Debakl v boji o posledního v 2. lize C

0

Po porážce v Jihlavě, která znamenala prakticky jistý sestup, nás čekal Sokol Tábor, náš souputník u dna druholigové tabulky. Předzápasovým kladem bylo, že krysy ještě nezačaly opuštět budoucí vrak a z naší základní sestavy chyběli jen dva hráči. Špatnou zprávou nicméně zůstalo, že ty dvě absence byla soupisková čísla 1 a 3. Táborští přijeli také se dvěma náhradníky, podruhé v sezóně za ně nastoupil  Spyridon Ilandzis (2219).

Na první šachovnici kapitán přišel kvůli rodinné komplikaci pozdě, ale dohrál jako první. (Ex-post se dá dokonce říct, že zahubil kanára.) S Milanem Borkovcem jsem rozehrál čtyřjezdcovou skotskou a doprovodil to v 11. tahu kozákovskou nabídkou remízy, která byla ihned vyslyšena. Jinak se ale zápas vyvíjel podle horšího z obvyklých scénářů, tedy se špatnými a neustále se zhoršujícími pozicemi ihned od zahájení na většině šachovnic. Jednu horší pozici jsme ještě vybrali na 5. desce, kde se Petr Hollan nechtěl nechat zatáhnout do Benoni, povyměňoval pěšce v centru a Milan Hrubý místo přetažení izolovaného pěšce svolil k další redukci materiálu, vyměnil dámy a nabídl remízu.

Pak ovšem následovala série porážek. Anička Bálková v sicilské s c3 brzo vyměnila na d4, figury Aloise Bartoše zacílily na slabé body a rychle odebraly materiál. Martin Hollan vystavěl proti Janě Maříkové stonewall, dobral na e4 ale asi špatným pěšcem a na taktický boj nebyly jeho figury moc dobře připraveny. Honza Nováček černými v poloslovanské přehlédl taktiku Jxd5, která ho stála dva pěšce a vynucenou výměnu dam, bojoval statečně až do 40. tahu. Podobně dlouho se trápil po nemoci hrající Pavel Večerka, měl nejtěžšího soupeře, i on odmítl bílými Benoni a pozici neuchopil strategicky dobře. Nedařilo se ani Pepovi Láchovi, který v zavřené sicilce s nestandardními pěšcovými strukturami doplatil na nejisté postavení krále, ačkoliv mu bílými hrající Pavel Janda dal v závěru šanci remizovat (po kombinačním Dg6 šlo sebrat střelce). Jedinou naději na čestný gól držela nějakou dobu Olga, ta do Benoni principiálně šla, vymyslela pěknou oběť pěšce a v jednu chvíli mohla získat za dámu věž a dvě figury, nelíbil se jí ale Růžičkův volný dvojpěšec. Ve čtyřvěžové koncovce se střelci a pak bez nich se šance přelévaly, mohla i prohrát, takže remíza nakonec nebyla až takovou ztrátou.

Nakonec tedy 1,5:6,5. Marnost nad marnost.

Komentář

Musíte být zaregistrováni pro přidávání komentářů.

© 2020 UNI Chess.