Tato reportáž bude poněkud polovičatá, ba spíš čtvrtičatá, neboť jsem dohrál jako první a šel domů, zbylé informace dodal Pedro telefonicky.

Zápas byl jednak prestižní, neboť výsledek soupeře byl dosud velmi přesvědčivý, jednak důležitý z hlediska postupu do 2. ligy. Nastoupili jsme v silné, byť ne nejsilnější sestavě, bez Lamsera a Doležala. Co se týče zahájení, Čech hrál bílými na první Trompovského útok, Škára na druhé černými ve francouzské odmítl Aljechin-Chatardův útok zajímavým Jc6, Pokorný na třetí bílými Moskevskou variantu slovanské (obvykle dřív vymění na d5, než to může nastat), já na 4. černými kupodivu Samichovu variantu královské indické. Na 5. se Bretšnajdr dočkal konečně bílých a radostně je využil k instalaci Rétiho se 2 domečky a c4 – domnívám se ostatně, že hlavním smyslem této varianty je přinášet bílým estetické uspokojení. Na 6. hrál Hruška černými výměnnou španělku, na 7. Gáj bílými sicilskou a na poslední Popper černými svého Phillidora, tentokrát ještě více manévrovacího o to, že bílý dal jen d3.

Má pozice byla velebná a skrytě dynamická až natolik, že jsem docela rád přijmul od Bohouše Šimečka remízu. Dle Pedra zápas časem přešel plně pod naši kontrolu. Ještě remizoval on sám (dostal věčný šach) a Popper (zápas vypadal i tak dobře). Své soupeře přehráli Čech, Bretšnajdr, Hruška i Gáj. Čestný úspěch hosté zaznamenali až na závěr, kdy Vlado prohrál věžovku (prohranou).

Zvítězili jsme 5,5:2,5, máme realistickou jistotu postupu (Loko se ho vzdává), ale hodilo by se vyhrát za 14 dní v posledním kole s DDM Praha 6 a postoupit echt a na tuty.