Ročník zakončil zápas s Lysou nad Labem. My jsme potřebovali vyhrát pro pouhou naději na 1. místo, soupeř remízu pro jistotu udržení, všichni hráli v silných sestavách.

Rychlé remízy byly tentokrát dvě.

Černoušek dal za remízu na 2. desce černými s Půlpánem zárodek moderní varianty Rétiho. Prý to spolu hráli včetně rychlých temp asi popáté a nikdy z toho nic nebylo.

Další půlku přidali staří známí a bojovníci s Covidem Vrbata a Špaček. (Přiznávám, že se pro fotku trochu naaranžovali.)

Po delší odmlce skončila remízou na 7. partie Řehořka s Juptnerem. Sicilka byla nepřehledná a skončila v situaci, kdy měl Martin spíš defenzivní kompenzaci za pěšce, ale výrazně lepší čas.

Po kapitánském přesunu na kótu Z se urodily i oba rezultáty. Ve velmistrovském duelu na 1. stole porazil Michalík legendárního Jansu. Na Wadovo zahájení se jen klidně vyvíjel, příjemná pozice se v nestřeženém momentu stala vyhranou.

Šlampa byl i v poslední partii rezultativní. Bednář mu postavil jakousi kamennou zeď v útoku a expandoval na královském křídle. Honza ale udělal nakonec dlouho rošádu a převzal definitivně iniciativu.

Kuba s Baláčkem rozehrál černými méněcennou variantu katalánu. Bílý zvolil cestu oběti figury za mnoho pěšců. Nepřehlednost Jindrovi svědčila, když zápas zklidnil remízou, dává mu stroj už přednost.

Šimek čelil s Priehodou originálnímu Londýnu přetavenému ve francouzskou, dlouhý boj se nasměroval k rovnováze.

Berny odehrál s Červeným také celkem originální duel s remízovým koncem ve výměnném Phillidoru.

Vyhráli jsme 5:3 … a stejně skončili druzí o 3 body. Soupeři neuspěli, ale ostatní duely je přivedly k bezpečné záchraně.