Remízy, remízy… koho to baví? a koho ne!

9

Šestý týden pražských soutěží přinesl bilanci tři vítězství a dvě prohry. U obou proher je tentokrát alarmující velký počet remíz, kdy takto skončilo ze 14 partií v obou zápasech dohromady 11, když zbývající tři partie jsme prohráli. Naopak další tři zápasy jsme vyhráli jen při dvou remízách dohromady!

D (6:2)

E (Praga D, 4,5:3,5)

Utkání s papírově slabším ze dvou Prago-družstev v naší skupině bylo poslední šancí Éčka, jak zahájit záchranářské práce. Díky začátku semestru se k nám přidal vepředu Michal Babička. Bohužel Lukáš Hula měl služebku a Víťa Miskolczi vysoké horečky, takže to v našem podání zase nebyly žádné „hamry“. Martin Hykš dal přednost udržení tepla rodinného krbu (tímto gratulujeme jeho ženě k narozeninám i k téměř vzornému manželovi) a vyzval k účasti ty, kteří mají doma Ordinaci v růžové zahradě. Naštěstí se i takoví u nás našli, jmenovitě se přihlásil Martin Chaloupka. Zbytek sestavy se v zásadě nezměnil oproti minulým zápasům.

Začátek proběhl výjimečně bez stresu, pozdější příchody byly v rámci normy a tak největší zpoždění měla první deska soupeře Dalibor Procházka (2194), který ale nemívá problémy hrát v časovém stresu a ještě u toho stihne koučovat celý tým.

Měli jsme převahu ve středu (tak řekněme od 2. do 6. desky), což se projevilo záhy, když asi po 10 minutách soupeř Martina Ch. (Závůrka, 1706) přehodil tahy v zahájení a vzdal se. Martin tak nejen, že přispěl týmu, ale i stihl doma opečovat Ordinaci 1:0

Brzký konec by se hodil i Mirkovi Radovi na třetí desce v souboji s krásnější polovičkou rodiny Závůrkovy (1869), kdy Mirek potřeboval odejít po deváté, aby mohl přivítat přítelkyni přijíždějící z valutové ciziny. Mirek se tvářil dlouho optimisticky a nakonec skončil včas, ale s jiným výsledkem než chtěl – místo, aby přešel do vyhrané pozice, tak ztratil figuru a vzdal se 1:1

Přibližně ve stejném okamžiku jsem skončil i já remízou se Škábou (1674) – stál jsem dost podezřele (soupeř hrozil obětmi rozbít můj kryt krále s nepříjemnými hrozbami a já jsem neměl, co hrát), ale měl jsem lepší čas a v okamžiku výměny bělopolného střelce jsem remízu před triviálním dobíráním figury „takticky“ nabídl a soupeř ji po chvilce přemýšlení přijal. Okamžitě dostal kartáč od jejich první desky, a to nejdřív za to, že dal remízu a následně za to, že vyměnil toho střelce (konečná pozice už byla asi plochá) 1,5:1,5

Za chvíli přišly v rychlém sledu naše dvě výhry, kdy Pavel Hruška v hezké partii kombinačně přehrál Císaře (1731) a soupeřka Miloše Gáje Rývová (1909) nevydržela Milošův tlak a poněkud nekorektně obětovala.

Přes stav 3,5:1,5 situace nevypadala vůbec dobře – Michal na první přehlédl ve střední hře taktický obrat, ztratil pěšce a soupeř zkušeně uplatňoval výhodu, Zdeněk Kovář na sedmé s Novotným (1778) ztrácel pěšce a měl horší čas (soupeř mu z pochopitelných důvodů nevzal remízu). Nejhorší situace byla na páté desce, kde Pavel Talpa s Papírníkem (1685) byl zaprvé pod silným útokem a za druhé mu zdravotně nebylo nejlíp 🙁 Poprosil jsem ho, ať vydrží aspoň soupeřovu časovku a odpověděl něco o tom, že mu soupeř dá stejně za minutu mat. Nedal a z tlaku vytěžil jenom pěšce, ale ostatní naše partie vypadaly hůř a hůř a Pavel v obličeji taky …

V okamžiku maximálního napětí (pro záchranu jsme nutně potřebovali vyhrát) se stal zázrak – Pavlův soupeř se ulakotil, sebral jezdcem pěšce a Pavel mu koně chytil. Soupeř (stále v časovce) se okamžitě vzdal. Kolega Procházka sice hned spoluhráči vynadal, že se nemusel vzdávat, ale už se to nedalo vzít zpátky 4,5:1,5

Zbývající partie už skončily podle očekávání našimi prohrami a vyhráli jsme tak nejtěsněji 4,5:3,5 Po prodělaném stresu (nechtěl bych vidět své EKG v průběhu zápasu) přišla radost až v hospodě, kde jsem zaplatil všem po pivu a vítězům ještě jedno navíc 😉

F (3,5:4,5)

G (2:6)
Kdo čeká, že se situace s docházkou tuto sezónu v géčku zlepší, neví nic o stavu letošní soupisky. I tak to vypadalo až do středy ráno, že se sejdeme v osmi, když se na druhou povinnou partii vypravil ze 100 kilometrů vzdáleného venkova Jirka Šlemr. Pak ale nejprve onemocněl ráno Štefan a bylo jasné, že budeme v sedmi, protože náhradníky letos prostě nemáme.

Referát ze zápasu sepsal tentokrát Lukáš:
Na čas jsme dorazili jen Karel, já a Radek. Soupeři z Radlic z toho ovšem nijak vykolejeni nebyli, je to prý v pralesní lize obvyklý j ev. Nicméně hodiny nám všem pustili a s úsměvem nám oznámili, že ale bohužel nemůžeme hrát dokud nebudeme aspoň 4. První objasněný případ byl Jirka Král, který si chtěl zahrát U průhonu, že jsme v Radlicích vzal ale velmi sportovně s tím, že tedy už běží na metro. Doteď nechápu jak to dokázal, ale od doby telefonu byl na místě snad za půl hoďky, přestože idos mi ukazuje čistý čas jízdy U průhonu – Škola Radlice 36 až 41 minut, no asi super sportovní výkon. U Jirky Šlemra mi bylo jasné, že s jeho rychlostí hry pravděpodobně dorazí také až po půl. Pak se ukázalo, že si toho Adélka naložila v poslední době příliš a tak se stalo, že na zápas zapomněla – no i to se může stát. Zachránil nás tedy až příchod Romana a mohli jsme se pustit do hry. Když jsem se podíval na naše soupeře (bylo dost času;), tak už mi situace začala připadat více jak komická, od poslední šachovnice: Roman (1291) hrál s Radkem Pilařem (1646), Radek (1309) s Ivo Píšou (1785) a Karel (1274) s Vladimírem Kunešem (1825). Takže vlastně nejmenší elo rozdíl byl mezi mnou (1866) a Ottou Blümelem (2077), který mě ještě před začátkem partie děsil popisováním své nedávné hry s jakousi velmistryní, jejíž přesné jméno i titul mi už vypadl z hlavy, stejně jako to co se v té partii vlastně dělo. Každopádně jsem byl smířen s armagedonem. S černými jsem rozehrál svoji oblíbenou Francouzkou, kterou mi ovšem pokazil a přešel do výměnové varianty. Rychle mi blesklo hlavou, že jsem někde slyšel, že je to vyrovnaná remízová pozice. Možná to napadlo i soupeře a tak po pár dalších nic neříkajících tazích mi byla nabídnuta remíza, s tím že se mu to vlastně ani moc nechce hrát a že má chuť na pivo. To jsem měl i já a vzhledem k tomu, že na zázrak se spoléhám max jednou týdně a hned zítra zase hraju, tak jsem s radostí přijal. Dohlížející rozhodčí mi sdělil, že je spíše nehrající kapitán, než rozhodčí a že si tedy můžeme vzít pivo k šachové čumendě (bylo to tak zajímavější).

Mezitím dorazili oba Jirkové a boje se rozhořeli už tedy na celých 5-ti šachovnicích. Jirka Král s černými se i díky ztrátě času pustil do jakési velmi rychlé hry kde se toho spousta poměnilo, přišlo netaktické f5 následovali vidle na dámu a věž a pak už si to soupeř v pohodě pohlídal. 3,5:0,5. Na Karla soupeř vyrukoval s orangutanem b4, Karel kontroval b5, což soupeři na „rauch“ pauze komentovali, že se na b4 prý dá hrát cokoliv kromě b5 Já netuším. Ale asi měli pravdu, protože Karlova pozice se postupně rozpadala. Měl tam pak sice jeden pěkný útok dámou na krále, ale soupeř byl rychlejší, došel si pro dámu na dámském křídle a po výměně 3 dam a věže bylo hotovo. Stejně tak pro tým: 4,5:0,5. Když už byl Karel rozhodnutej, tak se mě Roman poctivě přišel zeptat zda může dát za remis. Bylo to už jedno a pozice mi přišla lepší spíše pro soupeře (no co já vím), takže i vzhledem k ratingovému rozdílu nebylo co řešit. 5:1. Jirka Šlemr (1751) se pustil do jeho klasické rychlé kombinační přestřelky s Martinem Kočím (1796), kde jsem vůbec nestíhal co se děje a vždy když jsem si myslel, že bych to zjednodušil, tak to Jirka ještě více zamotal. Soupeř se ale stále zdatně bránil a tak i vzhledem k celkovému skóre dali též za remis. Že by Jirka Šlemr končil předposlední jsem ještě neviděl, remíza byla možná i proto, aby si nezničil image a nebyl poslední;) 5,5:1,5. Překvapivě poslední dohrával Radek, který asi jediný je schopen konkurovat Jirkovi v rychlosti hry. Překvapivé nebylo, že se s bílými krátce po začátku partie typicky začal bránit jakoby hrál defenzivu s černými, prostě klasická prověřená Radkova hra na brejky. Soupeř ovšem byl už dost zkušený a útok neuspěchal, naopak si ho velmi dobře připravil a Radek měl co dělat aby ubránil útok pomalu všech figur na krále. Jediné co hrálo v jeho prospěch byl typicky čas, kdy měl něco přes hodinu, proti soupeřovým asi 23 minutám. V tu chvíli ovšem bohužel zkolabovaly hodiny a museli se nastavit, výpočet dopadl sice o něco hůře pro Radka 50 vs 25 min, ale to asi nebyl v tu chvíli velký problém. Radek to nakonec přeci jen ubránil (až do dvou samotných králů) a šlo se na pivo. Místní domorodci byli velmi pohostinní, pivo dobré; a tak jsme si ještě vyzkoušeli naše umění v blitzu. Jak to dopadlo si už naštěstí nepamatuji.

Ž (6,5:1,5)

9 Komentáře

  1. jarda hadrava napsal:

    Ahoj Mirku. Svým „alarmujícím“ příspěvkem jsi mě pobavil. Připomnělo mi to jeden vtip („…z vonku to tak naozaj vyzerá…“) a slavná „stížnost“ VK mladšího s výkřikem“ „Jaká je pravděpodobnost, že družstvo 1 partii prohraje a všechny ostatní skončí remízou?“. Mohu Ti říci, že až na jednu velmistrovskou remízu (nebudu jmenovat… :-)), všechny ostatní partie eFka byly líté boje – což mi jistě potvrdí všichni zúčastnění (Tom asi dodá příspěvek).
    Pokud jde o mou partii, soupeře jsem sice tlačil, ale vymýšlet vše u partie stojí čas, a v časovce jsem, bohužel, nevyužil chyb soupeře. Přitom, když jsem dorazil domů, tak jsem to v klidu a z čistou hlavou objevil hned – tedy malý český „Nasralláh“ (tímto se družstvu omlouvám za svůj příspěvek k prohře). Ale byla to velmi dynamická pozice s množstvím variant, čili nic moc do časovky.

  2. Oxanka napsal:

    Ještě loni jsem v první lize viděla zápas, který skončil 7 remíz + 1 resultativně… Byla jsem přesvědčená, že to muselo být podplacené 😀 No a hle! Náš zápas Unichess F x Kobylisy E byl skutečně napínavý boj do poslední chvíle. Jarda mne nepotěšil, jelikož skutečně bojoval jako lev a tvrdohlavě odmítal remízu. Dohrával už jen Vojta s Petrem Šplíchalem. Vojta měl pika víc v remizové věžovce. Zatímco partie Jardy více a více spěla do remízy, začalo to z nějakého důvodu s Vojtou vypadat nějak podezřele. Musela jsem ze sálu odejít na večeři, abych neutrpěla srdeční záchvat či tak něco.

    Jinak samozřejmě sestava výborná. V každém týmu byly dvě Unižetky. Za Kobylisy hraje dokonce Anička = kapitánka Unižetek, dále Vojta Kovář, který kapitánuje Unichess v první lize…. Podezírat naše týmy z toho, že jsme spřátelené, nikdo nemusí. Je to totiž čistá pravda pravdoucí 😀

  3. Oxanka napsal:

    Navíc kdybych jako kapitánka Kobylis chtěla Unichess podplatit, tak si domluvím buď víc bodů (kvůli skóre) nebo aspoň 4 výhry a jednu remiz (kvůli pomocnému hodnocení na partie). Jelikož partie nejdou na fide předpokládám, že při kšeftování by bylo každýmu jedno jestli má výhru remiz či nulu… Nicméně čím bych podplatila Unichess F… a zvláště bojovného Jardu… nemám zdání.

  4. Oxanka napsal:

    Nicméně koukám, že Géčko má fakt svůj styl! 😀 😀 😀

  5. jarda hadrava napsal:

    Dík Oxanko za pochvalu, ale po časovce už tam asi opravdu nic nebylo (to už jsem ani nezkoumal). Holt nejtěžší je opravdu vyhrát vyhranou partii. Ale když jsem teď koukal na onlinu na partii Fryč-Pokorný, tak je můj splín hned menší. To tomu chudákovi fakt nepřeju…

  6. Oxanka napsal:

    Jinak poměrně rychlá remíza padla pouze na druhé desce. Za což jsem věnovala našemu Tomášovi Vaňkovi káravý pohled! Na všech dalších deskách se bojovalo a bojovalo. Anička byla asi vyhraná, kdyby Martin Čížek nenašel věčňák. U Petry proti Rudovi to vypadalo na složitou vyrovnanou pozici. Moc jsem tomu nerozuměla, ale když přišla možnost dát tuto partii za remiz, vzhledem k elovému rozdílu jsem byla nadšená. Adéla verzus David Novotný byl skoro boj titánů. Oba se tvářili zarputile celou dobu. Oba hráče typuji na útočné a tak vypadala partie. Adéle se nakonec podařilo vyvinout větší tlak, ale po výměnách, kde Adéla měla dámu proti věži a střelci + oba měli nějaké pěšce, celá pozice vypadala skutečně velice nejasně. Jak by měla Adéla postupovat, aby se jí to nevymstilo nebylo vůbec jasné. Chvíli to zkoušela, ale když se David dostal neohroženě Věží na sedmou řadu, přišla ze strany Adélky následně nabídka a David ji málem ruku utrhl. Další remiz padla na osmé šachovnici. Pozice byla složitá, náš David se dostával do časovky a od Daniela Husa přišla nabídka. Těžko říct, jak by partie pokračovala a jak by skončila. I za tuto remízu jsem však nakonec byla ráda. Tomáš Popper takovou radost neměl a chtěl Danielovi vysvětlit, jaký tahy měl hrát. Sám se však hned nachytal a musel uznat, že skutečně pozice byla složitější než se mohlo i jemu zdát. Následně jsem vyhrála a hráli se už jen partie na 1. a 3. desce… Zde se bojovalo do posledních minut!

  7. Oxanka napsal:

    JJ. Hned jsem Pedrovi psala gratulační sms, ikdyž zde hrálo roli i štěstíčko. Spustila jsem si k on-linu i fritze, takže jsem chytrá jak rádio… Nicméně máš pravdu, že i dobří hráči dělají chyby dokonce i mimo časovku! Jinak ikdyž Petr a Vojta dopadli smolně, Jindry krásný mat a i další partie mi udělali velkou radost.

  8. Martin Cizek napsal:

    Moje partie s Annou mohla skončit i jinak, počítač mi doma ukázal, ze kdybych místo věčňáku zahrál Dd6!, byl jsem vyhranej já. Ten tah jsem vůbec neviděl, přitom byl docela logický.

  9. annusch napsal:

    Martin má zcela pravdu, v pozici, kdy mi dával věčňák, mu to ukazovalo za černé -2 🙂 Dd6 jsem viděla a bála se 😀 Nicméně vzhledem k průběhu partie si myslím, že je remíza nakonec spravedlivý výsledek! 🙂

Komentář

© 2020 UNI Chess.