Bulvární výjevy z Openu Praha

0
Studnička měl perfo přes 3100! 

Šok! Hnus! Co na to Magnus?

V Openu A odstartoval Tomáš Studnička naprosto fenomenálně : 4/4 včetně výher nad silnými IM Kaňovským (2497) a Daninem (2538), remízou černými s budoucím vítězem IM Žilkou (2493) ho srazila na perfo pouhých cca 2720. Pak se mu turnaj zkazil a musel se spokojit s 6 body, 13. místem, perfo 2508 a IM normou. Těch má bohužel nadbytek, ale ELOvý zisk se bude hodit. Vojta Kovář by normou nepohrdl, měl také svižný start : 4/5 včetně výhry nad IM Bernáškem (2490), ale musel se spokojit s 5,5 body, 26. místem a perfo přesně 2400.

Kapitán Bartoš celkově druhý!

Šok!Hnus!Co na to Iveta?

Ovšem byl jsem druhý v slaboučkém B- turnaji se 7,5 body s horším buchholzem za táborským Trepkou, před czechtourovými východními koryfeji Golcmanem a Vorobiovem se 7 body.

Hučín přežil rapid!

Šok!Hnus!Co na to hrobníci?

Turnaje v rapidu se zúčastnil  Honza Hučín, který v posledních 20 letech upřednostňuje internetový šach, udělal celkem pěkné perfo 2087, a ještě napsal článeček!

Jak mě rapid v Praze nakonec nezabil (od Honzy Hučína)

Není nejlepší nápad přihlásit se do turnaje v patnáctimuntovkách bez přídavku, když celou noc předtím nespíte a je vám blbě (z nemoci, ne z alkoholu). Ale zase jsem ověřil v praxi, že se šachy dají hrát i na pokraji fyzických sil.

Sobotní rapidy jsou kořením každého turnaje Czechtour, sedm kol, 15 minut na partii, za necelých pět hodin hotovo. Nemaje ve svém fyzickém stavu sportovních ambicí, hrál jsem pro zábavu. A taky abych zjistil, zda mi kniha teorie přelouskaná o vánočních prázdninách vůbec někdy k něčemu bude. Prozradím předem – docela byla. Ale ještě bych se měl omluvit všem svým soupeřům, kteří mě jako aktuálního bezelistu považovali za totálního kořena. Asi bych si jen pro čisé svědomí měl nějaké číslo uhrát (byť dlouhé partie se mi zdají jako šílený žrout času), možná jsem nějaké před třiceti lety i míval, ale to spláchla voda nečinnosti.

Hned v prvním kole jsem dostal šanci použít nově nabytou teorii. Soupeř, pan Pavlíček, mě asi podcenil, připustil brzkou výměnu dam, po čemž se ukázalo, že bílé figury vyskáčou na soupeře neuvěřitelně rychle. Soupeř se snažil zuby nehty udržet rovný materiál, ale ztratil na poslední řadě figuru a pak už to nezkoušel.

Abych si nevyskakoval, nadělil mi los do dalších tří kol zájezd s Cestovní kanceláří mládeže, vyždímal jsem z ní pouhý bod, a to mohlo být i hůř. Porážka po dlouhém odporu s černým koněm hlavního turnaje, mladým Ukrajincem Omeljou, mi pravda aspoň vylepšila Buchholz – Omelja skončil nakonec pátý a cestou porazil i IM Konopku. Víc zamrzelo, že s Italem Festou po dlouhém vzpomínání na teorii a celkem úspěšném domyšlení jsem měl potřebu rychle dokázat, že stojím lépe, načež jsem se trápil až do prohrané střelcovky. Sestoupil jsem do hlubin posledních stolů, znechutil ruského žáka Chasanova Caro-Kannem (ten úšklebek si měl někdo vyfotit), zakombinoval jsem sice trochu hloupě a získal pěšce místo jen lepší koncovky, naštěstí jsem ji nezvoral a vyhrál na čas.

Ta pravá adrenalinová injekce přišla v pátém kole. Proti Kůsovi vzniklo oklikou cosi jako staroindická s podivně stojícími mými bílými figurami, naštěstí soupeř nejdřív nechal stát pěšce a dál si nechával odebírat materiál, až jsem měl o dvě věže víc, ovšem tři minuty na hodinách. Pomyslel jsem si, že není třeba hrát opatrně a lze přijít i o dámu, a v tu ránu jsem o ni přišel – pod dojmem, že matím. Věže naštěstí tlačily přes spáleniště na druhou stranu jednoho pěšce za druhým a v závěru, když jsem se štěstím unikl matu a posléze zapatování soupeře, dokončily dílo.

To už jsem měl opravdu dost a nejradši bych zaparkoval v teplé posteli, zejména když bylo jasné, že mě čeká boj v horní půlce stolů černými. Hodný Michal Větrovský mě šokoval tím, že partie zapisoval, pak nechal srovnat a vykrýt dámské křídlo a v rovné pozici příjemně souhlasil s remízou. V posledním kole už mi bylo všechno jedno, jen jsem nechtěl udělat úplnou ostudu. Zdálo se mi, že mám pořád převahu, až jsem přehlédl důležitého pěšce a muset se takticky vylhávat. Pak se mi zas věžovka zdála lepší a vymučil jsem se do prohrané pozice, s minutou na obou hodinách jsem ale vyvázl a mohl utéct domů umřít. Až večer jsem se doplazil k PC a zjistil, že straším na 21. místě a asi by z toho kápla i věcná cena. No nic, kapesní nůž s malovanou střenkou vybojuju za rok.

Závěrečná rada čtenářům…

Na Open Praha nejlépe s Opencard

Šok!Hnus!Co na to revizoři?

Komentář

© 2021 UNI Chess.