Unichess Výletná – Klub šachistů Říčany 1925 4,5:3,5

1. Kuba J. V 2257 1:0 Šťastný J. 2224

2. Bartoš J. 2227 1/2 Stárek S. 2176

3. Lamser J. 2105 1/2 Šindler M. H 2220

4. Popper T. 2058 1/2 Malý M. 2177

5. Koubová A. 1903 1:0 Maříková J. 2146

6. Hruška J. 2037 1/2 Skalický T. 2167

7. Šplíchal P. 1981 1/2 Krejčí M. 2077

8. Hadrava J. 1918 0:1 Vystrčil M. 2109

Céčko alias Výletná ve třetím kole hostila Říčany, které se dají rozhodně označit za jednoho z favoritů soutěže, a i po třetím kole drží plný bodový zisk, což je věc, kterou asi neočekávali ani největší optimisté a v tabulce jsme jako jediný stoprocentní tým na druhém místě jen díky tomu, že vedoucí Vlašim má jeden zápas předehrán. Samozřejmě, že to z hlediska celé soutěže zatím nic neznamená, ale zmínit se to musí 🙂 Každopádně záchrana v soutěži, která je prvotním cílem tohoto družstva nabývá již ostřejší kontury, tak snad to nepokazíme 🙂

Sestava na zápas se tvořila hodně za pochodu, po dopředu známých omluvenkách (Martin Jurčík a Pedro) přibyla v sobotu večer díky chorobě ještě ta Vladova, takže jsem se chvíli obával, zda nebudeme hrát v sedmi. Naštěstí obětavě vypomohla rodina Koubova po návratu z juniorského polofinále MČR, kdy mi Libor sdělil, že rodinná porada rozhodne, kdo v neděli nastoupí. Vyhrála to Anička a ukázalo se, že to bylo pro výhru v zápase klíčové! Každopádně někteří hráči se dozvěděli, že hrají jinými barvami, až těsně před zápasem, ale jak se ukázalo, trocha improvizace někdy neškodí.

Soupeřům chyběli dva hráči díky souběžně hrané extralize, ale jinak nastoupil tým sebevědomých talentovaných mladíků kompletní. A zpočátku to nevypadalo, že by měl mít problémy získat na Výletné tři body. Po rychlé remíze Honzy Bartoše ještě v zahájení se dostal do velkých problémů Jarda, kdy mu soupeř za pěšce (a nabídku odebrat kvalitu) znemožnil rochovat – a král v centru, to bývá v otevřených hrách často smrtelné. Záhy z toho vyšly velké materiální ztráty a vedení soupeře 0,5:1,5. Další partie skončily až při časové kontrole. Nejdřív jsem remizoval na sedmé se svým tradičním říčanským soupeřem Martinem Krejčím. Hrála se Grűnfeldka, kde jsem se vyhýbal hlavním variantám, soupeř toužil po aktivitě a obětoval pěšce, mně se moc trpět za materiál nechtělo, tak jsem ho časem vrátil, nakonec jsme skončili v koncovce věž a lehká figura při stejně pěšcích, měl jsem sice volného pěšce, ale totálně odrzlého krále, takže to skončilo opakovaným šachováním mého krále a remízou. Na páté desce došlo k dívčímu souboji a Anička ukázala, že partie na remízu nehraje, v koncovce lehkých figur razantně uplatňovala pěšcovou majoritu a stavěla před soupeřku stále problémy, přičemž při jejich rozplétání soupeřka překročila čas – vyrovnáno!

Po časových kontrolách už jsem byl poměrně optimista, ani jedna partie nebyla prohraná a naopak jsem doufal, že by se někde mohl urodit celý bod. Důležité bylo, že Tomáš udržel černými hráče s elem víc jak o sto bodů lepším, přičemž podle jeho vlastních slov v poslední době neví, co hrát na 1. d4 (a když přišel do hrací místnosti těsně po desáté, bác – na šachovnici stojí d4, což mu na náladě nepřidalo, obzvlášť když si myslel, že hraje bílými). Tady z toho vznikla sice lepší pozice pro bílé, Tomášovi se ale podařilo převést hru do zákeřné jezdcovky, kde bílý prošel kolem výhry, nepostupoval nejpřesněji a závěrečnou fázi už Tomáš přesně dopočítal – 2,5:2,5. Rozdílový bod pak přidal Jindra na první. Soupeř na něj v sicilské aktivně nastoupil, takže Jindra raději dlouho zůstával v zákopech na svojí polovině. Když se to ale po střední hře rozčíslo, zůstal Jindrovi v dámské koncovce postouplý volný pěšec, soupeř navíc v časovce chyboval a odevzdal dalšího pěšce. Pak už jen zbývalo ukrýt krále tak, aby ho soupeř dámou nezvěčnil a před triumfálním pochodem volňasa do dámy soupeř kapituloval – 3,5:2,5! Zbylé dvě partie jsme pak mohli už v klidu remizovat. Honza Lamser stál celou partii aktivně a naopak soupeř stále řešil, jak tahat kaštany z ohně, ve věžovce měl náš hráč i pěšce víc, soupeře dlouho trápil, ale všechny věžovky jsou přeci remis 🙂 – 4:3. Jako poslední přidal půlku Honza Hruška. Nejdříve houževnatě přestál soupeřovu aktivitu v zahájení a postupně vyrovnal, soupeř se ale nechtěl smířit, že aktivita končí a dal za ni pěšce, což mu ale následně přineslo jen potíže. Někde to za nás možná vyhrát šlo (nejspíš v divočině kolem časovky), ale po výměně dam partie v koncovce směřovala do remízového přístavu – a tedy celkového vítězství!

Na Výletné se hraje dobře, teď tam byl i oproti prvnímu kolu klid, kdy na zahrádce venku nebyli téměř žádní rušící návštěvníci, jen tak dál, snad tam ještě nějaké body urveme.

V příštím kole jedeme do Vlašimi – a kdo by před sezonou řekl, že to bude přímý souboj o první místo!