Čtvrtý týden pražských soutěží přinesl bilanci tři výhry a dvě prohry.
D (3:5)
E (Pankrác E, 2,5:5,5)
Sestava Éčka se pomalu, ale jistě stabilizuje. Z nejsilnější dostupné sestavy na tento týden vypadli jenom Lukáš Hula (stále laborující se zádama) a Pavel Hruška. Pokusili jsme se je nahradit trojicí Zdeněk Kovář, Kuba Steinfeld a já s tím, že záda nám jistil náhradník na telefonu Ondra Pecina (pro šťouraly: díky této početní nerovnosti výpadků a náhrad jsme byli v osmi).
Příchod se mým ovečkám moc nepovedl, v 6 jsme byli ve třech a čtvrtý dorazil v 18:15 (mezitím jsem nám chtě nechtě musel pustit/posunout hodiny). Jako první dohrál Víťa, který remizoval s Hostičkou (2171) , když rovnou převedli partii do rovné koncovky. Následoval v letošní sezóně bohužel obvyklý sled porážek – jako první to byl Mirek Rada (Mintěl 2018) – Mirek zahrál nekorektně zahájení, potom sice vyrovnal, ale jenom krátce. Skoro současně jsme ho následovali Kuba Steinfeld s Celbou (1742) a já s Horným (1403). Kubu jsem v závěru úplně nesledoval, já sám jsem hrál výjimečně na výhru, asi třikrát jsem prošel kolem výhry a nakonec jsem měl kvalitu v koncovce. Asi bych to těžko vyhrával, nicméně jsem zahrál věží a v okamžiku, kdy jsem ji pokládal, tak mi hlavou blesklo – zkontrolovat vidle! Byly tam … 🙁 Proherní sérii doplnil Martin Hykš se Strakou (1891), v souboji časovkářů přemýšlel tentokrát víc Martin a v kisně udělal chybu. Bylo tím pádem hotovo 0,5:4,5
Pavel Talpa, který přišel pozdě asi o 3/4 hodiny a měl špatný čas, tak mohl dát svou partii s Rondošem (1935), kde se bez úspěchu snažil o výhru, za remiz. Hvězdou zápasu (bohužel tradičně osamělou) se tentokrát stál Miloš Gáj, který v divoké partii, kde počítač chvílemi ukazoval +8 a chvílemi jenom +1 (některé kombinace byly fakt pěkné), měl nakonec rychlejšího pěšce a soupeř (Salač, 2094) se korektně vzdal 2,5:5,5
F (5:3) Smíchovský podraz se nekonal
Ve středu 3.2. jsme hráli zápas se Smíchovským Céčkem, jelikož měl soupeř čtyř souběh a žádal nás o odklad zápasu, který jsem zamítl, čekal jsem soupeře oslabeného jak na šachovnicích tak i v počtu nastoupivších hráčů, jenže ejhle soupeř přijel na zápas dokonce v devíti lidech a to k mému úžasu nebylo poslední překvapení, které nás čekalo. No lobovat za odklad zápasu z důvodu souběhu nebo jiné skutečnosti už ze zásady budu vždy ignorovat a hlavně žádost pana Veselského, který nás snad chtěl porazit a tak si řekl, že volný termín bude k tomu ta pravá příležitost. Nastoupili totiž pouze bez čtyř hráčů z první osmičky, což v našich pražských týmech už tak bývá a zápas začal za stavu 0:0.
Na šesté šachovnici Honzík si od začátku počínal velmi nervózně proti soupeřovi ( Bobek ). Celá partie se odvíjela od vazby na f6. Honzík po malé rošádě spíš vymýšlel jak se této vazby zbavit než jak jí řešit, po pár nepřesnostech ve střední hře mu na f6 vznikl dvojpěšec akorát že Honzíkovi figurky hrály spíše na dámském křídle na rozdíl od soupeřových figurek, které už byly nastěhované na h sloupci a matové smyčky se velmi rychle sužovaly až se utáhly úplně… 0:1. S Honzíkem jsem domluvený na novém zahájení a že příští kolo bude hrát bílými… já své slovo dodržel, tak jsem zvědav ve středu na Honzíka… :).
Ondra na sedmé spíš bojoval sám se sebou a se svým zahájením než se svým soupeřem ( Hrubý ). Přešel rychle do věžovky sice se stejným počtem pěšců, ale s dvojpěšcem na sloupci c, nabídl zkušeně remízu a soupeř ji přijal, ještě že tak… 🙂 0,5-1.5.
To už já na třetí se svým soupeřem ( Richter ) přežil zahájení kde jsem nestál zrovna podle svých představ, ale soupeř vyhodnotil tu pozici mírně lepší a tak místo aby nechal napětí, vyměnil dámy a rázem jsme byli v pozici 2V+J+S proti tomu stejnému na druhé straně, já volného b pěšce, soupeř měl volného c pěšce, rozdíl byl ale v tom, že já postupovat svým pěšcem mohl, soupeř nikoli. Po výměně jednoho páru věží a střelců vznikla pozice kdy byla soupeřova výhoda ta tam a b pěšec byl rázem king a soupeřovi nezbylo nic jiného než obětovat kvalitu za tohoto pěšce, ale následné tahy koněm z b6, c4, e5, g4, h6 na g8 už soupeři moc šancí nedávalo… 1,5 – 1,5
Na druhé Petr si černými pohrál se svým soupeřem ( Galandauer ), už snad v “ jeho “ variantě, které se snažím porozumět, ale stále se mi to nedaří, ale naštěstí já nemusím… 🙂 2,5-1,5.
Jarda na čtvrtý mi to snad promine jelikož si jeho partii vůbec nemůžu vybavit jak soupeře ( Štěpánek ) porazil, ale jedno vím přesně, bylo to opět hezky provedené… 🙂 3,5-1,5.
Alča na osmé ze zahájení vyšla o něco hůř, ale to by nebyl soupeř ( Veselský ) aby svoji aktivitu nepustil a tak nechal Alču se vrátit zpět do hry. Bohužel pro Alču, která se začala konsolidovat k útoku přišly dvě nepřesnosti, které soupeř začínal využívat a pak už i věděl kudy vede cestička k výhře… 🙁 3.5 – 2.5
To na páté Martin se snažil najít výhodu už od prvního tahu jenže soupeř ( Patka ) v celé partii neznal slovo na tož tah aktivní… Martin hledal skulinku kudy jenže soupeř jen bránil a držel a držel a bránil v koncovce D+V+5p proti tomu samému, no prostě nuda nuda šeď šeď… 4:3
Na první Libor si přišel pro RR ( rychlá remis ) jenže ejhle zjistil, že soupeř ( Pivoňka ) má na remis nízké elo, takže se hrálo. Nejdřív odebral pěšce a vyměnil dámy, ale pak ho soupeř donutil vrátit pěšce a vyměnit jeden pár věží a tím vznikla koncovka V+2S+5p proti V+S+J+5p. Uplatňování dvojky střelců pokud mají prostor je vždy super a k tomu sbírat pěšce je prostě radost. Libor sice převedl tuto pozici do nestejnopolných střelců, ale s volnými pěšci g a f, které protlačil až do dámy 5:3.
Tato výhra nás posunula na postupové příčky, ale já spíš preferuji záchranu, která snad už na 90% je… 🙂
Citát dne byl tentokrát z úst soupeřů, na otázku kdy předloží soupisku přišla nečekaná odpověď moment počítám kolik nás bude ( pan Veselský při výběru z devíti hráčů ).
G (4,5:3,5)
Nebyl to příjemný pocit kapitána, když odešle své družstvo na téměř jistou smrt do ledových severních pustin uprostřed zimy. Navíc se i můj zástupce schoval také v teple a na místě vedl družstvo delegovaný velitel můj jmenovec Mirek (2.) se svým delegovaným zástupcem Lukášem (1.). Spolu také obsadily první dvě desky. Dále byla mnou vyslaná sestava následující Zdeněk (3.), Jirka (4.), Adéla (5.), Štefan (6.), Radko (7.) a Roman (8.). Do půlnoci žádné zprávy o výpravě nepřišly a začal sem mít strach, že se mé obavy o její osud na mrazivém kobyliském severu naplní a její osud bude podobný jako osud polární expedice Charlese Francise Halla v roce 1871 nebo ještě horší. Nicméně krátce před jednou hodinou noční přišla zpráva o senzačním úspěchu v podobě nejtěsnějšího vítězství. Navíc doplněná o informaci, že se část výpravy pod vedením delegovaného zástupce Lukáše, který dobyl premiérové vítězství na první desce, vrací domů včetně vítězných Radka, Romana, remizujícího Štefana a zraněného delegovaného velitele, který utrpěl porážku. Zbývající členové výpravy včetně vítězné Adély se vraceli ze severu individuálně a o jejich osudu není pisateli této reportáže nic známo.
Ž (4,5:3,5) Unižetky poprvé na infarkt (4,5:3,5 se Zorou)
