Tým Éčka jsme letos ve II. třídě doplnili našimi mladými nadějemi, pro které je tato docela silná soutěž příslovečným křestem ohněm 😉 Z první desky na ně dohlíží Lukáš Černoušek, pro kterého je tato soutěž naopak oddechem, protože se nepočítá na FIDE ELO. Mladí se zapojují velice dobře, Anička Koubová má zatím 2 ze 3 s průměrem 1850, Jakub Ocelák zaznamenal důležitou výhru ve Kbelích a Daník Husa dvě remízy s papírově silnějšími hráči.

První 3 kola se hrála podle schématu: zbytek týmu zařídí výsledek 3:3 a rodina Koubova (Libor s Aničkou) rozhodne o výsledku. Tak jednoduché to nebylo a bylo tam dost zvratů a napínavých momentů. Posuďte sami:

Unichess E – Viktoria Žižkov C (9.1.)

Utkání s ŽIžkovem se neslo v přátelském duchu. Sešli jsme se v docela silné sestavě, tak jsem doufal, že to napoprvé klapne. Jedinou slabinou našeho týmu jsem byl já, což se projevilo záhy, kdy v 10. tahu místo, abych bílými získal docela slušnou výhodu (Fritz to hodnotil mezi +0,5 a 1), tak jsem ztratil jednotahově figuru, pozice se mi rozsypala a mohl jsem se slečně Kocourkové (1755) akorát vzdát, tfuj 🙁

Naštěstí za nás brzy odpověděla Anička vedle mě na šesté s Vitoušem (1881). když získala figuru a potom už jen vykonávala právo útrpné 😉 Mezitím to pokazil na první Lukáš s Veronikou Táborskou (1984) a začal bojovat o remízu. Ani jinde to nevypadalo úplně jednoduše. Brzy dali za remiz Mirek Rada na čtvrté černými s Černým (1907), když si vzal pěšce za horší pozici a soupeř ztratil pěšce za lepší pozici=remiz, a Martin Hykš na třetí s Kastnerem (1961), tam se pořádně ani nezačalo hrát, ale Martin prý nevěděl, co s tím. Stav byl tedy 2:2.

Na druhé desce dostal nabídku remízy Víťa, stál sice rovně, ale vypadal v pohodě a zdálo se, že mu soupeř (Steimar, 1937) i pozice sedí, tak hrál dál. Libor stál dobře, ale v dynamické pozici, Daník na osmé zkušeně držel pozici a soupeř ztrácel čas. Soupeř se nakonec odhodlal to otevřít, Daník tam měl výhodu, ze které získal pěšce, ale potom bohužel nezvolil ideální pokračování, takže situace byla nejasná (řekl jsem mu proto, že může remizovat). Lukáš na první se potil a nakonec vypotil remízu, když soupeřka v lepší pozici měla obavu, že by to pokazila v koncovce.

Libor se na páté se Soukalem (1884) rozehrál ke skvělé taktice a ujali jsme se vedení 3,5:2,5. Víťa hrál rovnou pěšcovku (s koněm proti střelci), ale nemohl dát za remiz, protože Daník se mezitím dostal do obtíží, když mu hrozila ztráta kvality. Takticky vyzrále nabídnul remízu a málem by mu to i vyšlo, protože soupeř (Štohanzl, 1777) zisk kvality neviděl. Bohužel u jeho partie stál jeho spoluhráč, který ještě nešel domů, a řekl mu, že nemůže remizovat, protože by prohráli. Naštěstí soupeř zisk kvality stále neviděl a zahrál něco jiného, uf.

Výsledek Daníkovy partie byl ale stále nejasný a tak se ke slovu přihlásil Víťa a začal uplétat z pověstného lejna bič. V jednom okamžiku sice trochu zariskoval, ale soupeř byl naštěstí v neútočném modu, takže se Víťovi podařilo dostat do pěšcovky 2 na 2, kdy pěšci byli blízko sebe, takže kůň začal mít proti střelci výhodu. Když navíc soupeř pustil Víťova krále zezadu k pěšcům, bylo vymalováno a zápas náš, hurá! Daník se následně dohodl se soupeřem na remíze a výsledek byl 5:3 pro nás.

Další dvě kola jsem nemohl, protože jsem byl na dovolené na Azorských ostrovech (upřesňuji, že letecky), a proto mě v kapitánské roli nahradil Mirek Rada, kterému za to děkuji. Tady jsou jeho reportáže:

Kbelská šachová reprezentace B — Unichess E (26. 1.)

Kapitán Robert kotvil během 2. a 3. kola na jakémsi ostrově. Pověřil mě, abych jej v organizaci našich zápasů zastoupil. Úkolu jsem se ujal svědomitě. Byť Robert dal dohromady sestavy pro obě kola s tím, že účast jednotlivých hráčů je domluvená, rozeslal jsem nominovaným prosbu, aby potvrdili, že se zápasy počítají. Při té příležitosti se mi v sestavě pro 2. kolo podařilo prohodit pořadí Pavla Talpy a mě. Ve Kbelích jsem iniciativně připravil sestavu s prohozenou 3. a 4. deskou na kus papíru. Když jsem ji chtěl předat kapitánovi domácích, naštěstí mě vyzval, ať mu sestavu zakroužkuji na soupisku, takže jsem chybu odhalil, aniž by stihla napáchat jakékoli škody — ať již ve výsledku zápasu družstva, nebo na mém sebevědomí. Mohl jsem se na místě utěšovat, že možná mou nekompetentnost zaregistroval jen Pavel, se kterým jsem záměnu pochopitelně musel řešit.

Zápas jsme začali v sedmi: Pavel Hruška na první dorazil později. O co dorazil později, o to dříve skončil. Ostrou pozici v zahájení přestál a vybruslil z ní do koncovky s miniaturní iniciativou, kterou o chvíli později dal za remízu. Po Pavlovi H. dohrál zřejmě Pavel T., jehož partie skončila tuším věčným šachem.

Pořadí dalších partií jsem nesledoval, protože jsem řešil (neřešitelné) problémy s vlastní pokaženou pozicí. Svou partii prohrál také Lukáš Nevoral. Spolehlivě vyhráli Koubovi, Jakub Ocelák a Martin Hykš. Ten hrál s Láďou Zámorským, který mě obveselil hláškou „když jsem přišel a viděl tě zezadu, lekl jsem se, že přišel Korobov“.

Konečné skóre tedy bylo 3:5.

Unichess E — ŠK Praha – Smíchov B (30. 1.)

Zápas 3. kola byl výsledkově trochu smolný. Jako první remizoval na třetí Martin Hykš s Wiepem Terpstrou. Pak se Libor Kouba na páté dostal do problémů, ze kterých chtěl utéci obětí figury a věčným šachem. Nepodařilo se.

Alespoň se kolem mé čtvrté šachovnice udělalo hezky prázdno a mohl jsem si vychutnávat svou iniciativu, kterou jsem hodnotil jako nezanedbatelnou výhodu. Doma na počítači jsem sice zjistil, že výhoda byla spíš imaginární, respektive spočívala v tom, že se soupeř nemá o co snažit, nicméně soupeř zřejmě pozici hodnotil podobně jako já, a jeho potřeba mou „výhodu“ nějak řešit nakonec vedla ke vzniku skutečné výhody.

Mezitím prohrál ještě Martin Chaloupka na druhé s Pepou Kovářem. Zápas se nevyvíjel dobře: na první sice hrál Lukáš Černoušek, ale na šesté až osmé jsme asi nikde lepší nebyli — to se projevilo na osmé, kde Matěj Mareš nezvládl v časovce složitou pozici a prohrál. Lukáš a já jsme sice pak vyhráli, ale stále jsme prohrávali 2,5:3,5. Na sedmé pak (tuším ještě před časovou kontrolou nebo těsně po) remizoval rovnou koncovku Dan Husa. Jako posledni dohrávala Anička Koubová, která ale po divoké časovce už jen bojovala o remízu. Nakonec neúspěšně: prohráli jsme 3:5.

Pro některé z nás to ovšem byla dobrá zpráva: „… no ty …, já už jsem se bál, že jedeme na postup, já bych první třídu nemohl hrát, se počítá na FIDE …“.