Souboj Unichessu s Lysou C byl technicky vzato soubojem nováčků, ale to by byl povrchní soud. Finančně silný Megaklub z Lysé by klidně mohl postavit i svůj třetí tým hodně hrůzostrašně. Naštěstí se pro letošek spokojili s vlídnou verzí 3x solidní IM, 2 slušní mistři a houf původních hráčů Lysé z dob předfinančních. No a Bartoš Unichess je drsný tým, to ví každý.

Nicméně když se před zápasem dali do řeči oba kapitáni a skuhrali jsme nad docházkou, ukázaly se mezery ve zbroji. Hostům chyběl Marcel Bednář a pro osmého si šáhli až na dno soupisky, my jsme neměli 2 velmistry a Vrbatu.

Premiéru měla i hrací místnost v hotelu Juliš, vyzdobená historickými šachovými plakáty. Vhod přišla i možnost pozápasových analýz v noblesním prostředí šachové kavárny, vzdálené od hrací místnosti 1 metr.

Slovo si vzala i vichřice, jež uvěznila Martina Řehořka ve vlaku spadlým stromem. Jeho soupeř však gentlemansky souhlasil s odložením začátku partie do jeho příchodu. Ostatně obdobná přátelská atmosféra se vznášela nad zápasem obecně. Tedy mimo dění na šachovnicích.

Zajímavým rysem zápasu bylo, že na horních deskách se v podstatě hrály výhradně zavřené hry z nimcovičovského okruhu, na zadních 3 stolech ale řádily řízné sicilky.

Řehořek – Kolář, stromu navzdory.

Ačkoli partie na pátém stole začala opožděně, skončila jako první remízou. Rétiho zahájení, rovná hra.

Na 6. stole hrál Kuba černými s Munkem. Pozice se rychle vyvinula v sicilského ježka, tak jak ho mají všichni rádi. Bílý a počítač si pochvalují prostor, černý nemá slabiny a čeká na svou chvíli. Jindrovi se to v podstatě povedlo, dostal se k uvolnění, odmítl remis, pozice se otevřela a motor přestal dávat bílému body za prostor. Pak přišla nějaká chyba, podcenění volného pěšce, vznikla pozice na pohled už protivná, na pohled počítače prohraná. Spravilo se to brilantní nabídkou remízy.

Černouškova katalánská anabáze

Na 1. desce hrál Černoušek svůj vlajkový katalán s Priehodou. Příznačně udělal prvních 15 tahů se zápornou spotřebou času, na další 2 spotřeboval asi hodinu. Šlo o klasické dilema jak sebrat obětovaného pěšce a něco dalšího, aniž by se vyměnilo celé dámské křídlo. Dnes před remízou nebylo úniku.

GM Bernášek

Na 2. stole hrál Bernášek černými s IM Špačkem vrcholně atypického Nimcoviče se Sd2 – černý v 7. tahu sebral pěšce e4 a naopak ztratil na g7. Pozice byla asi vyrovnaná, odmítl remis. Rovnováhu narušila nenápadná chyba s tragickými důsledky a Lysá se ujala vedení.

Tou dobou jsme už ale věděli, že brzy budeme více než korigovat.

Honza Šlampa – vítěz medaile za první vyhranou partii v sezóně.

Na 8. stole hrál Šlampa černými se Švondrem sicilskou neurčitého druhu. Nestojí to za teoretická bádání. Byla to typický případ, když silnější hráč dotíráním ošidí soupeře v náhodné pozici a pak ho zkušeně dorazí. Ve fázi dotírání mohl bílý najít občas nepříjemné protiakce, prohraná fáze byla už čistá. Naše první partiová výhra v této sezóně 1. ligy.

Na 7. šachovnici hrál Škára bílými s Košnářem. Ač společensky unaven, vyzařoval čistou destruktivní energii směrem k černému králi. Soupeř začal g6, ale brzy vzniknul drak bez rošády černého. Vlado rozstřílel centrum obětí kvality, proháněl černého, jeho výhoda kolísala mezi +1,5 a +9, zakončil stylově matem na šachovnici! Pěkné!

Tím jsme se ujali vedení, zbývaly 2 partie, Šimek remíza s šancí na výhru v atypické pozici, Kovář připrohraný v koncovce. V tento moment reálně hrozilo 4:4, nakonec jsme hráli na výhru obě partie…

Petr Šimek, jeden z hrdinů zápasu.

Šimek hrál na 3. desce bílými s Neckářem hybrid mezi katalánem a dámskou indickou, který je považován za mírně méněcenný pro černého. Je otázkou nakolik oprávněně, navíc soupeř je specialistou na tuto variantu. Petr tak dlouho mačkal vodu z kamene, až jí trochu vymačkal. Pak ovšem ztratil nit a začal stát hůř. V divoké oboustranné časovce se prodral k pozici s věží, střelcem a pěšci proti dámě a méně pěšců. Počítač to vidí jako jasnou remis, možná nedostal čas vidět daleko, ale spíš to tak je. Bílý každopádně našel dlouhý plán s aktivací krále, přinejmenším soupeře unavil a najednou byla cesta k nové dámě a bodu volná. Důležitý bod, bojovnost a silné nervy.

Nejdelší partii zahrál na 4. stole Kovář černými s Juptnerem. Hrála se Ragozinova varianta, po vznešených tazích tvořících originalitu tohoto systému, vznikla prachsprostá karlovarská struktura a trampoty s ní spojené. Bílý v podstatě sehrál vzorovou partii na toto téma a dobral se značné výhody, včetně materiální. Vojta kolem časovky vynesl šejd s volným pěšcem a tak bílý po 40. tahu na chvíli zmrznul. Asi nenašel optimální řešení, obětoval za pěšce figuru a zkoušel vyhrát věž a pěšci proti věži a koni. Konečně svého druhu obdoba dění na 3. desce – remízová pozice s šancemi pro sebe. Vojtovi jsem však věřil, navíc dokázal soupeře ve věčné časovce obehrát o všechny pěšce a začal hrát remízovou koncovku na šance na výhru sám! Vojta prokázal po bezútěšné obraně karlovarského hnusu dobrou výdrž a vynalézavost. Juptner však přirozeně udržel ve 110. tahu a po 6 hodinách jsme porazili Lysou C 5:3.

Papírově o něco slabší soupeř měl svoje šance, ale do soutěže jsme vstoupili vítězně.

Závěrem ještě jedna zajímavost, hlavně pro předsedu Kozla – všechny 4 výhry udělali hráči s příjmením na Š. Jenom chudák Švondr ostrouhal, hrál totiž se Šlampou.