Cesta mohla být jen předzvěstí. Teplota kolem nuly nevěstila nic dobrého, ale při opatrné jízdě… Odjeli jsme i přijeli včas. Půl hodinu před začátkem zápasu nám zpříjemňoval Vlad Napichovač, který se hraním na piano v recepci sportovního střediska pokoušel pokonejšit svou krvežíznivou zběsilost. Nakonec neúspěšně.

Na desátou dorazila i druhá skupina z první poloviny soupisky a přijela k hotovému. Honza se už dávno vrátil z dlouhé a intuitivní cesty do útrob hotelových chodbiček a spletitých schodišť. Hrací místnost nalezl.

Zápas začal.

Předešlé úspěšné výsledky zřejmě udělaly týmu Vlašimi medvědí službu – učinily nás obezřetnými. Bez prvních dvou hráčů mohli nastoupit jen jako slabší družstvo a toho jsme dokázali využít.

Pavel na čtvrté proti Vojtěchu Mejzlíkovi již od zahájení stupňoval svou výhodu do rozhodujících rozměrů. Ty potom dokázal uplatnit svou filigránskou technikou.

Jemné tríčkování si však žádá svůj čas a proto jako první po velmi podobném výkonu sklízí ovoce Pedro na osmé proti Robinu Hrdinovi.

Na šesté se mi podařilo proti Janu Stoklasovi uplatnit výhodu dvojice střelců a lepší pěšcové struktury a přidal jsem i svoji trošku do mlýna.

Vlad vzápětí přinesl hlavu Pavla Vojty a bylo to čtyři nula.

Jindra po nevyužité příležitosti změnit charakter pozice skončil v nerozhodné koncovce s Michlem Volákem. Jeho remíza převážila jazýček vah na naši stranu.

Dál se hrálo již jen o skóre.

Van na první černými bránil trochu horší pozici proti Ondřeji Mejzlíkovi a podařilo se mu vydržet.

Petr po čtyřicátém tahu zkoušel hrát na výhru s Jiřím Rýdlem, ale nakonec se remízovému přístavu nevyhnul.

Lukáš se trpělivě a opakovaně pokoušel rozkolísat svou pozici s Tomášem Vojtou z rovnováhy, což nakonec bylo odměněno složitou koncovkou, kterou vyhrál.

„Před utkáním s Unichessem by se snad něco dělat dalo, ale teď?“ povzdechl by si jistě legendární rodák z Vlašimi Harry Jelínek, kdyby přišel na nápad prodat šachový tým Vlašimi bohatému Američanovi.