Tak si to shrňme:

Náš 2. tým vyhrál druhou ligu B a postoupil do té první. Není to historický úspěch jako udržení v Extralize, náš klub předvedl ve své historii tento kousek mnohokrát. Na druhou stranu ne vždy se to povedlo, například loni. Jak se ukazuje, k vítězství v soutěži je zapotřebí extrémně suverénní výsledek. Letos stačilo 9-2-0, jakákoliv ztráta nad to by postup zmařila. (Loni ve skupině A by nestačilo ani to.)

Vítězství jsme si zasloužili zejména překvapivě hladkou výhrou se Zikudou Turnov B 5,5:2,5 ve 2. kole, který se ukázal později jako jediný vážný konkurent. Jičín D byl další papírový favorit, ale zvyk nastupovat někdy v módu Full Monty a jindy v módu Ultralight, z něj udělal jen nebezpečnou ruku osudu. I tak jim to stačilo na 4. místo.

Po nečekaně příznivém začátku (výhra s Děčínem v oslabení a zmíněný Turnov), jsme nastupovali celkem bezstarostně, jak kdo chce a může, až do utržení ucha v 7. kole – remíza v později posledních Hořicích. Následovalo utužení disciplíny na 4 kola, sestavy se jen leskly v elové zbroji, a bylo skoro vyhráno. V závěru soutěže zazlobil osud. Smrťák rozmíchal kostky jičínské sestavy – na nás v předposledním kole padl Full Monty jako řemen a zaplaťpánbůh za 4:4. V posledním kole zato Turnov čelil superdietní sešlosti 6 originálních předligových jičínských, na čele s věrným Leonem a na zádi s neobsazenou deskou, které nadělil 7:1. Protože jsme nic dalšího neztratili a Zikuda kromě zápasu s námi už v 5. kole jen remizoval s později třetí Boleslaví, postup byl na světě. Pronásledovatelům 9-1-1 nestačilo ve smrtelném zápase, kde první bere všechno.

Zajímavé je, že před sezónou jsem myslel na boj o záchranu, naopak Miloš Kozák mi básnil, že jasným favoritem je jeho Slavoj Litoměřice. (Proč se mýlil Miloš je jasné, rád by si zahrál 1. ligu za jediný klub, který ho vozí na zápas až od jeho domečku…) Mou úvahu zkreslilo, že tým posílil téměř na poslední chvíli o Jarka Sháněla, nečekaně mnoho partií odehrál Zbyněk Vrbata, který navíc nabyl většinu bývalé síly, a ve zcela neposlední řadě na 1. desce Martin Jurčík odehrál mnohonásobek zamýšlených 2 partií. Po soutěži jsme se celkem shodli, že bez těchto faktorů bychom se nepochybně spíš zachraňovali. Vůbec ochota řady lidí hrát, když se to nehodí ani tak jim jako týmu, byla jedním z pilířů úspěchu. Na druhou stranu mé poděkování patří i dlouhé řadě náhradníků, které jsem před soutěží hystericky naverboval, a pak hráli málo nebo vůbec, ať už chtěli nebo ne.

Jako tým, který udělal +24 partiové bilance, samozřejmě máme řadu skvělých výsledků. Měli jsme jen 2 mírně záporné hráče mezi nastupujícími častěji.  Je těžké zvolit nelepší výkon, když ve hře jsou síla soupeřů, počet nastoupení i počet bodů. Přesto jsem se rozhodl, že o chloupek byl letos nejlepší Vlado Škára – 6,5/8 docela vysoko, prohrál jen v 1. kole s GM Miki Maníkem, dlouhá řada energických výher.

Posuďme sami (dle pořadí na soupisce.):

Martin Jurčík perfektně pokryl 1. desku bez porážky:  4,5/7,  +2=5-0.

Vojtovi Kovářovi trochu nevyšla extrémně náročná hra s docela silnými soupeři: 3/8, +1=4-3.

Jindra Kuba hrál řízně a rezultativně: 5,5/9, +5=1-3.

Vlado Škára slíbených 6,5/8, +6=1-1.

Petr Pokorný velice kladný ve středu : 5,5/8, +4=3-1.

Jarek Sháněl skvělá hra a nejlepší procenta: 4,5/5, +4=1-0, kdyby hrál víc, tak možná vyzyvatel Vlada!?

Olga Jaščenko nekompromisní hra s jedinou dokonanou nehodou, 6/9, +4=4-1.

Honzovi Hučínovi sezóna mírně nevyšla, 2/6, +0=4-2.

Zbyněk Vrbata velký nadhled se slabšími soupeři, 6,5/8, +5=3-0.

Honza Lamser klidné plus, 3/5, +2=2-1.

Honza Bartoš (já) nejvíc bodů s nejslabšími soupeři, 8/10, +6=4-0.

Náhradníci nedostali příliš velký prostor, Tomáš Popper 0.5/3, Petr Šplíchal 0,5/1, Martin Čížek 0/1.

Náhradníci bodovali jen v Hořicích, což se nicméně ukázalo jako sakra nutné.

To platí o všech, kdyby hráli jen někteří o trochu hůř než ve skutečnosti, tak jsme nic nevyhráli.

Takhle jsme společně vyhráli 2. ligu a Unichess B jde do první!