Ve druhém kole druhé ligy přivítal tým náš Reserve Strakonice a podařilo se nám zapsat do tabulky tři body, které mohou být z hlediska záchranářských počtů docela cenné.

Sestava byla téměř stejná jako v prvním kole, akorát místo Vojty Kováře nastoupil Honza Lamser, podle papírových sestav to měl být vyrovnaný zápas a tak to taky víceméně bylo.

První jsem skončil já. Když mi soupeř ve francouzské ve třetím tahu sebral na d5, pomyslel jsem si – asi další remíza – a tak to taky bylo. Výměna následovala výměnu a v symetrické pozici byl záhy podepsán smír.

Vedle hrající Matěj se stává naším zabijákem a soupeřův pokus ve střední hře o převzetí iniciativy rázně ztrestal matovým protiútokem (to byla téměř miniaturka) – 1,5:0,5.

Naše vedení ale nemělo dlouhého trvání, Honzovi Lamserovi se nějak vymklo z rukou zahájení, když cestou poztrácel dva pěšce a zachránit partii už nešlo ani v koncovce nestejných střelců – 1,5:1,5.

Vedení nám vrátil Tomáš, když se ve Phillidorovské variaci ve vzniklých zápletkách orientoval lépe než soupeř, který si ukončil trápení v těžké pozici hrubkou – 2,5:1,5.

To bylo cenné, protože na předních šachovnicích to v jednu chvíli vypadalo všelijak a nešlo si nevzpomenout na minulý zápas, kdy jsme na prvních čtyřech šachovnicích neudělali ani půlku.

Tento černý scénář naštěstí odmítl Honza Bartoš, který si vytvořil volného dvojpěšce na áčku, soupeř ale získal velký poziční tlak, který naštěstí vypustil přechodem do koncovky nestejných střelců a Honza pak koncovku s přehledem udržel (asi inspirace minulým prvoligovým zápasem, kde byla tato koncovka hitem) – 3:2.

Na 4:2 pak zvýšilo naše druhé „mladé dělo“ – Petr Mach trpělivou hrou v zavřené pozici obral soupeře o pěšce a když ve vyhrané koncovce sezobl i druhého, soupeř rezignoval.

Definitivní pečeť na zápasovou výhru pak udělal Pedro, jeho soupeř patrně pod vlivem nepříznivě se vyvíjejícího zápasu přehnal snahu o aktivitu a uvízl mu střelec na a2 pro kterého si dopochodoval bílý král. S koncovkou s figurou víc si pak Pedro zkušeně poradil – 5:2.

Zápas pak skončil prohrou Aničky, kde dlouhé manévrování v královské indické při opačných rošádách vyznělo ve finále ve prospěch soupeře.

A příště (se Švejkem či bez něj) Na Vyšehrad!