Šestý týden pražských soutěží přinesl bilanci tři vítězství a dvě prohry. U obou proher je tentokrát alarmující velký počet remíz, kdy takto skončilo ze 14 partií v obou zápasech dohromady 11, když zbývající tři partie jsme prohráli. Naopak další tři zápasy jsme vyhráli jen při dvou remízách dohromady!

D (6:2)

E (Praga D, 4,5:3,5)

Utkání s papírově slabším ze dvou Prago-družstev v naší skupině bylo poslední šancí Éčka, jak zahájit záchranářské práce. Díky začátku semestru se k nám přidal vepředu Michal Babička. Bohužel Lukáš Hula měl služebku a Víťa Miskolczi vysoké horečky, takže to v našem podání zase nebyly žádné „hamry“. Martin Hykš dal přednost udržení tepla rodinného krbu (tímto gratulujeme jeho ženě k narozeninám i k téměř vzornému manželovi) a vyzval k účasti ty, kteří mají doma Ordinaci v růžové zahradě. Naštěstí se i takoví u nás našli, jmenovitě se přihlásil Martin Chaloupka. Zbytek sestavy se v zásadě nezměnil oproti minulým zápasům.

Začátek proběhl výjimečně bez stresu, pozdější příchody byly v rámci normy a tak největší zpoždění měla první deska soupeře Dalibor Procházka (2194), který ale nemívá problémy hrát v časovém stresu a ještě u toho stihne koučovat celý tým.

Měli jsme převahu ve středu (tak řekněme od 2. do 6. desky), což se projevilo záhy, když asi po 10 minutách soupeř Martina Ch. (Závůrka, 1706) přehodil tahy v zahájení a vzdal se. Martin tak nejen, že přispěl týmu, ale i stihl doma opečovat Ordinaci 1:0

Brzký konec by se hodil i Mirkovi Radovi na třetí desce v souboji s krásnější polovičkou rodiny Závůrkovy (1869), kdy Mirek potřeboval odejít po deváté, aby mohl přivítat přítelkyni přijíždějící z valutové ciziny. Mirek se tvářil dlouho optimisticky a nakonec skončil včas, ale s jiným výsledkem než chtěl – místo, aby přešel do vyhrané pozice, tak ztratil figuru a vzdal se 1:1

Přibližně ve stejném okamžiku jsem skončil i já remízou se Škábou (1674) – stál jsem dost podezřele (soupeř hrozil obětmi rozbít můj kryt krále s nepříjemnými hrozbami a já jsem neměl, co hrát), ale měl jsem lepší čas a v okamžiku výměny bělopolného střelce jsem remízu před triviálním dobíráním figury „takticky“ nabídl a soupeř ji po chvilce přemýšlení přijal. Okamžitě dostal kartáč od jejich první desky, a to nejdřív za to, že dal remízu a následně za to, že vyměnil toho střelce (konečná pozice už byla asi plochá) 1,5:1,5

Za chvíli přišly v rychlém sledu naše dvě výhry, kdy Pavel Hruška v hezké partii kombinačně přehrál Císaře (1731) a soupeřka Miloše Gáje Rývová (1909) nevydržela Milošův tlak a poněkud nekorektně obětovala.

Přes stav 3,5:1,5 situace nevypadala vůbec dobře – Michal na první přehlédl ve střední hře taktický obrat, ztratil pěšce a soupeř zkušeně uplatňoval výhodu, Zdeněk Kovář na sedmé s Novotným (1778) ztrácel pěšce a měl horší čas (soupeř mu z pochopitelných důvodů nevzal remízu). Nejhorší situace byla na páté desce, kde Pavel Talpa s Papírníkem (1685) byl zaprvé pod silným útokem a za druhé mu zdravotně nebylo nejlíp 🙁 Poprosil jsem ho, ať vydrží aspoň soupeřovu časovku a odpověděl něco o tom, že mu soupeř dá stejně za minutu mat. Nedal a z tlaku vytěžil jenom pěšce, ale ostatní naše partie vypadaly hůř a hůř a Pavel v obličeji taky …

V okamžiku maximálního napětí (pro záchranu jsme nutně potřebovali vyhrát) se stal zázrak – Pavlův soupeř se ulakotil, sebral jezdcem pěšce a Pavel mu koně chytil. Soupeř (stále v časovce) se okamžitě vzdal. Kolega Procházka sice hned spoluhráči vynadal, že se nemusel vzdávat, ale už se to nedalo vzít zpátky 4,5:1,5

Zbývající partie už skončily podle očekávání našimi prohrami a vyhráli jsme tak nejtěsněji 4,5:3,5 Po prodělaném stresu (nechtěl bych vidět své EKG v průběhu zápasu) přišla radost až v hospodě, kde jsem zaplatil všem po pivu a vítězům ještě jedno navíc 😉

F (3,5:4,5)

G (2:6)
Kdo čeká, že se situace s docházkou tuto sezónu v géčku zlepší, neví nic o stavu letošní soupisky. I tak to vypadalo až do středy ráno, že se sejdeme v osmi, když se na druhou povinnou partii vypravil ze 100 kilometrů vzdáleného venkova Jirka Šlemr. Pak ale nejprve onemocněl ráno Štefan a bylo jasné, že budeme v sedmi, protože náhradníky letos prostě nemáme.

Referát ze zápasu sepsal tentokrát Lukáš:
Na čas jsme dorazili jen Karel, já a Radek. Soupeři z Radlic z toho ovšem nijak vykolejeni nebyli, je to prý v pralesní lize obvyklý j ev. Nicméně hodiny nám všem pustili a s úsměvem nám oznámili, že ale bohužel nemůžeme hrát dokud nebudeme aspoň 4. První objasněný případ byl Jirka Král, který si chtěl zahrát U průhonu, že jsme v Radlicích vzal ale velmi sportovně s tím, že tedy už běží na metro. Doteď nechápu jak to dokázal, ale od doby telefonu byl na místě snad za půl hoďky, přestože idos mi ukazuje čistý čas jízdy U průhonu – Škola Radlice 36 až 41 minut, no asi super sportovní výkon. U Jirky Šlemra mi bylo jasné, že s jeho rychlostí hry pravděpodobně dorazí také až po půl. Pak se ukázalo, že si toho Adélka naložila v poslední době příliš a tak se stalo, že na zápas zapomněla – no i to se může stát. Zachránil nás tedy až příchod Romana a mohli jsme se pustit do hry. Když jsem se podíval na naše soupeře (bylo dost času;), tak už mi situace začala připadat více jak komická, od poslední šachovnice: Roman (1291) hrál s Radkem Pilařem (1646), Radek (1309) s Ivo Píšou (1785) a Karel (1274) s Vladimírem Kunešem (1825). Takže vlastně nejmenší elo rozdíl byl mezi mnou (1866) a Ottou Blümelem (2077), který mě ještě před začátkem partie děsil popisováním své nedávné hry s jakousi velmistryní, jejíž přesné jméno i titul mi už vypadl z hlavy, stejně jako to co se v té partii vlastně dělo. Každopádně jsem byl smířen s armagedonem. S černými jsem rozehrál svoji oblíbenou Francouzkou, kterou mi ovšem pokazil a přešel do výměnové varianty. Rychle mi blesklo hlavou, že jsem někde slyšel, že je to vyrovnaná remízová pozice. Možná to napadlo i soupeře a tak po pár dalších nic neříkajících tazích mi byla nabídnuta remíza, s tím že se mu to vlastně ani moc nechce hrát a že má chuť na pivo. To jsem měl i já a vzhledem k tomu, že na zázrak se spoléhám max jednou týdně a hned zítra zase hraju, tak jsem s radostí přijal. Dohlížející rozhodčí mi sdělil, že je spíše nehrající kapitán, než rozhodčí a že si tedy můžeme vzít pivo k šachové čumendě (bylo to tak zajímavější).

Mezitím dorazili oba Jirkové a boje se rozhořeli už tedy na celých 5-ti šachovnicích. Jirka Král s černými se i díky ztrátě času pustil do jakési velmi rychlé hry kde se toho spousta poměnilo, přišlo netaktické f5 následovali vidle na dámu a věž a pak už si to soupeř v pohodě pohlídal. 3,5:0,5. Na Karla soupeř vyrukoval s orangutanem b4, Karel kontroval b5, což soupeři na „rauch“ pauze komentovali, že se na b4 prý dá hrát cokoliv kromě b5 Já netuším. Ale asi měli pravdu, protože Karlova pozice se postupně rozpadala. Měl tam pak sice jeden pěkný útok dámou na krále, ale soupeř byl rychlejší, došel si pro dámu na dámském křídle a po výměně 3 dam a věže bylo hotovo. Stejně tak pro tým: 4,5:0,5. Když už byl Karel rozhodnutej, tak se mě Roman poctivě přišel zeptat zda může dát za remis. Bylo to už jedno a pozice mi přišla lepší spíše pro soupeře (no co já vím), takže i vzhledem k ratingovému rozdílu nebylo co řešit. 5:1. Jirka Šlemr (1751) se pustil do jeho klasické rychlé kombinační přestřelky s Martinem Kočím (1796), kde jsem vůbec nestíhal co se děje a vždy když jsem si myslel, že bych to zjednodušil, tak to Jirka ještě více zamotal. Soupeř se ale stále zdatně bránil a tak i vzhledem k celkovému skóre dali též za remis. Že by Jirka Šlemr končil předposlední jsem ještě neviděl, remíza byla možná i proto, aby si nezničil image a nebyl poslední;) 5,5:1,5. Překvapivě poslední dohrával Radek, který asi jediný je schopen konkurovat Jirkovi v rychlosti hry. Překvapivé nebylo, že se s bílými krátce po začátku partie typicky začal bránit jakoby hrál defenzivu s černými, prostě klasická prověřená Radkova hra na brejky. Soupeř ovšem byl už dost zkušený a útok neuspěchal, naopak si ho velmi dobře připravil a Radek měl co dělat aby ubránil útok pomalu všech figur na krále. Jediné co hrálo v jeho prospěch byl typicky čas, kdy měl něco přes hodinu, proti soupeřovým asi 23 minutám. V tu chvíli ovšem bohužel zkolabovaly hodiny a museli se nastavit, výpočet dopadl sice o něco hůře pro Radka 50 vs 25 min, ale to asi nebyl v tu chvíli velký problém. Radek to nakonec přeci jen ubránil (až do dvou samotných králů) a šlo se na pivo. Místní domorodci byli velmi pohostinní, pivo dobré; a tak jsme si ještě vyzkoušeli naše umění v blitzu. Jak to dopadlo si už naštěstí nepamatuji.

Ž (6,5:1,5)