Pražským týmům se také tento týden nedalo moc vyčítat, ale zatímco Déčko a eFko v pohodě vyhrály (ERA D-Dukla C 6:2, Mahrla C – ERA F 2,5:5,5), bohužel Géčko a zejména Éčko narazily na silné soupeře a těsně neuspěly.

Úterní zápas Géčka s Duklou E byl poznamenán tím, že pro oba týmy už byly postupové šance jen teorií a navíc na Praze 6 byly jarní prázdniny, takže Dukla se dostavila jen v 6. Cestou do hrací místnosti jsem potkal Štefana Krče a v tramvaji se nás nějaký starý pán vyptával, kde je ČSOB. Poznal jsem pana Šmída z Dukly, jehož letošní výsledky 4 ze 6 (před tímto zápasem) jsou na jeho věk 87 let obdivuhodné. Nicméně i tak se od spoluhráčů nedočkal vděku, když ho hned po příchodu do místnosti zpražili za to, jak posledně v rozhodujícím utkání o postup s Pragovkou nastavil ve vyhrané pozici s Radicsem (1822) dámu a tým prohrál 3,5:4,5. Shodou okolností hrál pan Šmíd (1637) na osmé zrovna se Štefanem 😉

Jeden ze soupeřů, pan Staněk, se po příchodu ptal, co dělá Kuba Steinfeld a jaktože nehraje. Zdá se, že Kuba je přes svoji minimalistickou účast nejslavnějším hráčem ERy, jak se ukázalo, tak díky svým pravidelným účastem na turnaji v Rakovníku. Museli jsme pana Staňka zklamat, že Rakovník už není in, a že teď frčí Pardubice.

Zápas byl letošní premiérou pro Houmra (Miloš Plachý) a před zápasem jsme soutěžili o to, kdo je víc nervózní. Houmr se mohl brzy uklidnit, neboť zrovna jeho soupeř se nedostavil. Druhým bez boje vyhrávajícím byl Jirka Šlemr na sedmé (světe div se taky měl bílé) a vedli jsme tedy po hodině 2:0.

Že to nebude lehký zápas, jsme viděli už brzy, kdy byl právě Štefan Krč s panem Šmídem už záhy prohraný. Následovala trochu očekávaná remíza na první desce Kozel-Jahoda (1934), kdy ji Míra nabídnul na konci několikatahové kombinace a soupeř než aby musel přemýšlet odznova, tak ji raději vzal 😉 Míra si myslel, že remízu nabízel z pozice síly, ale engine v hospodě byl jiného názoru (-0,6), takže v podstatě buďme rádi.

Dalším, kdo nabídnul remízu, byl Mirek Rada na druhé s Richtrem (1909), který za Duklu D prohrál s Jardou Charouzem. Taky v tomto případě byla nabídky vyslyšena. Bohužel brzy prohrál Štefan, který si nepočkal na případné nastavení dámy a stav byl 3:2.

Já jsem hrál na čtvrté s Malijevským (1682). Připravoval jsem se na e4, takže jeho c4 mě zklamalo a partie se odvíjela v poklidném spíš remízovém duchu. Bohužel ve střední hře jsem pod/přecenil soupeřovy hrozby a usídlil se mi věží na d6, což mému slabému pěšci c6 nedělalo moc dobře. Navíc jeho kůň mi napadal pěšce e5 a celá pozice byla pro mě taková stísněná. Nakonec jsem se ze sevření vymanil za cenu pěšce a přešlo se do koncovky soupeřův střelec proti mému koni a 5P proti mým 4. Soupeř mi s odkazem na svou případnou únavu a s tím, že bych mu případně mohl dobrat koněm pěšce b a c, kteří byli na opačné barvě polí než byl jeho střelec, nabídnul remízu. Bohužel jsem nemohl udělat nic lepšího než ji přijmout 3,5:2,5.

Zůstávaly tak dvě partie – na třetí Zdeněk Kovář s Danem Kolářem (1880) (zde pobavila podobnost Kovář/Kolář při představování soupeřů s tím, že si soupeř původně myslel, že je Zdeněk Wadura) a na šesté Eda Kühnl se Staňkem (1675). Eda byl v choulostivé pozici s odkrytým králem a když dal soupeři dvě figury za věž, tak už jsem mu nevěřil a musel jsem si odskočit za Mírou K. a Houmrem na jedno rychlé do hospody pod hrací místností. Když jsme se vrátili, tak byl stav 43 a uviděli jsme rozesmátého Edu, který dal věčný šach.

Pozornost se tak upřela na Zdeňka, který měl horší pěšcovku se špatným střelcem proti koni. Zdeněk přišel s malou Viktorkou – mimochodem takové hodné dítě jsem dlouho neviděl – a ta zřejmě nesdílela náš zájem o tatínkovou partii, protože v jejím závěru usnula 😉 Jedním z důležitých aspektů partie byl čas, oba soupeři jsou vyhlášení časovkáři. Bohužel tady Zdeněk místo, aby pozici držel, opakoval tahy a nechal přemýšlet soupeře, tak zkoušel i v opakovaných pozicích vymýšlet „novinky“ a ztrácel tak čas. Na jeho obranu je nutno přiznat, že pozice to byla obtížná s mnoha úskalími.

Jedno z nich bylo, že soupeř odšachoval Zdeňkova krále z opozice a svým králem a koněm se vydal dobírat Zdeňkovy pěšce na dámském křídle. Tady zřejmě Zdeněk zaváhal a místo, aby se vydal prosadit svého pěšce na královském křídle, který by byl taky docela rychlý, tak se vrátil pod dvojici spojených volných pěšců soupeře. Tady už začala blicka, kdy navíc Zdeněk opakovaně nezmáčknul hodiny (klasický efekt u Silverů: čím víc bouchneš, tím spíš je nezmáčkneš) a výhra soupeře, který je v časovce jako ryba ve vodě, už byla neodvratná, takže zápas skončil 4:4.

Vtipy o tom, jak vyhrajeme zápas bez jediného vítězství na šachovnici a s tím, že všechny naše remízy budou vítězné, se změnily v realitu, že totiž všechny naše remízy byly „remízové“. Remíza nepomohla ani jednomu ze soupeřů a postup je tak definitivně pryč, aspoň můžeme hrát bez stresu a těšit se na účast Mirka Rady na červnovém Unijazzu 😉

————————————————————–

Éčko čekal první ze tří těžkých zápasů – Vyšehrad D, Porg B a Dukla B. Domácí z Vyšehradu se na nás sešli v nejsilnější sestavě, hráč, který normálně v sezóně hrál 4. desku, tak hrál na poslední. My jsme byli sice taky docela silní, bohužel ale nemohl Honza Hučín a Víťa měl od 17:30 návštěvu doktora na Kulatáku.V průběhu dne jsem zvažoval, že ho přesto postavím, protože Martin Hykš měl virózu a Pavel Talpa žaludeční problémy. Nakonec oba dorazili a Pavel vypadal o poznání hůř, zato Martin byl celkem v pohodě, takže jsem postavil jeho.

Petr Vaněk z Vyšehradu přinesl na zápas víno, takže atmosféra byla od počátku uvolněná. Na naší straně až možná moc, protože v šest byli první tři hráči (Vojta, Tomáš a Martin Kr.) v hospodě a dva na cestě se zpožděním. Nakonec se nějak začalo a po čtvrthodině dorazila i trojice prvních desek s jasnou strategií. Vojta dokonce nabídnul remízu Vávříkovi ještě přede dveřmi. Vávřík si nechal čas na rozmyšlenou, ale brzy byla remíza skutečností. Ukázalo se totiž, že Vojta byl mírně společensky unaven a nabídka remízy byla jeho artikulačním maximem večera. Za chvíli remizoval i Tomáš Vaněk na druhé s Netušilem (2284). Jediný, kdo odolával nabídce, byl Petr Vaněk (2190) na třetí s Martinem Královským.

Nabídku remízy dostal brzy i Martin Hykš na osmé se Šlechtou (1954). Váhal jsem, jestli mu ji nemám zakázat, protože při pohledu na šachovnice bylo jasné, že snadné body dělat nebudeme a Martinův soupeř vypadal jako jeden z mála hratelně. Navíc Pavel Hruška na páté s Hlavsou (2076) stál už od 5. tahu přinejlepším podezřele. Nakonec jsem Martinovi nechal volnost s ohledem na jeho virózu. Při jeho následném zájmu o ostatní partie mě to skoro až mrzelo – taky mohl přemýšlet nad tou svojí. Nicméně stav byl 1,5:1,5

Kromě Pavla vypadali všichni na dlouho, takže jsem se šel dívat do hospody na Plzeň, kde už byli Vojta s Tomášem a Vávříkem. V 70. minutě zápasu přišla druhá dávka šachistů s tím, že Martin nakonec opravdu remizoval s Vaňkem (zlí jazykové tvrdili, že tah předtím než by to zkazil), Pavel prohrál a Jarda Hadrava remizoval. Stav byl tedy 2,5:3,5 a hrály se poslední dvě partie: Miloš Gáj měl na čtvrté figuru navíc s Laubem (2024) a Jirka Fišer trochu horší dámskou koncovku různopolných střelců s volným pěšcem soupeře na 6. řadě.

Miloš zkušeně uplatnil výhodu figury (i když jsem se chvíli bál věčného šachu) a bylo vyrovnáno 3,5:3,5 a rozhodoval Jirka. Jeho partie s Bušem (2190) byla velkým bojem až do konce. Bohužel Jirka podcenil, že se mu soupeř dostane dámou a věží na poslední řadu s hrozbami matu, příp. proměny pěšce. Nicméně partie to byla krásná a oběma soupeřům se dostalo po konci partie bouřlivého potlesku. Šťastnější byli samozřejmě domácí, kteří tak vyhráli 4,5:3,5 Domácí Petr Vaněk nám aspoň v hospodě jako útěchu zaplatil rundu.

Soupeřovy obětované figury nepokradeš a raději ji vrátíš

Kibicovat je daleko lepší než hrát

Za remízu jsem byl rád

Eda taky

Kovářovic rodina – jeden „spí“ u partie a druhá na židli 😉