Unichess B   – Chess Most  1,5:6,5

Kilián Slovák – Jan Vykouk  0:1

Petr Plašil – Michal Horák 0:1

Tomáš Popper – Tomáš Vágner 1/2:1/2

Petr Šplíchal – Ladislav Hrbolka ml.  0:1

Vítězslav Miskolczi – Ladislav Hrbolka st. 1/2:1/2

Miroslav Kozel – Jiří Škuthan  0:1

Jaroslav Hadrava – Martin Kameník 1/2:1/2

Lukáš Nevoral – Jaromír Fultner 0:1

V dalším kole hostilo béčko Chess Most a zaznamenalo svoji nejvyšší prohru v soutěži. Naše sestava byla trochu prořídlá, několik hráčů se omluvilo pro nemoc s tím, že nastoupit mohou pouze v nouzi nejvyšší. Při pohledu na tabulku, kde jsme po prohře klesli na poslední místo asi budu muset vyhlásit, že ta nouze již nastala 🙂 Ale zase ze dna se nejlépe odráží. Soupeři dorazili prakticky kompletní, takže bylo jasné, kdo je favoritem.

Nejmladší hráči utkání se utkali v siciliánské taktické přestřelce na první šachovnici – tu lépe zvládl mostecký talent, který ještě den před tím bojoval ve  velmistrovském turnaji v Mariánských Lázních – skončili jako první a bylo to 0:1. Už v té době se některé další partie nevyvíjely moc dobře a začal jsem cítit, že to dnes bude jen otázka skóre. Proto jsem ani nebyl proti, když Tomáš a Víťa dali své partie za remízu, když v jejich pozicích neviděli, jak zesilovat pozici. Tomáš byl též zdravotně indisponován a svého orangutana ubránil, Víťa to zase střihnul bez rošády, soupeř ale šel tvrdě po remíze a raději opakoval tahy, než by zkoušel napadat krále na jeho procházce – 1:2. Tím jsme bohužel na delší dobu vyčerpali příděl bodů a kolem časové kontroly popadaly partie Petra Plašila, který vyfasoval po čtvrté černé a bohužel je poprvé neudržel, soupeř získal ze zahájení výhodu, kterou trpělivě přetavil v zisk kvality a bodu a též se zhroutily i dvě Francouzské v podání Mirka a Lukáše. Řekl bych, že obě partie měly společného jmenovatele, naši hráči houževnatě bránili stísněnější pozice, v momentě, kdy nabyli dojmu, že jim dal soupeř prostor se nadechnout se pustili do protiakce, za kterou zaplatili materiálními ztrátami a bodem. Bylo to tak 1:5 a hrály se poslední dvě partie. Jarda stál od počátku dost špatně a chvíli to vypadalo, že dohraje jako první. Rozehrál královskou indickou způsobem, při kterém si černý lebedí – bílý nemá vůbec nic a černý si vesele útočí na krále. Soupeř však neprokázal instinkt zabijáka a tak Jarda přestál útok bez materiální ztráty, vyměnil všechny útočící figury a vyrazil kupředu králem, poztrácel sice nějaké pěšce, ale aktivita jeho figur zaměstnala soupeře natolik, že sám raději nabídl remízu. Já jsem hrál opět Francouzskou a abych se jen nebránil jako naši další dnešní frankofilové, obětoval jsem v zahájení pěšce (stejnou variantu jsem hrál už v Neratovicích, kde to skončilo věčným šachem), partie se lámala v oboustranné časovce, přešel jsem kolem pokračování, kde jsem možná mohl vynutit a remízu a vyrobil hrubku, kde jsem dal figuru, pozice byla ale natolik živá, že jsem si mohl dovolit obětovat dámu za věčný šach. Bohužel se ale nekonalo Neratovické dejá vu a soupeř hezky vymyslel jak z toho. Dámu mi vrátil a nádavkem přidal i věž, takže jsem měl rázem koncovku s kvalitou víc. Soupeř ale viděl hezký průlom, kdy mi věž byla na nic a záhy jsem zjistil, že je ta koncovka prohraná.

Most jsme tedy bez úhony nepřešli a v tabulce nám nateklo do bot, ovšem naši největší konkurenti nás teprve čekají…