Hierarchicky třetí tým Unichessu – letos pod názvem Reserve, zahájil sezónu ve Vlašimi prohrou 3:5

Důvody prohry vypadají jednoznačně, vůbec jsme neudrželi přední šachovnice, na druhou stranu domácí ze svých mnoha písmenkových hráčů nasadili ty nejlepší a bylo to znát. Další příčinou je pak to, že bílými jsme vydolovali dvě hubené remízy a to je málo.

Před zápasem Pedro žertoval, že pokud budeme hrát tak blbě jako minule (rychlé prohry při únorové prohře 2,5:5,5 ještě s vlašimským áčkem), víme kam jít posedět. Tak špatné to sice nebylo, na případný zápasový zisk jsme mohli ale pomýšlet jen před časovými kontrolami, pak jsme tahali za kratší konec provazu.

První skončil Pedro, který se ve variantě orientoval hůře než soupeř, když centrální izolovaný dvojpěšec se ukázal jako sakra silný a protihra se rychle rozplynula 0:1. Pak přišla moje remíza, zdálo se mi, že mám nevýznamné malé poziční plus, které jsem ale vyhodil neopatrnou výměnou lehkých figur a skončil jsem v koncovce těžkých figur bez možností nějaké reálné aktivní hry. Remízu jsem nabídl ale též s pohledem na šachovnici vedle, kde Matěj stál přivyhraně. Mladý soupeř na něj tvrdě nastoupil a překazil Matějovi rošádu, tomu se ale postupně dařilo měnit všechny útočící figury a najednou koukám, že se hraje koncovka s pěšcem víc, přičemž pánem na šachovnici je centralizovaný nerochující černý král – 1,5:1,5.

Docela se mi ve střední hře líbila pozice Honzy Bartoše, musím ale uznat, že jeho soupeř Tomáš Vojta hraje pěkné vynalézavé šachy a když už se mohlo zdát, že se jde do koncovky těžkých figur se stejně pěšci (kolik hráčů už by zde myslelo na remízu), pozice se přiostřila a obě strany se snažily zardousit soupeřova krále, bohužel pro nás cesta Honzova krále na druhou stranu šachovnice končila matem – 1,5:2,5. I teď se nám ale ještě dařilo kontrovat, mladý Péťa Mach sehrál pěkně Grűnfeldku, převzal ve střední hře otěže aktivní hrou a postavil soupeře před problémy, které s ubývajícím časem nebyl schopen vyřešit – 2,5:2,5 – první Petrova výhra v „dospělé“ lize!

Pak jsem odjel s první autem zpět na Prahu, takže jsem neviděl konec dalších partií, bylo ale zřejmé, že nikde lépe bohužel nestojíme.

Nejdříve prohrál Vojta Kovář, byla to zajímavá partie s oboustrannými šancemi, kde se ve finále soupeři přetahovali, jestli je silnější dáma + střelec či dáma + jezdec, partii nejspíš rozhodl Vojtův o něco slabší král v kombinaci s otravným postupujícím volným a-pěšcem. Partii neudržela ani Anička v souboji dvou juniorských reprezentantů, hrála se nějaká principiální sicilka, černá pevně držela pozici až do časové kontroly, kde se cosi zvrtlo. Jako poslední pak dohrál Tomáš, hrál se – jak jinak – orangutan, tentokrát hodně poziční, v pozičním převalování Tomáš někde ztratil pěšce, koncovku ale udržel.

I přes prohru bych jako jednoznačné pozitivum viděl výkon našich mladých hráčů, jen tak dál 🙂 snad příště něco přidají i ti starší, v dalším kole hostíme doma Strakonice.