Ve 2. lize jsme poprvé prohráli venku, když jsme podlehli 3,5:4,5 v Kutné Hoře, která pro záchranu potřebovala body jako sůl a tomu odpovídala její sestava:

Po klidné a korektní remíze na první šachovnici (Martin ocenil, že si v soutěži zahrál již se čtvrtým velmistrem – legendou), se bohužel zápas začal překlápět na stranu soupeře. K tomu jsem notně napomohl dvoutahovou ztrátou figury (k akademické otázce v tipovačce „Pro které naše družstvo je plus, když nastoupí kapitán“ odpovídám, že céčko to není, alespoň tedy v novém roce). Bohužel se nevyvíjela dobře ani partie ani partie na sedmičce, kde Anička přehlédla nějakou taktiku a ztratila pěšce s nevábnou pozicí, soupeř to pak sice s dalšími taktickými obraty málem přepískl, ale na bod to stačilo.

Na druhé desce soupeř odolal Jindrově aktivní hře a při přechodu do rovné koncovky se soupeři rozešli smírně. Pak jsme přeci jen pozvedli prapor, nejdříve skóroval Honza Lamser, na chodbě mi nejdříve špital, že neví, co hraje a raději by to dal za remízu, naštěstí si to rozmyslel a při dámách s nestejnými střelci zručně upletl matovou síť. Další remízu přinesl Honza Bartoš, když ve španělské přestál soupeřovu aktivitu a už už to vypadalo, že po časovce převezme aktivitu, soupeř ale reagoval přesně. Vyrovnání přinesl Pedro, soupeře nejdříve mačkal jak citrón, všichni spoluhráči byli chytří, kde všude se daly zasadit údery, nakonec z toho byla „jen“ věžovka s pěšcem víc, se kterou si však poradil lépe než soupeř a bylo srovnáno. Zápas pak rozhodla složitá partie na šestém prkně, kde hrál Tomáš se dvojicí střelců proti nepříjemné dvojici jezdců, konec partie jsem z hospody U kata neviděl, ale prý to byla divoká koncovka s mnoha pochodujícími pěšci, kde ve finále byl rychlejší soupeř.

V tabulce jsme stále čtvrtí a čekají nás už jen dvě pražská derby, jak to vypadá, můžeme být jazýček na vahách v souboji o postup do 1. ligy.