Pátý týden pražských soutěží se ukázal kritickým. Počáteční elán opadl a konec sezóny je daleko. V pondělí nejprve Éčko těsně neudrželo svou sérii 2,5 bodových proher a ve středu na nás opět dolehl trojsouběh – tentokrát DFG. Celková týdenní bilance byla zatím letos nejhorší jedna výhra, jedna remíza a tři prohry.
D (2,5:5,5)
E (Dukla D, 2:6)
Doufal jsem, že v pondělním zápase s Duklou nastane obrat v tristní bilanci Éčka. Bohužel doplňování relativně silné pětky hráčů (Miskolczi, Gáj, Rada, Hruška, Hykš), se kterou jsem počítal, dopadlo asi tak jako vracení tomboly ve filmu Hoří má panenko a z pětky se stala čtyřka (… a né obráceně …). Musel jsem tak aktivovat kromě sebe ještě Ondru Pecinu, Zdeňka Kováře a Romana Skřivánka, ale bohužel nominované sestavě objektivně chyběla šachová síla.
Při zápase jsem neměl čas koukat kolem sebe, protože můj soupeř Macoun (1885) blical neskutečným způsobem, takže jsem byl neustále na tahu, nicméně první vzruch zaťal sekyru do zad našim nadějím na úspěch. Ondra Pecina v ELOvě vyrovnaném souboji s Maškem (1889) si nechal vlézt dámu na poslední řadu, ani nevím, jestli to byl mat nebo jenom ztráta materiálu, každopádně 0:1 Jako další skončili Víťa na první s Lýskem (1952) a Pavel Hruška s Dolínkem (1974), oba remízou. Víťa se soupeřem to prý odblicali neskutečným způsobem a víc než remíza tam nebylo, u Pavla je (podobně jako u mě) každý půlbod se silnějším hráčem povzbuzením šachového sebevědomí 1:2
Jako další pánové na o(body)holení jsme byli já s Romanem na posledních deskách. Romana soupeř (Richtr, 1825) rozbil kombinačně na padrť. Já jsem pod časovým tlakem a s nízkým sebevědomím nevyužil toho, že narozdíl od soupeře varianty počítám a nepřešel jsem do výhodnější střelcovky (Fritz to nakonec za mě vtipně ukazoval +2,5, bohužel bez toho, aby se to dalo vyhrát) a naopak jsem ho nechal rozehrát na dámském křídle a následně dost zbytečně přišel o středové pěšce a nakonec i o partii 1:4
Zdeněk Kovář v té době pod dojmem toho, že je rozhodnuto, nabídl remízu, ale soupeř Dan Kolář (1910) to nevzal, čímž připravil svoje družstvo o okamžitou výhru a nás o šanci zopakovat náš (ne)oblíbený výsledek. Zdeněk se dostal do časovky a nakonec spadnul. Na výhru na čas sice nepříliš sportovně upozornil domácí hráč-divák, ale Zdeňkovi ještě zbývalo asi 5 tahů a Dan by si určitě taky všimnul. V té době už se pomalu vzdával i Miloš Gáj, který nestál špatně, ale nezvládl situaci na dámském křídle, kde ho následně soupeřovi pěšci zválcovali a on musel dát kvalitu s prohranou pozicí.
Jako heřmánek (dokáže zmírňovat křeče a působí konejšivě na psychiku) působil v našem družstvu tentokrát Mirek Rada – v divoké partii ve vlastní časovce soupeře přehrál a dostál se k vyhrané pozici, kterou po delším (časově) soupeřově vzdoru nakonec přesvědčivě vyhrál 2:6 Soupeřův zástupce kapitána si po partii stěžoval, že se Mirek soupeři smál, ale nevím, jestli jenom nepřehlédl vtipný moment, kdy si Mirek ve svém typickém rozevlátém pojetí hry vyrazil ze šachovnice vlastního (nakonec vyhrávajícího) pěšce a potom si ho tam „nenápadně“ vracel 😉
Sepsal Robert
F (3:5) Remíza 3:3 s Bohemians E nestačila
V úterý 9.2. jsme nastoupili na Bohemce E díky souběhu DFG pouze v šesti lidu, ale bojovnost a morálku jsme měli v baťohu zabalenou
s sebou.
Teda všichni až na mě, jelikož můj soupeř ( Drahorád ) mě dostal do úzkých hned na začátku partie kdy mi nabídl remízu. No hrát s někým jiným bojoval bych, ale známosti jsou někdy i proti Vám… 0,5-2,5.
Petr na první by už měl napsat knížku na “ jeho“ variantu Dg4, mohla by se jmenovat Dg4?!. Soupeř ( Jirsa ) sice stál lépe, ale jeho následující tahy nevedly zrovna k výhře a ve finální pozici engine ukazoval něco kolem 54,6 pro Petra nebo m-9 no prostě tato varianta Petrovi sedí…:) 1,5-2,5.
Dlouhou dobu se čekalo na to než se skóre znovu pohne a hnulo se až po časovce bohužel ne v náš prospěch kdy na páté Alča neudržela svoji pozici a podlehla své soupeřce ( Modrová )… 1,5-3,5.
Chvilku na to, na šesté se skončil tentokrát smírně zápas Davida ( Štěpán Hrbek ) s Goliášem ( Uličný ), kdy sice Štěpán stál lépe v koncovce D+2V+6p proti tomu samému, ale k výhře cestička nevedla nikudy… 2:4.
To na čtvrté se Jirka Král prokousal v Královském gambitu s obětí koně na f7 do koncovky kdy prosazoval pěšce h+g proti králi a na druhé pěšci a+b+c proti b+c a střelci. Jirka se nemohl rozhodnout kdy pěšce h a g opustit a dojít si pro zbylé 2 pěšce, rozhodl se bohužel v pozici kdy to soupeř stihl pokrýt a už jen stačilo si dojít pro zbylé pěšce c a b proti b pěšci a vyhrát což už Jirka hrát nechtěl… 2:5
Poslední partii hrál Martin, který uplatňoval výhodu pozice kterou mu soupeř ( Petruň ) nabídl v pozici D+S+J+5p proti tomu samému. V časově se Martin vrhl nejdříve na mat kdy naštěstí pro Martina soupeř neviděl jak získat figuru a místo toho ztratil 2 pěšce a následně
se Martin vrátil ke kombinaci vedoucí k matu. Naštěstí pro Martina, mat tam byl nebo ztráta dámy… 3:5.
Chtěl bych poděkovat za bojovnost celému týmu, který podal skvělý výkon a věřím být v jakékoliv sestavě, ale hlavně v osmi tak si minimálně bod vezeme, ještě jednou VELKÉ DÍKY!
Citát dne tentokrát se týká Štěpána Hrbka, který svou premiéru měl o něco těžší jelikož s jeho příchodem nikdo ze soupeřů zřejmě nepočítal. Kroužek pro mladé šachisty je vedle, zde hrají dospělí ( Daniel Drahorád ).
G (Viktoria Žižkov D, 4:4)
Úterní 3-souběh (D-F-G) byl na počet dostupných hráčů tristní. Géčku se nakonec raritně podařilo nastoupit v osmi, když jsme zmobilizovali Jirku Šlemra a Pavla Krále, který se pohádal s kuchařem a z preventivních důvodů raději opustil svou restauraci, aby náhodou toho nebožáka na hodinu nevyhodil, čímžto by musel zrušit svoji dovolenou příští týden 😉 Pavel nastoupil pouze za podmínky, že budu hrát já nebo Míra Kozel (s plánem obhlídnout pražské konkurenční podniky), takže jsem ani nepřejížděl na Pankrác na Déčko (ostatně, jestli sedím proti panu Liznerovi já nebo nikdo, vyjde nastejno – nula jako nula …).
Soupeř nastoupil téměř v nejsilnější sestavě (z prvních 9 osm, průměr 1800), my jsme na tom sice taky nebyli špatně (průměr 1680), ale i tak byl papírový rozdíl významný. Jako poslední za nás přišel a jako první a vítězně skončil Jirka Šlemr (vítej zpět, Jirko!). Nevím, jestli sympatickou soupeřku (Havlíčková, 1765) Jirka bavil svým tradičním povídáním, ale rozhodně jí „nebavil“ svou nekompromisní kombinační hrou. Za chvíli jsem skončil já, tentokrát remízou – zahájení jsem zvládl docela dobře, ale bohužel jsem si zbytečně nechal udělat opožděného c-pěšce a trpěl jsem s ním (v podstatě to ale bylo pořád vyrovnané). Nakonec jsme přešli do rovné věžovky a já jsem ji soupeři (Vít, 1928) nabídl 1,5:0,5
Za chvíli bylo vyrovnáno, když Roman Skřivánek nezvládl partii na poslední desce s Bílkem (1694). Jinak to ale vypadalo nadějně – Radko Smola (proti Brndiarovi, 1727) a Zdeněk Kovář (proti Kafkovi, 1728) utíkali oba nezadržitelně pěšcem do dámy, takže za chvíli to bylo 3,5:1,5 Na druhou stranu Štefan Krč bránil s obtížemi pěšce proti Chromovskému (1692) a Pavel Král na první se Soukupem (2124) to měl těžké. Pavel se dlouho držel, některé jeho tahy označil soupeř v analýze dokonce jako zajímavé. Bohužel jiné byly spíš „zajímavé“ a Pavlovi se tak nakonec rozpadla souhra figur, musel dát kvalitu a soupeř už si výhru v klidu pohlídal. Zároveň Štefan se ve věžovce neubránil a bylo vyrovnáno 3,5:3,5
Dohrával Mirek Rada, který stál celou partii mírně, ale jen velice mírně hůř. I přes občasné Mirkovy přeludy (které naštěstí neměly vliv na partii) nakonec přešli do remízové koncovky. Mirek jí nabídl, ale soupeř (Hromas, 1807) zkoušel z pozice přece jen něco vymačkat. Ta však byla suchá jako Bondovo Martini a snaha soupeře tak vedla jenom k tomu, že Mirek stavěl dámu jako první. Soupeř však hned dalším tahem a tak to nakonec remíza byla 4:4
Sepsal Robert
Ž (6:2) Ženský bijou i Radlice (6:2)
Výsledky jsou smutné, účast ale ještě smutnější! Déčko v 7 (z toho 1x kmenový hráč F + 1x kmenový hráč G, kteří tak chyběli svým týmům). Efko v 6 a Géčko nevím v kolika.
Nevymlouvejme se na souběhy. Ty byly, jsou a budou. Pokud týmy stojí cca 4-5 hráčích (reálně hrajících), kteří se ale opakují, pak se není čemu divit.
Každý má plán sezóny hned po losování a zveřejnění. Kapitáni by měli vědět o soubězích a včas komunikovat se „svátečními“ hráči. Tak v čem je problém?
Připadá mi, že nejsme zapálení amatéři, kteří si rádi zahrají, ale profíci, které je třeba přemlouvat a doprošovat se!
Vezměme prosím v potaz tento stav při tvorbě soupisek na příští sezónu. Jestli to ostatní neštve, tak mě teda jo!
Jardo, 100%ně souhlas – současný stav, kdy kapitáni musí zoufale kontaktovat všechny hráče na soupisce, aby dali dohromady aspoň 8 (v lepším případě) hráčů, je tragédie a za sebe můžu říct, že mě to opravdu nebaví. Částečně za to mohou vnější vlivy (nemoci, rodiny atd.), ale do budoucna je takový stav neudržitelný – jestli by to tak mělo vypadat i příští sezónu při sestavování soupisek, tak budeme muset nemilosrdně snížit počet družstev. Na druhé straně chápu hráče jako jsi Ty nebo Víťa, kteří hrajou o víkendu a pak ještě třeba 2x v týdnu a pořád za družstvo prohrávají, že je to nebaví … 🙁
Robo – ta poslední věta – to jsi asi myslel, že prohrává to družstvo, co? Protože Jarda má celkem +4 a v lize je s +1 nejlepším domácím hráčem Béčka a Víťa má celkem 50%, což je při účasti v Béčku a Éčku hodně velkej nadprůměr. Jinak že to bude mít Béčko těžký jsme věděli dopředu, Éčko samozřejmě 0-0-5 mít nemá, tam dílem vázne docházka a dílem je formička jak u Baníčku. Co se týče toho přemlouvání svátečních opor máme jen 2 družstva se vzornou morálkou – Áčko a Žetko (jak na potvoru mě do žádnýho nechtěj :-(). B – G nic moc. Snížení počtu družstev je logické. Ale zase je mínus, že někteří sváteční hráči si oddychnou, že po nich nikdo nic nechce a … už je možná nikdy neuvidíme, což je taky škoda. Je to prostě těžký.
Jj, to jsem myslel jakože prohrává družstvo (platí pro B a E).
Dobře dobře, rozhodl jsem se zrušit své časovky, budu na tom pracovat, už jen proto, že jsem toho Koláře měl už na konci zmáčknutýho a zcela určitě minimálně mi utekl z remízy, stejně jak v první kole na Smíchově. Kdyby však Mirek řekl před partií, že to je ten týpek, co nevzal před dvěma roky remízu, když mi dítě usnulo vzadu v klubovně, tak bych si ho snad podal trochu více!!!
Musím se zastat géčka – to má také vzornou docházku (a snaží se i mimopražští!) a to i přes fatální výpadek tří hráčů téměř na celou sezónu. Problém je v tom, že při soubězích musí doplňovat družstva, která mají malý vlastní chodící základ.
Právě že výsledky se odvíjejí od ochoty hrát. Když se nedaří, nebo se člověk necítí a můžu říct „kapitáne, postav raději někoho jiného“, tak je vše OK. Pokud mi ale druhý den zavolá, že nikoho nemá a navíc budeme jen v sedmi, tak to na náladě ani chuti do hry nepřidá.
Přesto vidím i na letošní sezóně dvě významná pozitiva.
1) Držím palce holkám v Žetku. Pak že jsou ženský hašteřivý slepice, který si závidějí a podrážejí se. Myslím, že jim můžeme závidět soudržnost. Taky bych tam rád zahrál… 🙂
2) Je skvělé, že si Tomáš, jako kapitán eFka zapsal na soupisku také mládež, a dostávají šanci se otrkat (Anička, Honzík, Štěpán). Ať se jim daří a prohry berou především jako možnost poučit se z vlastních chyb. Nostalgicky vzpomínám na doby, kdy jsem sám začínal a kdy mě staří bardi nechali si zahrát, když někdo z nich nemohl (a že to tehdy byl jev velmi řídký a nezvyklý – tehdy se u partií smělo ještě kouřit!).
Tak se my ostatní, prosím, pochlapme, ať je těch pozitiv v letošní sezóně více. Zadarmo nám nikdo nic nedá… 🙂
Dalším významným pozitivem jsou čtivé reportáže na těchto našich stránkách 🙂
Zdravím,
a chválím vaše čtivé reporty. 🙂
Ohledně mojí poslední partie s Kovářem, když spadl, měl už o věž méně, takže ani dožití do 40. tahu moc neřešilo. Sám jsem si ani nevšiml, kdo na to upozornil, ale košer to samozřejmě nebylo. Hospodská analýza ukázala, že bílý stál docela dobře, ale v brutální časovce se ty správné tahy hledají bohužel těžko.
Koukl jsem se také na tu jím zmiňovanou partii i na tehdejší report tady ( opět mě rozveselil titul „vyhlášeného časovkáře“, když se jim snažím vyhýbat jak čert kříži 🙂 ), a to, že jsem tehdy nevzal remízu v jasně lepší koncovce za stavu 4-3 pro domácí mně přijde víc než pochopitelné. Hrál bych tu pozici na výhru i kdyby to nebyla soutěž družstev.
Je také zajímavé, že s Kovářem jsem hrál v družstvech za poslední 3 roky pokaždé a pokaždé černými. To je asi jediný hráč, na kterého mám takové štěstí, ostatní obykle potkám jednou za několik let.
No, těším se, až si mě Kovář podá příště, zatím moje černá časovková magie funguje dobře 😉
Nežijme v bludech. Mám silně za to, že se před několika lety pravidla změnila.
Na spadnutí praporku má POVINNOST upozornit rozhodčí a říct to může každý, aby napravil jeho nepozornost.
Jediné co rozhodčí nesmí, je říct, že hráč už má 40 tahů atd.
6.8. Praporek se považuje za spadlý, když tento fakt zjistí rozhodčí nebo když jeden z hráčů pád praporku oprávněně reklamuje.
12.7. Zjistí-li kdokoliv jakoukoliv nesprávnost, může o tom informovat výhradně rozhodčího. Hráči jiných partií nesmí mluvit o partii nebo jinak do partie zasahovat. Divákům není dovoleno do partie zasahovat. V případě nutnosti rozhodčí může viníky vykázat z hracího prostoru.
6.4. Bezprostředně po pádu praporku se musí zkontrolovat, zda byly splněny požadavky článku 6.3a.
___
Ze znění pravidel mi vyplývá, že rozhodčí na pád praporku upozorňuje hráče, ale diváci upozorňují (maximálně) rozhodčího.
Tvou větu je nutné upřesnit. Stačí doplnit jedno slůvko: „(…) říct MU to může každý (…)“.
Nežijme v bludech.
To zní sice hezky, ale v praxi těžko bude rozhodčí vykazovat diváka a přitom ignorovat překročený čas, který měl sám hlídat.
Mimochodem citovaná pravidla zní antikvárně. Skutečně platná pravidla FIDE mluví o PRAPORKU?
Jop. V anglické verzi flag.
Polehčující okolností pro použití anachronických termínů je to, že praporek a „pád praporku“ jsou pseudodefinované v článku 6.1.
Raroh má v tomto co se týče pravidel pravdu. Rozhodčí (zástupce kapitána domácích) v té době seděl u vedlejší partie (časovky) a divák ho měl správně upozornit (zajít za ním). Že se tak nestalo, vyplývalo i z toho, že ani na konci utkání rozhodčí o této situaci nevěděl. Na druhou stranu, jak jsem psal v reportu, v daném případě to nic neovlivnilo – Zdeněk měl udělat ještě několik tahů, soupeř by si určitě všimnul a Zdeňkova pozice byla prohraná.
Nicméně, když nám na konci utkání stejný rozhodčí řekl, že nepovažuje za správné, že se Raroh ve vyhrané pozici smál svému soupeři, což Raroh určitě nedělal vědomě, upozornili jsme ho na oplátku na zmiňovaný incident.
Jinak se tato (celkem častá) situace řešila na semináři rozhodčích a bohužel se s tím opravdu moc dělat nedá, jenom na to upozornit v zápise o utkání (ale bez šance na nějakou změnu výsledku).