebírání soupeř přišel o jezdce a vše vrcholilo ve věžovce proti pěšcům f+h. Teoreticky jsou tam velké šance na remis, ale prakticky je těžké to udržet, což se ukázalo – když už se zdálo, že jsem zavřel krále na kraji, obětoval jednoho pěšce a prošel druhým. Uf.

V pátém kole jsem se pokorně vrátil do druhé řady stolů. S Matyášem Kalužným minoritní útok ve výměnném Caro-Kannu vypadal děsivěji, než jaký opravdu byl, rezultovala z toho čtvřvěžovka s tlakem na bílé slabiny. Nejdřív jsem neviděl manévr, kterým jsem mohl získat pěšce, pak jsem ale pronikl věžemi do týla a pod hrozbou matu vysbíral dostatek pěšců, abych se vrátil mezi lepší společnost.

V šestém kole mě Miloš Kozák varoval před velmi talentovaným chlapcem Ta Van Duyem a dobře udělal. Naštěstí se mi opět v Alapinovi s g6 shůry snesla teoretická nápověda, ze zahájení jsem získal výhodu, ale šel na jistotu, vyměnil dámy a šmudlal trochu horší čtyřvěžovku. Chlapec to lámal na výhru, předvedl pár pěkných léček, s docházejícím časem mi dovolil vytvořit volného pěšce, pak se něco poměnilo a zbyla věžovka s krajním volným pěšcem víc a bočnou věží. Asi to objektivně byla remis, ale soupeř zapomněl hrát rychle a překročil čas.

Takže 4 ze 6, základní plán byl 4,5 z 9, což se s obrovskou klikou podařilo v sedmém kole právě proti nešťastnému Milošovi. Proti katalánu jsem se postavil velmi pasivně, Miloš mě metodicky přehrál a hrozící matový útok jsem hasil za cenu pěšce. Toho měl sice Miloš zdvojeného, ale i tak stál v oboustranné koncovce V+J jasně lépe a později i na výhru. Urputnost v prohrané jezdcovce a další záblesk z Dvoreckého ovšem nakonec slavily úspěch, když se podařilo na jednom křídle obětovat jezdce za pěšce a na druhém křídle dobrat zbývajícího.

Ještě povedenější kousek jsme v kole osmém předvedli s panem Frimlem v šílené partii číslo dvě. Právě když jsem si říkal, jak pěkně stojím ze zahájení, jsem přehlédl vyrovnávací manévr soupeře. Stlačená pružina se rozbalila a iniciativu jsem hasil optimistickou obětí kvality. A právě když se mi zdálo, že mé lehké figury mají vrch nad věžemi, přišel nečekaný úder a bylo nutné se smířit s koncovkou s čistou kvalitou méně. Jenže soupeř nedocenil volného pěšce, ten se procpal až na sedmou řadu a v jednu chvíli mohl soupeře stát celou věž. Chybou jsem ale o něj přišel, pan Friml ovšem zanedlouho také jednoho nastavil. A to už na desce bylo S+2P:V+2P, o kterém jsem si před pár měsíci říkal, zda někdy budu potřebovat vědět, jak se postaví pevnost. Tady mi to naštěstí soupeř usnadnil a ani po velmi dlouhé snaze pevnost neprolomil.

V devátém kole jsem narazil na pana Horáka, který asistoval mému výbuchu na náchodském blicáku. Bylo jasné, že jistotu ceny dává jen výhra, po remíze jsem se ani nezkoušel ptát, ačkoliv osm dlouhých partií předtím bylo už dost znát. V neobvyklé verzi Berlína soupeř trochu tápal, pak namířil své figury na mé královské křídlo i za cenu obětí. V jednu chvíli jsem mohl vzít figuru, ale neodvážil jsem se, po výměnách jsme skončili ve věžostřelcovce, pak střelcovce s mým lepším střelcem a nakonec v pěšcovce, která spěla k zablokování a plichtě.

S 5,5 body z 9 jsem o jedno místo na cenu nedosáhl, ale čest ERA Poštovní spořitelny uhájili jiní. Skvělý turnaj sehrál Tomáš Popper, kterému rapidy jdou a zde to potvrdil šestým místem z 38 účastníků (6 bodů), když se držel celou druhou půlku turnaje na špici. Miloš Kozák měl také hodně remíz jako já, ale protože měl lepší start, skončil na pomocné hodnocení osmý s 5,5 body. Samostatné první místo a pohár si zaslouženě odvezl Lukáš Klement před Marcelem Bednářem a Jakubem Tumou.

Za zmínku stojí hrací tempo s přídavkem (20 minut + 5 sekund za tah), které mi velmi vyhovovalo. Díky přídavku odpadly děsuplné blicky a neobjevil se žádný spor, příjemně dlouhý čas umožnil leccos promyslet. V součtu jsem asi odehrál nejvíc tahů za všech, nepamatuju se, že by někdy všechny mé partie končily v dlouhých koncovkách a čtyři z nich remízou po vyčerpání všech možností. Studujte Dvoreckého, vyplatí se to!

Prohlédněte si výsledky.

Komentář

© 2020 UNI Chess.