Naše dobrá nálada opanovala podzimní víkend a jejím výrazem je i vysoké skóre 7:1 pro nás s Novým Borem. Soupeři nastoupili na hony vzdáleni základní sestavě, což vyústilo v naši papírovou převahu na všech šachovnicích cca kolem sta a více elo bodů. Tu jsme celkem proměnili ve výrazné vítězství.

O zajímavé partie však i přes papírové předpoklady nebyla nouze. Nestejnopolní střelci držící nepřátelské krále v centru se starali o nejasnou pozici na první šachovnici, která až do konce neztrácela na taktických nuancích. V těch se dobře zorientoval Bernášek a Vrána musel kapitulovat poté, co svým králem dokráčel do středu šachovnice, zatímco onen nepřátelský těsně před čtyřicátým tahem uznal za vhodné konečně si udělat malou rošádu do bezpečí.

Na druhé šachovnici vznikla složitá a nejasná pozice ze zahájení, jejíž vystavění stálo Černouška pár minut, zatímco Kučera mladší spotřeboval téměř celý svůj čas. Následná tíseň v komplikované střední hře se pak podepsala na kvalitě hry, čímž jsme získali další vítězství.

Na třetí se hrála velice pěkná, plánovitá hra, kdy se Jirkovi dařilo po malých krůčcích svého soupeře Kučeru staršího přehrávat. Tuto tendenci mohl Jirka přeměnit ve hmotný zisk figury bohužel již před časovou kontrolou, s nedostatkem času však zvolil méně přesné pokračování, jehož následkem byla ještě dlouhá bitva. V té se Jirkovi přeci jen podařilo figuru nakonec získat, ale již nezbyl žádný pěšec. Koncovka střelec a věž proti věži, nedávala slabší straně při neúprosném tempu příliš šancí. Po chybě následoval trest a další vítězství.

Na čtvrté proběhla celistvá partie. Šimek bílými ustálil svou prostorovou převahu ze starého Benoni a poté převodem jezdce na d3 vytvořil takticko-strategickou hrozbu přechodné oběti figury, kterou poté taky uskutečnil. Figuru získal zpět s lepší pozicí. Realizace končila útěkem volného pěšce, jehož proměně šlo zabránit jedině cenou figury.

Na páté jsem se pokoušel s Vltavským komplikovat vyrovnanou pozici, což mě stálo dost času a v blížící se časové tísni, jsem pro jistotu sáhl po výměnách a přechodu do remízové koncovky různobarevných střelců.

Na šesté rozehrál Řehořek zajímavého anti-grunfelda a Liška celkem dobře reagoval. Čím více se zdála taková pozice klidná, tím skrytěji v ní působily taktické motivy. To se občas promítalo i do rozložení materiálu a aktivity figur. Pozice se celkem po časové kontrole ustálila a vznikla divoká čtyřvěžovka z odřezanými a obnaženými králi. Nakonec však po bouřlivém průběhu zavládl smír.

Na sedmé Kuba založil partii pozičně a metodicky bojoval proti izolovanému pěšci. Jínová se zase podle duchu pozice snažila pozici dynamizovat a nenechat se prostě vysušit. Vznikla zajímavá koncovka, kde snad šance přeci jen byly na Kubově straně, ale stát se mohlo cokoliv. Dlouhodobé faktory (materiál) se však časem ukázaly jako podstatnější. Kuba vyhrál.

Na osmé se hrála nejkratší partie. Bakalář doslova smetl svou strategicky založenou hrou nepřipraveného Boleslava. Ani výměny nemohly uhasit narůstající aktivitu bílého a zvláště neposedné jízdy, která se dočkala zasloužené odměny a dala vidle. Tím partie musela skončit a Baki se mohl procházet po blízkém kraji a sem tam zaskočit místní obyvatelstvo nezvyklým dotazem.

Celkový výsledek 7:1 pro nás je příjemným vstupem do sezóny.