Tento příspěvek se měl původně jmenovat „Éčko vítězí i v I. třídě!“ a měl být reportáží pouze z prvního kola. Nakonec jsem se rozhodl, že napíšu reportáže z obou prvních kol najednou a trochu jsem doufal, že název zůstane. Nezůstal … 🙁

První kolo minulé úterý doma s Černým Baronem A začalo v poklidu, kdy jsme se krátce po začátku sešli v desíti (7 hráčů, náhradník Pavel Talpa, divák Popřík a kapitán) a trochu vzruchu přinesl pouze Vojta Kovář, který nebral mobil a dorazil s necelou půlhodinou zpoždění. Holt není U Průhonu 56 není U Průhonu 24, klasika … 😉 Po Vojtově příchodu jsme s Pavlem a Tomášem mohli vyrazit do hospody. Při odchodu jsem preventivně zakázal remízy. Vojta přesto jevil živý zájem o to, kam jdeme, co kdyby náhodou brzy skončil … Do hospody nakonec dorazil i Pavel Hruška jako divák č. 2 a po pár pivech jsme mohli vyrazit zpátky do hrací místnosti. Vojta nás nestihl o pár minut, jeho soupeř (Plášek, 2038) se vzdal krátce po našem příchodu 1:0. Na ostatních deskách to vypadalo nejasně, jenom Libor na sedmé (Korol, 2042) nestál eufemisticky řečeno dobře. Miloš Gáj začal testovat, co jako remíza, snažil jsem se tvářit jakoby nic …

Klid to byl však ten pověstný před bouří … Lavinu dramatických zvratů spustil Honza Hučín na druhé (Jindřich Novák, 1965), kdy nechal viset figuru. Trochu jsem znervózněl a začal obcházet ostatní desky a hledat kandidáty na vítězství, nic moc to ale nebylo … Nakonec jsem si vybral Martina Chaloupku na šesté s Votavou (1833), který stál docela aktivně a soupeř vypadal od pohledu hratelně (vzhledem k tomu, že v I. třídě už těm šachům moc nerozumím, tak musím holt usuzovat podle vizáže). Martin důvěru nezklamal a hezkou kombinací zařídil bod. V podobnou dobu však Jarda Hardava na páté (Pataridis, 1869) docela zkazil pěšcovku a začal bojovat o přežití a Libor Kouba poté, co ustál obtížnou pozici a stál už téměř vyrovnaně, jednotahově nastavil věž 2:2. Milošova nabídka remízy v ten okamžik mě úplně nepotěšila. Soupeř Kovář (1939) to však pochopil jako signál k tomu, že stojí líp, nepřijal a za pár tahů se vzdal. No a protože nejenom neštěstí, ale i štěstí chodí nerado samo, tak za chvíli vyhrál i Jirka Fišer na čtvrté se Stankevem (1821) 4:2

Zbývali jenom Jardové, Hadrava stále bojoval o remízu a Charouz na osmé (Strnad, 1888) hrál pěšcovku střelec proti koni a stál docela aktivně. Naštěstí se ukázalo, že naši Jardové už dávno nejsou malí a brzy potvrdili první výhru Éčka v první třídě! Vítězný půlbod přidal Jarda H. a Jarda Charouz, aby se nenechal zahanbit, tak dokonce vyhrál 5,5:2,5

Výhru jsme šli oslavit do Avionu, kde Vojta Liborovi a nám ostatním ukázal něco ze šachových základů, např. „Ty ses bál, že udělá 2 tahy najednou, viď? To ale nemůže …“, „Já nemám rád, když si někdo zvolí plán a potom se ho nedrží …“ a zhodnotil svoji partii: „Mně se dneska hrálo tak dobře. Pořád jsem měl pocit, že vidím o tah dál než soupeř …“. Taky bych se někdy chtěl dožít takového pocitu …

Tolik radost z prvního kola a teď tedy k včerejšímu masakru:

Soupeře LISA A jsem se docela bál, přece jen mají docela silnou soupisku, a tak jsem překecal Tomáše Vaňka a nastoupili jsme s prvními třemi hosty (Kovář, Vaněk, Hučín). I zbytek týmu nebyl špatný a tak jsem se těšil na zajímavý boj …

„Zajímavý“ už byl můj příchod na utkání (hrálo se v areálu Narexu, Moskevská 63), kdy jsem si popletl zastávky autobusu a místo na Bohdalec jsem dojel na Kloboučnickou. Po nějaké době běhání po okolí jsem zapnul i druhou mozkovou buňku a usoudil jsem, že musím jít podél trati dál, protože Koh-i-noor (a potažmo Moskevská) jsou víc doprava. Bohulibý záměr mi v dešti moc dlouho nevydržel a nechal jsem se svést zajímavě vypadající ulicí Nad Vinným potokem, kterou jsem nevyhnutelně směřoval úplně do pr… Protože už se blížil čas utkání, tak jsem se snažil dovolat Pavlovi Talpovi (který byl opět laskavým náhradníkem a zástupcem), abych mu nadiktoval sestavu. Nedařilo se, a když jsem ho došel do ulice U Plynárny, začal jsem propadat beznaději … Naštěstí jsem se Pavlovi nakonec dovolal, což mě uklidnilo a začal jsem uvažovat normálně. Ještě jsem cvičně jel jednu zastávku 150 zpátky na zastávku Michelská, kde už jsem dnes jednou byl a zkusil jsem to ještě jednou a lépe … 150 v opačném směru byla to pravé a 20 minut po začátku jsem dorazil do hrací místnosti. Předběhnul mě i Honza Hučín, který avizoval 20-minutové zpoždění.

Když jsem se se všemi pozdravil a posypal si popel na hlavu, šli jsme s Pavlem na jedno uklidňující do hospody Zabitej čas (podle počtu hostů to vypadalo jako narážka na servírku) . Po návratu jsme si říkali, že to není tak zlé, Vojta na první (Smutný, 2174) měl pěšce míň, ale soupeř za něj podle svých slov trpěl, a i ostatní vypadali minimálně vyrovnaně, snad s výjimkou Martina Královského, který měl s Matonohou (2041) na čtvrté o pěšce míň a soupeř zrovna netrpěl.

Zlomem v průběhu zápasu byla remíza Tomáše Vaňka na druhé s Ludvíkem Dvořákem (2147). Ne, že by se to Tomášovi dalo vyčítat, remíza byla asi korektní, nicméně najednou se to všechno začalo rozpadat. První ranou byl Jirka Fišer s Krejbichem (1971), který v lepší pozici přehlídnul vyšáchnutí figury a prohrávali jsme 0,5:1,5. Lepší pozici neudržel kvůli přehlídnutí ani Pavel Šindelář na páté (Kučera, 1957) a musel přejít do koncovky s pěšcem míň. Hru „kdo neztrácí pěšce, není chlap“ dodrželi i Vojta, který soupeřovi vnutil odevzdání kvality za druhého pěšce, aby zjistil, že to je asi prohraná pozice (já jsem ale ještě pořád doufal), a Jarda Hadrava, který s Ecksteinem (1942) přehlídnul jednoduchou vazbu … No nic, zkusil jsem plán B: ti, co mají o pěšce míň, to udrží a ti s rovným materiálem vyhrají. Volba tedy padla na Honzu Hučína, kterému jsem tím pádem se Sedláčkem (2093) musel zakázat remízu, a Jardu Charouze na osmé s Richtrem (1751). A Jarda opět nezklamal aneb s Cimrmanem řečeno: „… Akorát tamhle vzadu – to je snad jediná výjimka – sedí … Jarda Charouz …“. Z remízového stavu jsme se bohužel neradovali dlouho, protože Honza Hučín nakonec přetáhl strunu, dostal se do časovky a ztratil věž 1,5:2,5. Vzápětí prohrál i Vojta, jehož věž a dvojpěšci podlehli lehkým figurám soupeře a Pavel Šindelář, kde soupeř přešel do vyhrané pěšcovky. Bylo tím pádem vymalováno 1,5:4,5. Bojovníky zápasu byli Jarda Hadrava, který měl chvíli myslím dva pěše míň, aby nakonec vyrovnal a ještě usiloval o výhru, a Martin Královský, u něhož byl boj bohužel marný.

Výsledek 2:6 je krutý,  ale musíme na něj rychle zapomenout a jít do dalšího zápasu s odhodláním a s chutí, vždyť šachy jsou krásná hra (mimochodem: zeptejte se mě večer po zápase Géčka) .