Déčko přidalo do tabulky další tři překvapivé body a v podstatě se tak již zachránilo – a kdo by to ještě tak před dvěma týdny čekal, že již dvě kola před koncem si budeme moci oddychnout ? Nepočítal jsem, jestli je ještě matematicky možné, abychom se ocitli se 13 body na předposledním sestupovém místě, ale myslím, že pivo, které jsme si dali po zápase už bylo zcela oprávněně na jistou záchranu. 🙂

Jednotlivé výsledky a tabulka zde:

http://db.chess.cz/soutez.php?sid=1790

Situace se před zápasem navíc nevyvíjela z hlediska sestavy vůbec příznivě a ještě den před utkáním jsme byli prakticky v šesti, kombinace souběhu utkání se zápasem Éčka a jarními prázdninami vypadala jako smrtící. Nakonec jsem ale ukecal Tomáše Reichela, který potřeboval brzy odejít – měl povoleno hrát podle sebe a klidně rychle remizovat a v den utkání se nakonec ukázalo, že může i Víťa, a tak se nakonec z torza vyklubala docela konkurenceschopná sestava. I tak jsem považoval domácí DP VŠFS za jasné favority, můj optimismus ovšem vzrostl, když se ukázalo, že vynechali hned několik silných hráčů z prvních šachovnic a doplatili tak na prázdninový týden víc než my. Průběh zápasu ale vůbec nenasvědčoval tomu, že bychom měli bodovat, v jednu chvíli jsem se obával, že prohrajeme tak 6:2.

Zápas začal remízou Tomáše Reichela, v partii měnil co šlo a končilo se v remizové pěšcovce, líp by to nezremizoval snad ani Miloš Kozák. Pak ale přišly dvě prohry v rychlém sledu – Martin Čížek nekorektně obětoval figuru a já si nechal hloupě chytit dámu, když se domnělý dvojúder jedním tahem změnil v hrubici. Bylo to 0,5:2,5 a v tu chvíli navíc ani jedna partie nevypadala vyhraně, takže jsem už pomalu loučil s myšlenkami na bodový zisk, když obrat jako v minulém utkání s GROPem se přeci nemůže stát dva zápasy po sobě – mýlil jsem se! Nakonec všechny partie skončily v časovce, nebo těsně po ní. Časovou tíseň nejdříve nezvládli soupeři Víti a Tomáše Poppera. Král Víťova soupeře se zapomněl v centru a dostal se pod palbu obou věží a střelce, počítač by tam už možná našel i mat, ale nač hledat studiové řešení, když se nabízel zisk celé věže – 1,5:2,5. Tomáš zase vrazil do soupeře figuru a získal tak silný útok, který soupeř v časovce neustál – 2,5:2,5. Pak se ale vrátili do vedení soupeři – Jirka nastěhoval své figury na dámské soupeře, trochu jim ale chyběla souhra a soupeřka kontrovala úderem na druhé straně – 2,5:3,5. Situace tak byla stejná jako v minulém zápase, ale přišlo déja vu. Jarda držel zablokovanou pozici, kde se mi zdálo, že má spíše větší šanci hrát soupeř, ten ale váhal a když se pak pozice v časovce otevřela, byl to naopak on, kdo tahal za kratší konec – ztráta věže a 3,5:3,5. A zápas pak rozhodla partie na druhé šachovnici, hrála se nějaká principiální sicilská, Michal získal při opačných rošádách pěkný útok, byla to však pozice, kdy jedno šlápnutí vedle může veškerou snahu zhatit. Soupeř se ale se svým útokem nějak opozdil a a když se o to v časovce pokusil, bylo pozdě – skončilo to ztrátou figury a po časovce se soupeř vzdal – opět výhra 4,5:3,5! Chválím celý tým za bojovnost, která nakonec rozhodla, při tomhle věřím, že to nebyly poslední body a to bychom se už usadili v horní polovině tabulky.