Unichess na MČR očima trenéra

6

Nedávno jsem žertoval, že článek Pavla Vávry o MČR mládeže musí být obsáhlý – a hle, skutečně tomu tak je. Je navíc i obsažný a poutavý, skoro to mám před očima. Dejme slovo Vávříkovi:

Ve dnech 11.-19. března se v Koutech nad Desnou konalo mistrovství ČR mládeže. Unichess měl v celkem devíti kategoriích (D 10, D12, D14, D16, H10, H12, H14, H16 a Junioři) tři zástupce a všichni tři si nakonec odvážejí zlaté medaile, čímž se Unichess stal nejúspěšnější výpravou!

Vítězství se však vůbec nerodila snadno a obzvláště u dívek se muselo tomu štěstíčku hodně fandit.

Do kategorie H12 vstupoval Štěpán Hrbek jako loňský stříbrný medailista z kategorie H10, tudíž jako mladší ročník kategorie, podle Ela však jako 3. nasazený. Očekával jsem hodně vyrovnaný a otevřený boj o medaile, což se však u prvních dvou míst příliš nepotvrdilo, jelikož se souboj o nejvyšší příčky nakonec smrsknul na jediné 2 uchazeče – našeho Štěpána a prvního nasazeného Richarda Stalmacha z Beskydské šachové školy. A bylo co oplácet – právě za Stalmachem na loňském MČR do 10 let o půl bodu pomocného hodnocení Štěpán zaostal, přestože jej ve vzájemném souboji porazil a ještě 3 kola před koncem měl celý bod náskok.

Tentokrát se historie opakovala, naštěstí však v opačném gardu. Po vcelku pohodových úvodních 3 výhrách (ve 2. kole soupeř pomohl znásilněním remízové koncovky) přišlo důležité 4. kolo se Stalmachem. Štěpán černými nějak úplně popletl v zahájení varianty a hodně hladce prohrál. Když pak v 5. kole přidal v nevýrazné partii remízu bílými s Nguyenem Thai Dai Vinhem, dělil se v průběžném pořadí o třetí místo a na prvního Stalmacha ztrácel celý bod.

Ten však hodně nečekaně zaváhal v dalším kole – s Vinhem měl jasně vyhranou koncovku věže proti střelci (při 4 pěšcích na obou stranách na obou křídlech), avšak zbytečně předčasně přešel do pěšcové koncovky, kterou na tempa špatně spočítal, a remizoval. Tato partie jím zjevně výrazně otřásla, protože remizoval i v dalších dvou kolech, a to ho ještě soupeři na závěr šetřili.

Štěpán naopak v 6. až 9. kole nezaváhal a mohl ziskem 7,5/9 (perfo ELO 2000) slavit samostatné 1. místo! Chci dodat, že naprosto zasloužené – až na výpadek ve 4. kole předváděl nejlepší a vzhledem k věku hodně vyzrálé šachy, k repertoárové pestrosti přidával jak dobré propočty, tak i trpělivost a v časových tísních větší klid a lepší orientaci. Nezbývá než si přát, aby ve svém nadšení a tréninkovém nasazení nepolevoval, určitě na něj čekají další velké úspěchy.

Do kategorie dívek do 14 let vstupovala naše Anička Marie Koubová jako obhájkyně loňského zlata a rovněž jako první nasazená, takže očekávání byla určitě ta nejvyšší. V kategorii startovalo pouze 14 dívek, což při devíti kolech byl téměř uzavřený turnaj, hlavní Aniččinou konkurentkou pak byla Kristýna Laurincová z Beskydské šachové školy, vážněji se však muselo počítat i s dalšími 4-5 dívkami.

O tom, že favoritky to vůbec nebudou mít jednoduché, jsme se mohli přesvědčit už ve 3. kole. Naše Anička proti čtvrté nasazené Dvořákové rozehrála partii dobře, avšak poté, co se přehlédla (avšak pro samotné hodnocení pozice nijak zásadně), ztratila strašně času a výrazně znervózněla. To se pak projevilo v časové tísni, kdy komplikovanou pozici Anička lámala přes koleno, soupeřka však zahrála správně a Anička nakonec prohrála. O velkém štěstí mohla mluvit i beskydská Laurincová, která remizovala poté, kdy jí soupeřka (až 10. nasazená) nedala dost jednoduchý trojtahový mat.

Aby toho nebylo málo, tak tento den se hrálo dvojkolo a po prohrané partii na Aničku hned odpoledne čekala černými rivalka Laurincová. Rozehrál se drak s krátkými rošádami a po zahájení stála Anička velmi nadějně. Zahrála však v jeden moment poměrně měkce a po určitých výměnách se najednou dostala do strašně nepohodlné koncovky. Troufám si říct, že tady byl jeden z klíčových okamžiků mistrovství – Anička to totiž nezabalila, bránila se velmi dobře a partii nakonec zremizovala.

I tak zatím nebylo nad čím dvakrát jásat – průběžné čtvrté místo, a to ještě jedna šachová nehoda na Aničku čekala, konkrétně v 7. kole s říčanskou Kristýnou Otrubovou. Jelikož konkurentky zaváhaly (Anička 5. a 6. kolo bez problémů vyhrála), mohla se při vítězství Anička dostat do samostatného vedení. Partie to byla poměrně obskurní, po sérii oboustranných nepřesností a chyb však vyústila v jasně lepší (dalo by se říct vyhranou) čtyřvěžovku s pěšcem víc pro Aničku. Následovala však hodně nepovedená časovka zakončená po kontrole přijetím remízy v pozici, která se stále dala hrát velmi dobře na výhru. Na nervovou soustavu toho ten den už prostě bylo příliš.

Po výhrách v osmém kole pak do závěrečného kola vstupoval trojlístek Dvořáková, Koubová, Laurincová se stejným bodovým ziskem a v případě výhry všech tří v posledním kole by na pomocné hodnocení i v tomto pořadí dívky skončily. Anička ani Laurincová nezaváhaly, avšak Dvořáková pouze remizovala s Otrubovou, a tak se díky půlbodu pomocného hodnocení posledním kolem protlačila naše hráčka na 1. místo! Vítězství to bylo hodně upracované, Anička určitě dokáže zahrát i lépe, ale dokazovat na MČR roli favoritky není prostě jednoduché. A nakonec, zlato je zlato a historie se neptá :-).

Na závěr jsem si nechal kategorii dívek do 10 let, kde nás reprezentovala Emmička Dobsa. Turnaj se dá bez nadsázky označit za přehlídku nastavených figur, jedno až dvoutahových matů a partií plných nečekaných změn. Byly však k vidění i dobré momenty a hlavně, tato kategorie přinesla podle mě nejnapínavější a nejzábavnější (alespoň pro nás) rozuzlení.

Emma vstupovala do turnaje jako čtvrtá nasazená, ale Elo je u těchto nejmladších dívek opravdu dost nespolehlivý ukazatel. Přestože v prvních 4 kolech nasbírala 3,5 bodu, nebyl jsem s její hrou vůbec spokojený – hrála rychle a nepozorně a body jí přihrály hlavně ještě o něco více nepozorné soupeřky. A remíza se jí mohla hodně nevyplatit – Magdaleně Martinkové z OAZA Praha totiž místo dvoutahového matu vzala věž, která tak úplně věž nebyla, protože jí soupeřka vzala taky věž a navíc ještě se šachem.

Společně s tatínkem jsme se všemi silami snažili Emmě vštípit, aby hrála pomaleji a přestože další kolo prohrála, viděl jsem v tomto směru určité zlepšení. Stačilo pak ještě zdůraznit, že se s figurou míň nemusí vzdávat, ale má hledat protišance, a na výsledný úspěch bylo, za přispění dalších nadpozemských sil, zaděláno.

V dalším kole totiž Emmička vyhrála partii s kvalitou a dvěma pěšci míň matovým protiútokem a své šamanské schopnosti pak prokázala v předposledním kole, kdy v koncovce s dámou a dvěma pěšci proti dámě, střelci a třem pěšcům tak dlouho střídavě popojížděla krajním pěšcem (na úvod koncovky stál na a2), uhýbala králem a dámu buď představovala nebo s ní kryla maty, až to soupeřka nevydržela, jednou šach nedala, a Emma si postavila druhou dámu. V koncovce dvě dámy proti dámě a střelci už Emmička větší drama nepřipustila a partii dotáhla do výhry.

Před posledním kolem však stále na první Martinkovou ztrácela bod a přestože svoji poslední partii bravurně vyhrála (určitě její nejlepší partie na turnaji), musela držet palce brněnské Marii Vavřínkové, která na prvním stole hrála bílými s vedoucí hráčkou. Partie byla ze začátku vyrovnaná a pro danou kategorii hezky hraná, bílá pak získala kvalitu a následně i figuru, měla tedy celou věž víc a vše vypadalo velmi nadějně. Pak se ale rozpoutalo nečekané drama – bílá prostě chtěla redukovat, a tak vrátila kvalitu za přechod do koncovky věž plus jezdec plus čtyři pěšci proti věž a čtyři pěšci. Další redukcí z toho bylo V+J+2P (e a h) proti V+2P (g a h). Holčičky hrály už čtvrtou hodinu a v tuto chvíli bílá rozmazala volného pěšce e kupředu takovým způsobem, že ho mohla jednoduše ztratit, avšak černá ze záhadných důvodů pěšce nenapadla a nesebrala. Opět podezírám Emmu z nějaké formy čarodějnictví tím spíš, že po takto dlouhém průběhu se najednou bílá vzpamatovala a zapojila do akce krále i jezdce a svého pěšce nakonec proměnila a získala tak soupeřčinu věž. Následovala už jen obligátní redukce (jezdec za jednoho z pěšců), trochu nejisté dobrání druhého pěšce, avšak bezchybné matování králem a věží a Emma mohla slavit! Celkově mohu říct, že pokud Emma zlepší své soustředění a pozornost při partii, má určitě veškeré předpoklady k tomu, aby se stala úspěšnou následovnicí Aničky ve starších kategoriích.

6 Komentáře

  1. jarda hadrava napsal:

    Krásné povídání. Nejmladší kategorie musela být kouzelná, i když pro zainteresované pozorovatele asi místy na hranici infarktu. Ale o to úsměvněji se pak vzpomíná…
    Naši mladí si zaslouží velkou gratulaci. Myslím, že medaile jsou také tím nejlepším dárkem pro trenéry. Štěpána jsem viděl hrát v Říčanech a je to určitě velký talent. Anička dobře kombinuje a počítá, ale ta psychika. Na tom holt musí zapracovat. Emmu ještě neznám, ale věřím, že pohár, za kterým nebyla moc vidět, ji nakopne k další tvrdé práci. 🙂

  2. Pedro napsal:

    Připojuji se k zástupu gratulantů. To je úžasné, takovéhle 3/3. Trochu si rýpnu do Vávříka. Co těch 5 neobsazených kategorií ? Není škoda těch zbývajících medailí, když to jde tak dobře ? 🙂 🙂

  3. Mircea napsal:

    Moc pěkné počtení a jsem rád, že jsme se dočkali i zákulisních zajímavostí, které se čtenář jen tak nedoví. Po předchozích letech se konečně i pomocná hodnocení naklonila v náš prospěch. Gratulace patří zlatým i trenérům.

  4. Honza Hučín napsal:

    Skvělý článek a skvělý úspěch!

Komentář

© 2021 UNI Chess.