Ačkoli obě družstva brala zápas velmi vážně, zahraniční angažmá jednotlivců si v sestavách zařádila – domácím chyběli Navara,Vokáč a Cifka, nám Vávra, Studnička a Příborský. Mahrla tedy nebyla úplně strašidelná, ale měli myslím lepší rating na všech deskách. Ostatně se podívejte, domácí se poznají podle dresu:

V zápase se dlouho nic výrazného nedělo, byl nezřetelný, jak říkává Marek Vokáč. Hned první událost byla šokující – JJ získal z anglické černými s Hausnerem lepší pozici a pak dobrovolně spadl v domnění, že má už 40 tahů. Já jsem udržel černými mírně horší pozici z domečkového dámského pěšce s Formanem – přes naštěstí remízovou pěšcovku se vzdáleným pěšce soupeře. S remízami se pak roztrhl pytel – Bernášek černými  s Kalodem v Najdorfovi, Šimek černými se spoluhráčem z Kobylis Hinksem-Edwardsem v obráceném Pircovi a Pokorný bílými se Schulou v Leningradu. Některé tyto partie dali soupeři za remis ve složitých pozicích v oboustranné časovce asi pod dojmem vedení v zápase a vývoje na 8. desce. Tam ale mezitím došlo ke zvratu. Kuba hrál bílými s Pochinkovem francouzskou s Jc3 Sb4, ve které mívá skvělé výsledky. Tentokrát byla jeho pozice nejen divná, ale asi přímo špatná. Vyvolal ale obětní bouři, s věží míň prohnal černého krále kolem šachovnice až do krabice! Najednou bylo 3:3, Kovář měl slibný útok proti Orságovi v Paulsenově sicilce. Černoušek bílými s Rašíkem hrál v domečkové králce bezdámovou střední hru, ve smrtelné časovce se dopracoval různostřelcové jezdcovky s pěšcem méně, ve které ale stál díky volnému a-pěšci lépe. Náhle jsme byli na koni, nápad zápas doremizovat jsme zamítli. Kovářův útok jsme možná přecenili, ale katastrofou byla zejména jeho ztráta figury – 3:4. Černoušek dlouho zkoušel Rašíka ve S+2p proti J+p, nakonec remíza při holých králích.

Těsná prohra s dosud suverénní Mahrlou nevypadá tragicky, ale vzhledem k tomu, že jsme měli v rukou ne že remízu, ale jasnou výhru, jsme ze zápasu dost přešlí. Tak už to holt chodí.