V uplynulém týdnu Éčko konečně plně rozvinulo své schopnosti a rozdrtilo Steinitz Makabi 7,5:0,5, čímž se přiblížilo k záchraně. To je samo o sobě důvod k napsání článku:

Už od začátku to vypadalo se sestavou zdravě: dole kluci, co se připravují na MČR, a nahoře „ti, co ještě neskončili se šachama“. Víťa měl sice obavy, že když bude hrát na první, tak to zase bude s týmem špatné, ale nakonec se ozval Lukáš a rázem bylo jasné, že budeme favoriti. Měl jsem tak příjemné starosti, koho vynechat. Rozhodl jsem se nakonec pro Matěje Mareše, který toho měl zatím odehráno nejvíc. Bohužel těsně před zápasem se mi ozvala Vojtova máma, že Vojtovi není dobře. Matěj byl v té době na tréninku v Radlicích, takže jsem nakonec musel nastoupit zase já (viz diskuse pod jedním z příspěvků k tipovačce níže).

Měl jsem obavy, že se soupeři nesejdou a Tobík si nezahraje, ale přišli v 9 (a jak poznamenala vrátná se spoustou cizích jmen). Nicméně se jim nedařila navigace hráčů, takže soupeř Jirky Fišera (Nepožítek, 1848) doběhl na partii pár minut po začátku. Po 6 tazích mu zazvonil mobil a zvonil dlouho 😉 Soupeř tak rozšířil řady těch, co „skončili se šachama“, a nebyl toho dne sám. Za chvíli ho následoval můj soupeř (Vitaliy Katsap, 1467), který nehrál toho dne úplně nejsilněji (jindy asi hraje líp, dosud měl 3,5/6 s průměrem 1900), a když jsem mu sebral nějaký materiál a pohrozil matem krytelným pouze odevzdáním dámy, tak se vzdal, ani nepodepsal partiář a celý rozčilený se začal ptát Mirka Rady, kudy ven. Při jeho vyjadřovacích schopnostech a Mirkově sluchu bylo zaděláno na další konflikt, naštěstí se dobrá věc nakonec podařila.

Dalším naším vítězem byl Tobík Day, který získal kvalitu a za chvíli i rozhodující pěšce s Kühnmundem (1652). Soupeř sice nehrál nejsilněji, ale zato o to usilovněji analyzoval všechny partie. Přesvědčivě vyhrál a formu potvrdil Martin Hykš, kterého sklíčilo pouze ELO soupeře (Shatalov, 1340 – opravdu tak špatně nehrál). V té době se zdálo, že Víťa taky přesvědčivě vyhraje, bohužel soupeře (Steiner, 1940) při útoku na krále vypustil a dovolil mu protihru, která vedla k remíze. Aspoň malou útěchu z faktu, že mohlo jít o vítězný půlbod, mu zkazil Mirek Rada, který chvíli předtím reklamoval spadnutí praporku soupeře (Katzer, 1852). To bylo samo o sobě docela kuriozita, protože časovku v horší pozici měl původně Mirek. Soupeř si ale zřejmě nebyl vědom časového aspektu šachové hry a snažil se hlavně doprecizovat zápis 😉 Je ale pravda, že v závěrečné pozice už soupeř řešil, zda jít do remízové nebo prohrané koncovky.

Odcházející Víťa při pohledu na poslední dvě partie správně odtušil, že jeho remíza se stane „slavnou“. Závěr totiž obstarali Lukáš Černoušek, který s Kindlerem (2134) zkoušel další ze svých nekorektních variant a tentokrát s dobrým koncem. Ne překvapivě jako úplně poslední dohrával Daník Husa s Vítem (1771). Dlouho to vypadalo vyrovnaně, ale když Daník v závěrečné časovce odložil partiář a tradičně si stoupnul, tak bylo za chvíli hotovo 7,5:0,5

Super výsledek zvláště s ohledem na to, že jde o soupeře v boji o záchranu a skóre může hrát roli. A Víťovi díky za hezkou „remízu z pozice síly“ … 😉