Tak nám ta sezóna pomalu končí. A hlavně kapitáni jsou určitě rádi. Tentokrát už ani nestačím sledovat, jak jsme hráli, každopádně mám pocit, že stále stejní hráči obíhají spousty zápasů a včera sem se dověděl, že jedna trojice si říká „Velká rošáda“

Devátý týden pražských soutěží přinesl bilanci dvě výhry a dvě prohry.
Desátý týden pražských soutěží přinesl bilanci jedné remízy a dvou proher a éčko.

.D (7:1) a (3:5)

E (0,5:6,5) a (3:5)

F (3:5) a (4:4)

G (5:3) a (3:5)
Ve čtvrtek jsme se vypravili na Nový PORG a setkání v autobuse nám s Milošem udělalo takovou radost, že jsme přejeli 4 stanice. Ještě, že jel po nějaké době autobus zpátky, a tak jsme ztratili jen necelých 15 minut. Ostatní už hráli a když sem se svlíkl a udělal asi dva tahy, tak Štefan a Adéla vyhráli. Pak se přidali ještě Radko a Robert a bylo to 4:0. To byla situace jako stvořená pro Miloše. Svého mladého soupeře, který měl o 300 menší ELO, šokoval nabídkou remízy a ten po poradě se zbytkem PORGu remízu přijal. Romanův a můj boj na krajních šachovnicích se ukázal marným a vyvrcholením pak byla pěšcovka Lukáše, kde bílý měl efg proti g-pěšci a králi a soupeč abc proti a-pěšci a králi a domluvená remíza se ukázala oprávněnou.

V úterý jsme přivítali vedoucí celek a zkusili jsme ho prověřit, zda si postup zaslouží, nejsilnější (i když jedinou možnou) sestavou. Jediný divák mohl sledovat urputný boj. Dlouho se hrály všechny partie, nicméně ty v dolní polovině sestav pro nás nevypadaly dobře. Po prohře Roberta soupeř kontroval nabídkami remíz v horní polovině, což jsme odvrátili jejich odmítáním v souladu s jejich zákazem kapitánem. Díky tomu dosáhli Pavel a Mirek krásných výher a Miloš nakonec uplatnil tajný dodatek a remízu po několikáté nabídce přijal. Já sem to lámal dál, v časovce sem odevzdal pěšce a ještě stále sem to zkoušel na výhru, dokonce i po odevzdání druhého jsem vymyslel krásnou variantu s odevzdáním třetího a čtvrtého a ziskem dámy, ale soupeř si val jen třetího a najednou mrknu na hodiny a zbývá mi 9 vteřin a ještě pět tahů, čtyři jsem dělal po vteřině (prý to někdo umí i rychleji) a pak mě soupeř překvapil. Zamyslel sem se s pěti vteřinami a když sem viděl jak se dvojka mění na jedničku, cukla mi ruka, cestou k hodinám se jí nějak podařilo posunout dámu o jedno políčko a zmáčkl sem s jednou vteřinou hodiny. Pak už jsem jen vymýšlel jak nedostat mat a nepřijít o dámu a nakonec po pěti tazích došly možnosti. Půlku ještě přidal Štefan a tak jsme soupeři popřáli k velmi pravděpodobnému postupu a tyto dva týdny zakončili bilancí 8:8.

Ž v těchto dvou týdnech nehrálo