Z Podháje s kartonem rohozeckého

0

 Honza Hučín udělal pěkný výsledek na Rohozeckém soudku a napsal pěknou reportáž. Zde je…

Zatímco oddílové špičky potí krev a slzy na devítidenním krajském přeboru, zvolil jsem rychlejší variantu. V sobotu 18. června bylo sice možné se rapidově ukájet na přeboru Prahy, ale oddílově patřím jinam, a tak jsem zamířil bojovat o rohozecký soudek. První cenou byl skutečně sud piva!

Hostinec v Podháji je umístěn pro pěšího celkem daleko od jakékoliv železniční zastávky a potěšit šejky spotřebou nafty se mi nechtělo. Nakonec, ač drobně pršelo, jsem to riskl na kole z Turnova.

Turnaj měl velmi příjemný začátek v podobě konverze startovného (60 Kč) do povinné konzumace. Však se taky ještě před výkopem začaly tvořit fronty u výčepu.

Byl jsem zvědavý, které pravidelné vymetače rapidových turnajů v sále potkám. Nakonec se jich pár ukázalo – Zdeněk Hába (můj někdejší klubový kolega), Pavel Postupa, Vlastimil Bouček, nejvýše nasazení byli dva místní zikudovci Maršálek a Kopal (však se taky turnaj pořádal jako otevřený přebor Turnova), druhý jmenovaný obstaral i přítomnost jediného mezinárodního titulu (FM).

Jak to u rapidů bývá, nabral turnaj ještě před prvním kolem zpoždění kvůli čekání na přespolní. Mezitím jsem obcházel sál a s hrůzou sledoval děti, jak mrštně blicají a vidí, co já ne, v duchu jsem doufal, že nářez dostanu důstojně od nějakého kandidáta mistra než od juniorské šestnáctistovky.

V prvním kole na mě vyšel Aleš Suchomel, jeden z dorostenců, k tomu s ratingem skoro 2000. V Bogoljubově indické se rozhořely zápletky na královském křídle, užuž to vypadalo, že matím, ale klasicky jsem blicl pitomost, po které bílý přežil. V dámské koncovce jsem soupeře ještě podusil, v pěšcovce zas on dusil mě, ještěže jsem se v týdnu díval do Dvoreckého, remis.

Druhé kolo mi přihrálo bílými pana Závurku s ratingem lehce nad 1500, po 1.e4 Jc6 jsem si uvědomil, že tady znám teorii tak do třetího tahu, naštěstí z toho vznikla velmi příjemná francouzská a na královském křídle jsem prorazil.

Třetí kolo přineslo zase Nimcoviče, tentokrát proti kosteleckému Koperovi (2053), ve složité pozici jsem získal iniciativu a v následné koncovce dva pěšce, v závodu pěšců sice mohl být bílý rychlejší, ale neviděl, výměna znovuzrozených dam a výhra v pěšcovce. Plus dva jsem nečekal a mohlo být ještě líp.

Čtvrté kolo mě napárovalo bílými proti turnovskému Tomáši Ďúranovi (2202). V české odnoži Philidora se koncovka tvářila rovně, pak se přiostřilo, černý odmítl zvěčnění a obětoval kvalitu, nato jsem začal na výhru hrát já a přehlédl vidličku. Nu což, proti hráči nad 2200 aspoň dobrý výkon. Na oběd jsem tedy šel s +1 a s dobrým pocitem z odehraných partií.

Kolo po obědě je vždy kritické. Dal jsem si jen tři nožičky párků místo zamýšlených čtyř a byl jsem asi v lepší okamžité kondici než dukelský pan Mašek (1989). Ten si podle svých slov dal pivo, a proto nastavoval figurky. Tak tragické se mi to sice nezdálo, první (nepotrestaný) blundr jsem ještě v zahájení udělal já, pak mi ovšem v zápletkách všechno nějak vycházelo, a tak jsem nakonec dvě kvality víc proti hnusné dvojici střelců dotlačil k výhře.

Posunul jsem se na sedmý stůl a na něm čelil překvapení v zahájení od krásnolipského pana Průdka (2079). Černý jezdec se proskákal mou pozicí a jen taktak cestou nic nesebral, pak se mi podařilo nějak zkonsolidovat, otevřít dámské křídlo, vyměnit věže a na střelce s volnými pěšci už byla kobylka krátká. Bod a příjemné zjištění, že už nemůžu mít hůř než 50 %.

Vypadalo to na vrchol mé turnajové křivky, vybojoval jsem si právo vyzvat černými FM Kopala (2257). Ve střelcově královském gambitu jsem měl pocit, že ihned vlezu do nějaké pasti, ale podařilo se mi vyměnit dámy a vystavět prešovský beton, v pasivní pozici povyměňovat postupně skoro vše. Na praporku ve věžostřelcovce soupeř přehlédl střelce, leč jsem nezareagoval přesně, přišel o posledního pěšce a V+S proti věži je ve Dvoreckém až někde na konci. Poctivá remis. Uf.

Předposlední kolo, bojovnost pomalu mizela ve prospěch úrdžby. Přesto jsem českolipského pana Vladyku (1966) trestuhodně podcenil. Sebral jsem ve složité neteoretické pozici pěšce a říkal si, že to půjde jak po másle, dámu mi nechytí. A chytil. Nejkratší partie, no co, aspoň jsem si vylepšil Buchholz.

V posledním kole se vlastně nestalo nic zajímavého. Přesně dvoutisícový pan Cozl zahrál 1.b3, srabsky jsem měnil a tupil pozici, remízu soupeř odmítl, v koncovce dam a střelců odmítl i věčný šach, načež nechal stát střelce a bylo po turnaji.

Zajímavostí turnaje bylo, že jsme ho snad až na jeden případ projeli bok po boku s mým soupeřem z prvního kola. On nakonec skončil sedmý a já o místo před ním, oběma nám to vyneslo karton piva. S jeho dopravou do Prahy mi pomohl Zdeněk Hába, který si jako zasloužený vítěz dovalí domů sud. Dále se ukázalo, že v šachu je velmi výhodné být ženou, Jana Ježková si mohla pohár pro nejlepší dámu postavit rovnou k šachovnici, byla nejlepší a taky jediná.

Děkuju Mirkovi za zařízení vypůjčky šachové soupravy, kuriózně jsem si na ní zahrál hned první kolo.

Podrobné výsledky na chess-results:

 http://chess-results.com/tnr51719.aspx?art=1&lan=5&fed=CZE

 Honza Hučín

Komentář

Musíte být zaregistrováni pro přidávání komentářů.

© 2020 UNI Chess.