Za sběrem rapidových brambor na Smíchov

0

logo-staropramenDokud se nehrají soutěže družstev, objíždějí nenasytní šachisté sobotní turnaje. Na sobotu 14. září jsem původně plánoval Turnovský Granát, jenže problémy s dopravou mě přesměrovaly na plán B – smíchovský Turnaj všech generací. O jeho první undergroundové podobě v kanceláři OV KSČM jsem už psal, mezitím zesílil a z podzemí vyšel hrdě mezi lid, a to přímo do sálu Pivovaru Staropramen.

Sál opravdu velký a krásný, bufet hned vedle, všechny prostory vypucované, první dojem byl opravdu impozantní. (Působivý tedy byl, šest týdnů před volbami, i panel Haló novin na pódiu, ale ctěme svobodu slova, dokud ještě je.) Hrálo se bez startovného a bez předchozích přihlášek, přesto to v devět hodin na vyčerpání kapacity sálu nevypadalo. Dokonce jsem neviděl ani tradiční rapidové vlky, nejspíš lovili v jiném revíru.

Kvalitu turnaji dodalo několik mladých hráčů, Rusové Mukašev (2256) a Zanikov (2160) a tuzemský Wasserbauer (2168). Poprvé jsem nemohl těžit z neexistence svého ratingu, kdy mě soupeři v prvních kolech podceňovali, naopak na mě jako na nasazené dvojce od začátku leželo přehnané očekávání. Sám jsem od sebe očekával obvyklé jedenácté místo jako posledně, předposledně a předpředposledně.

Turnaj se také ze začátku vyvíjel podobně jako ten „rudý“ ve Zborovské. V prvním kole s paní Sedláčkovou (1658) ve střetu otočené sicilské a grünfeldovské koncepce rozhodl silný jezdec na d5, který zhynul za cenu věže, a s kvalitou víc jsem nějak doklopýtal do vítězné koncovky. V kole druhém se panu Pataridisovi (1880) bílými Bogoljubova indická strategicky nevydařila, přišel o pěšce, nevyužil mého tápání a byla mu odlovena zatoulaná dáma. A o kolo později proti panu Vodičkovi (2098) v ostrém taktickém střetu čtyř věží a čtyř střelců jsem ke svému štěstí měl v pozici zvedák získávající figuru.

Hrálo se bez pauzy na oběd, a tak jsem byl zvědavý, zda má můj soupeř ve čtvrtém kole Zanikov také hlad. Na prvním stole jsme upekli ostudnou velmistrovskou remízu ve skotské a byl tu čas nechat se odřít zlými kapitalisty v pivovarské Potrefené huse. Odpočinek nebyl dopřán panu Hašplovi (2071), který dohrával na praporku věžovku, vyhrál a zasedl proti mě. V Rubinsteinově francouzské přehlédl vidličku, pak za kvalitu získal pěšce a koncovku zkomplikoval, ale štěstí mi přálo i tentokrát, navíc se soupeř možná trochu předčasně vzdal. To už vypadalo, že na 11. místo nedojde.

Zvlášť když jsem šlágr šestého kola proti nejvýše nasazenému Mukaševovi způlil, ač jsem mohl ve střední hře získat pěšce – naopak jsem nerozumně obětoval a zachraňoval se v nestejných střelcích. Jen jsem si říkal, zda za své pohrdání taktickými možnostmi nebudu ztrestán, a s napětím čekal, koho mi Fortuna přidělí do finiše.

Před posledním kolem jsme byli čtyři s pěti body a postavili se proti sobě na prvních dvou stolech. Na mě připadl junior Bodický (1971) a 1.Jf3. Od začátku jsem stál černými nějak divně, první ostré zápletce se ještě mladík vyhnul, ale pak jsem zahrál unáhlený tah a ztratil kvalitu za pěšce. V koncovkovém módu jezdce proti věži jsem si vzpomněl na pár pouček z Dvoreckého, ale když už byla teoretická remíza na obzoru, brutálně jsem nechal koně ve vazbě a bylo po partii.

Škoda, remíza by dávala druhé místo a i finálních 5 ze 7 ještě mohlo přinést v absolutním pořadí medaili, pokud by se mohutným finišem přede mne nedostal pan Hašpl. Vyhrál zaslouženě Mukašev před Bodickým. Bramboru mi vynahradilo oddělení kategorie 18–50 let od ostatních, díky čemuž jsem dostal diplom za 2. místo. No ale mohlo to být ještě lepší.

Prohlédněte si kompletní výsledky.

Komentář

Musíte být zaregistrováni pro přidávání komentářů.

© 2020 UNI Chess.