První zápas Unichessu „A“ jsme nepodcenili. Hráli jsme v osmi a díky obětavosti Petra a Miloše jsme nemuseli vytahovat naše kalibry v podobě Mirků a Oxanky. I přes prohrané bitvy jsme nakonec ve válce zvítězili!

1. Šachovnice : Miloš Jirovský ½:½ Lukáš Černoušek

2. Šachovnice: Radoslav Doležal 1:0 Petr Šimek

3. Šachovnice: Jaroslav Polášek ½:½ Jindřich Kuba

4. Šachovnice: Pavel Jirovský 0:1 Martin Řehořek

5. Šachovnice: Jiří Plešek 0:1 Kristýna Havlíková

6. Šachovnice: Jan Vokoun 0:1 Vojtěch Kovář

7. Šachovnice: Tadeáš Klecker ½:½ Petr Pokorný

8. Šachovnice: Jan Pešout 1:0 Miloš Gáj

Začněme vyzdvihnutím Jindříškovy přípravy, který si svými výkony říká o udělení přezdívky „mistr Hank“. Ocelová pěst tentokrát netrefila cíl, když soupeř Jaroslav Polášek chytře využil mladické horlivosti a utekl před mistrem Hankem do remízové koncovky. Vypleněnou bílou pozici zachránila poslední věž a bojechtivý král. To jakoby ožily staré legendy. Petr Šimek dohnaný svou oddaností k týmu musel bojovat až do konce. Slibovaný klidný průchod průsmykem Ronscevalles jménem Radoslav Doležal se ukázal být zákeřnou léčkou. „Saracén“ Doležal nedostál své pověsti smířlivého bojovníka a vyklubal se z něho podvratný Bask, když černými kameny odmítl v osmém tahu remízu. Následná Petrova porážka však zazněla jako Rolandův olifant. Pomsta na sebe nenechala dlouho čekat. Mezi prvními se objevil šik Martinův. V ostrém strategickém boji pomalu a jistě utahoval smyčku, až nakonec dosáhl k touženému nepřátelskému vezírovi, kterému bez váhání setnul hlavu. Pavel Jirovský rezignoval. Kristýna znovu nebojácně zvedla hozenou rukavici, tentokráte Jiřímu Pleškovi. Šerm na okraji propasti zvládla bravurně a bez mrknutí oka shodila soupeře na kamenný stůl supům. Lukáš narazil na Miloše Jirovského a dle vlastních slov to někde dojebal, což vyústilo do remízové různostřelcovky. Déle se bojovalo už jen na zadních šachovnicích. Stav 2:3 přál nám na rozdíl od průběhu jednotlivých partií. Pedro si postavil svou baštu na kopci Stonewall, aby jen s klidem dohlížel na zásobování. „Saracén“ Tadeáš Klecker však naléhal, obléhal, ostřeloval, leč nevyužil možnosti k postavení balisty (Sa3, Db4), což by vedlo k ochromení Pedrovy pevnosti. Nakonec vysílen obléháním podlehl jinověrné přirozenosti a frustrovaně si ulevil se slovy: „Do prdele.“ Smír se stal porážkou, krev netekla. To se už zdálo, že zaženeme zbytky nepřátelských sil do vod Ebra. Můj soupeř Jan Vokoun hledal cesty ke smíru a zjednodušení, jenže smířlivost nemá daleko k appeasementu a ten jak známo vede do záhuby. Nečekaně snadno jsme dosáhli vítězného skóre 4½:2½. Poslední bojoval Miloš s Janem Pešoutem a jeho komplikovaná partie nejlépe vyjadřovala dvojakou povahu bitvy, kdy se ze slabiny stává smrtonosná zbraň. Zdánlivá slabost nepřátelského krále ho ke konci partie natolik zaměstnávala, že nedocenil nebezpečí hrozící vlastnímu monarchovi, což se vzrůstajícím napětím vedlo ke smutnému vyústění: přehlédnutý mat. Konečný výsledek 4½:3½.

Vojta dává kapky soupeři

Pohled na bojovného Pedra

Vojta oslavuje první výhru