Nadpisů pro dnešní report ze zápasu Éčka s Viktorkou B se nabízelo hned několik – od mého oblíbeného výroku ruského ex-prezidenta Černomyrdina „Ještě se nám to nestalo a už je to tady zase …“ až po cimrmanovské „debil, blbeček, …“, ale některé z nich by nebyly spravedlivé, protože minimálně snaha a bojovnost se tentokrát všem našim hráčům upřít nedala.

Měli jsme souběh s Céčkem, ale díky obětavosti „starých pánů“ z Céčka (Breta a Martina Doležala), kteří si odskočili od tenisových kratochvílí za šachovnici, jsme museli dát Céčku jenom Olgu a Honzu Lamsera. Bohužel větší paseku udělaly zdravotní trable, kdy Elena na první onemocněla a Martin Královský musel kvůli ženě v nemocnici hlídat syna. Sestava tak byla sice vyrovnaná a docela slušná, ale chybělo jí nárazníkové pásmo nahoře. Soupeři se sešli v nejsilnější sestavě, kdy z prvních 10 jich bylo 9. Abychom měli aspon nějakou šanci, tak jim taky nenastoupila první deska – kolega Soukup, který nám často dělá rozhodčího při domácích zápasech, že by obava ze střetu zájmů? 😉

Kromě Pavla Hrušky, který chtěl jet do domácí hrací místnosti, a Mirka, který to nemohl najít a raději si ani nevzal mobil, takže mi nemohl zavolat, jinak všichni přišli celkem včas. Naši začali celkem s chutí  a Mirek Rada na čtvrté s Vohnoutem (2001) a Pavel Talpa na osmé s Čížkem (1857) zaútočili na královském křídle. Naopak pod tlakem byl už od počátku Miloš Gáj na první se Štolcem (2006), kdy soupeřovy figury v centru lépe spolupracovaly a z vazeb získal soupeř pěšce a stále lepší hru. Když si Miloš nechal chytit věž a musel dát kvalitu, tak už se nad jeho partií začalo smrákat.

Zakázal jsem proto remízy Pavlovi H. a Liborovi, ten druhý mě i poslechl, tomu prvnímu ji naštěstí soupeř (Kalousek, 1946) nevzal. Bylo to dobře, protože Mirkův soupeř se docela umně bránil (nebo Mirek špatně útočil, např. f4 místo h5? jak zmiňoval Martin Ch. při zápase a stockfish po něm) a za chvíli byl v problémech naopak Mirek, který dal kvalitu, aby si udržel aspoň pseudo-aktivní hru. Ani útok Pavla Talpy nebyl úspěšný, ale to naštěstí neznamenalo materiální ztráty, jenom pokaženou pěšcovou strukturu s ucpaným černopolákem.

Z ostatních partií Vítek Žemlička na páté se starším Koubkem (2057) měl sice chvíli na královském křídle starosti, takže ztratil čas, ale nakonec vyměnil dámy a dostal se do klidnějších vod. Liborově partii na sedmé (Krutina, 1991) jsem moc nerozuměl, přišlo mi, že Libor stojí mírně riskantně, ale vypadal v klidu, tak jsem byl taky v klidu a doufal. Pavel na šesté nezačal tradičně zahájení úplně přesně a i s pozdním příchodem se jeho čas začal poznenáhlu výrazně horšit. Vepředu Jirka Fišer zkoušel na mladšího Koubka (2035) kombinační léčky, prozatím neúspěšně. Martin Chaloupka na třetí s Hlaváčkem (2037) měl aktivní dámu na královském křídle a oba měli plnou baterii střelců na otevřeném prostranství.

Jako první nakonec prohrál Mirek Rada, kde soupeř přešel do protiútoku a Mirkův odkrytý král brzy podlehnul. Zanedlouho prohrál i Miloš Gáj 0:2. V časovce se naše šance nepatrně zvětšily, když soupeř Pavla Hrušky udělal slušný black-out, kdy obětoval střelce s tím, že si dojde pěšcem do dámy, což ovšem nefungovalo. Pavel měl ale časovku, takže výsledek byl nejistý. Pavel Talpa živil taky šance na vítězství, když jeho soupeř střídal lepší tahy s horšími. A do třetice Jirka Fišer, který měl taky docela velkou časovku, dobral soupeři figuru a snažil se utéct z věčného šachu soupeřovy dámy. Vítek stál solidně a vypadalo to na remízu. Libor stál podezřele, ale taky to byla spíše rovina. Povolil jsem Vítkovi remízu (měl horší čas) a když to viděl Libor, tak ji dal taky 1:3.

Bohužel Pavel Hruška v časovce nedopočítal, jak chytit pěšce jinak než s vrácením figury a přešel do vyrovnané věžovky se střelcem proti koni. Jirka sice první časovku přečkal s figurou víc, ale přemýšlením, jak utéct z věčného šachu, plynule přešel do druhé. Pavel Talpa nakonec z útoku nevymáčknul víc než dva pěšce navíc s různopolnými střelci. Bohužel soupeř byl králem blízko, takže to začalo vypadat na remízu. Martin Chaloupka mezitím neúnavně zkoušel vyhrát pěšcovku se střelcem proti koni.

Naše šance opět oživil Pavel Hruška, který se rozběhnul krajním pěšcem a už už to vypadalo dobře (stockfish ukazoval něco jako +4). Soupeř pokryl inkriminovaný sloupec věží a začal se blížit koněm k Pavlovu králi. Pavel místo, aby převedl věž rovněž na stejný sloupec, tak na druhé straně dobral pěšce a najednou soupeřův kůň s věží začal tkát matové sítě. Pavel to sice počítal, ale blbě, takže najednou kouká, mat je tu, hmm a jde bránit jenom za věž hmm. Když si ji soupeř vzal, tak Pavel místo, aby z matové hrozby utekl, tak v ní zůstal, Deža ví … Následovala pro pamětníky tzv. „Vencova kun.a“ 😉 1:4 🙁

Pavel Talpa na osmé škemral, ať mu povolím remízu, ale Martin s Jirkou ještě bojovali o výhru, takže jsem nemohl. Bohužel Jirkovi se sice nakonec podařilo schovat s králem, ale v časovce přehlédnul, že je soupeřův pěšec krytý dámou a když už držel v jedné ruce pěšce a v druhé svou dámu, tak už se nedalo nic dělat. Škoda, pozice byla už vyhraná, jenom ten čas 1:5 Pavel Talpa tím pádem mohl dát za remis. Jako poslední dohrával Martin, který sice bojoval, ale když mu soupeř obětoval koně za Martinova posledního pěšce, tak už si mohli jenom podat ruce 2:6

I když jsme byli papírově o trochu slabší, měli jsme určitě šance bojovat minimálně o remízu. Bohužel v rozhodujících okamžicích nám zřejmě chyběla kvalita, nebo se naši hráči dostali do zbytečných časovek. S Mirkem a oběma Pavly jsme si po zápasu náladu vylepšili v La Bodega výbornými švestkami ve slanině a kubánským rumem, ten nám ale (musíme přiznat) po analýzách malinko zhořknul.

Pro výstrahu ostatním dovětek nakonec: Pavel Hruška při návratu domů zjistil, že nemá klíče. Doma už asi o jeho nadvakrát zmršené partii věděli, protože nereagovali na mobil ani na bouchání do dveří (zvonek jim nefunguje) a tak si Pavel musel nakonec ustlat na prahu. Těžký život profesionálního šachisty … 😉