Tradiční Open Tatry přesídlil z ubytovny v Tatranských Zrubech do hotelu ve Štrbském Plesu. Možná tato okolnost mě přiměla tento turnaj poprvé navštívit. O předchozím působišti mi řada známých říkala ty nejhorší zvěsti na téma kvality ubytování, chutnosti jídla a izolovanosti objektu.

Vyrazil jsem nadšeně jak major Zeman po staré tatranské stopě.

Tak jako tak, turnaj se nyní koná (letos i napřesrok) v hotelu Trigan, který vypadá dobře zvenku a fantasticky výhledem z hrací místnosti na Nové (malé) Štrbské pleso.

 

 

Nemohu poreferovat o stravě a pokojích v tomto hotelu, neboť se mnoho měsíců dopředu vyprodal, ale ubytovaní vypadali spokojeně. Ostatně to asi byla nejlevnější varianta vůbec, cca 220 euro za startovné i polopenzi. Jinak ve Štrbském Plesu je celkem draho, zhruba Praha + 50%, kdo si pobyt nechce nechat otrávit, nechť považuje eura za žetony k utracení nebo si myslí, že je má za 18…

Tím se dostáváme ke kapitánově kulinářskému okénku. Na první pokus to byla restaurace Toliar, s vlídným nápisem Nejlepší pivo v Tatrách. Obdařili nás nejhorší tankovou plzní, jakou jsem kdy pil, a (doslova) oschlým jídlem. Další pokus nedostali. Přes cestu restaurace Furkotka – pěkná formanka, velmi slušná plzeň, přijatelný kozel a nevyzkoušený Šariš, nápaditá kuchyně do 23:00 a otevřeno do 24:00. Okamžitě povýšeno na kapitánský hlavní stan. V hotelích okolo vařili také výtečně, ale zavíračka kuchyně kolem deváté nekorespondovala s turnajem. Je zde rovněž oldschoolová samoobsluha pod názvem supermarket. Zde bylo k vidění plechovkové pivo Staročesko polské provenience. (Třeba se to pije jako tequila – líznout technické soli a šup!) Nenašel jsem odvahu ani na vcelku mile vypadající slovenské pivečko značka Smadný mnich.

Nejen jídlem a pitím živ je člověk. Štrbské Pleso je milé místo, které můžete pojmout turisticky (některé trasy mají celkem náročný terén), lázeňsky (třeba 2,5 kilometrová promenáda kolem Štrbského plesa) nebo luxusně (jsou tu i mraky wellness hotelů)

 

Místní hory mají celkem slušná ELA. To není jako věčně salátská Sněžka (1603). Asi je třeba dělat povinné body s Krátkou vežou (2067). Ostrá veža (2140) je asi silnější než vypadá, ale má ve svých gambitech nevyrovnané výsledky. Pak už je jenom hůř a pokud nastoupí Gerlachovský štít (2655), nemá smysl ztrácet čas přípravou!

 

Sportovně je turnaj velmi příjemný. Nejsou tu těžko stravitelné hvězdy, ale početný hlouček 2300-2400 a kousek. Při 219 účastnících je samozřejmě průměr nízký, ale sofistikovaný systém umělých bodů drží extrémy od sebe.

 

 

V turnaji jsem vytvořil dvě úžasné minely. Ve 2. kole jsem černými s Matyášem Markem přihlížel tomu, jak se soupeř přehrál, abych v přivyhrané věžovce s pěšcem víc rázně vynutil přechod do prohrané pěšcovky. V pátém kole s Tydou jsem vybudoval vyhranou čtyřvěžovku s pěšci 2:0, ale nezmohl se v časovce na víc než zmatené šmejdění věží a ztrátu obou pěšců. Naprostý tydýt.

 

 

Naštěstí spousta dalších chyb zůstala nepotrestána, a tak se urodilo 6/9, 19. místo a 6 ELO bodíků.

No a ještě pěkný suvenýr ze světa účtenkové dokonalosti.

 

Už aby to bylo i u nás. Takhle si hajzlbáby ulejvají miliardy do Karibiku a v rozpočtu pak chybí peníze na pravidelnou desetiprocentní valorizaci žebráckých úřednických mezd. Fujtajksl.

„Tak jsi nakonec Honzo ten pomníček zboural!“ V šachovém smyslu je pomník nikdy nenavštívený turnaj.

A úplně nakonec. Příští ročník se koná tamtéž 24.9.-1.10. 2016. Nepřidáte se?