V dalším kole 2. ligy čekal Reservu superzáchranářský souboj s Mahrlou Praha, která byla před námi v tabulce o jediný bod a prohra v tomto zápase by znamenala hluboký ponor do sestupových vod. Podle toho vypadaly i sestavy obou týmů. Hosté, z nichž většina nastoupila k zápasu v týmovém dresu ŠK Mahrla, nastoupili k zápasu patrně v papírově nejsilnějším složení (vynechali pouze jednoho člena základu, kterému se podle výsledků příliš nedaří). Nám na poslední chvíli vypadly Olga a Anička, takže nastoupili kapitán se zástupcem, kteří původně měli jistit zápas ze zálohy. Hosté tak byli papírově jednoznačný favorit, ovšem štěstí stálo nyní při nás, ovšem řekl bych že i zaslouženě, když jsme v zápase projevili větší houževnatost. Byl to lítý boj, kde sice většina partií nakonec skončila remízou, ovšem většinou tvrdě odpracovaných.

Ouverturu zápasu přinesla remíza na druhé desce, kde Pedro se soupeřem rozehráli nestandardní zahájení a nabídku remízy jsme akceptovali. Přeci jen tak hosté odpálili jedny svoje bílé.

Další změny pak skóre pak přinesly až časovky. Nejdříve dvě remízy našich mladých hráčů Petra a Matěje, kteří se v časovkách necítili ve své kůži, a tak v jednom případě remízu nabídli a v jednom akceptovali její nabídku.

A pak jsme se ujali vedení, Vojta zahájil na královském křídle frontální útok na krále a rozmetal soupeřovy obranné valy.

Po časovkách to ovšem vypadalo, že bráníme vesměs horší koncovky u obou Honzů pěšec méně ve věžovkách, u mne kvalita méně – ale bez šance to nebylo, soupeř mne v časové tísni omilostnil a dost si cestu k výhře zkomplikoval.

K rozhodujícímu zvratu došlo na čtvrté šachovnici. Honza Lamser hrál obtížnou čtyřvěžovou koncovku, ovšem nehleděl na pěšce a vyrazil králem vpřed a upletl matovou síť, za jejíž zničení musel dát soupeř celou věž – a rázem jsme vedli o dva body, což bylo nadějné. Už proto, že Honza Bartoš nedal soupeři prostor k zesílení pozice a ten musel záhy uznat, že to vyhrát nejde.

Já jsem bohužel nakonec koncovku neustál a po 75 tazích kapituloval, to už ale bylo takřka vyhráno. Tomáš na šesté totiž využil přešlapování soupeře, který nevěděl, jak svoji pozici zesilovat, ztratil hodně času a ve finále pak dokonce odevzdal figuru. Pozice i tak nebyla jednoduchá, bylo stále třeba počítat různé věčné šachy či matové obrazce, ovšem Tomáš se zachoval (byť s lepším časem) tak, jak se sluší v soutěžích družstev – nabídl soupeři remízu, která byla ihned akceptována a mohli jsme tak oslavit cenné tři body, které nám dovolili se v bojích o záchranu mocně nadechnout.