Nejnižší pražská soutěž začala pro naše géčko v minus druhém podlaží, kde hraje tradičně své zápasy oddíl ZORA. A hraje je tam opravdu všechny, ven nejezdí, takže, komu ji los nadělí do skupiny, výletu do vršovických katakomb se nevyhne. Vyhnul jsem se mu však já tím, že jsem sehnal dostatek hráčů a kapitánství delegoval na svého zástupce Štefana, který v této pozici nahradil Romana odstěhovavšího se do Brna. Nakonec ZORA minula i Karla, který zůstal v pozici náhradníka. A už je tady avizovaný Štefanův referát:

*************

Moc toho nevím, věnoval jsem se především své partii. Něco zkusím.

Především chci napsat, že se mi líbila atmosféra, domácí, a hlavně jejich kapitán působili přátelsky.
K samotnému utkání:
Nejprve Alice a Otík vyhráli v podstatě dřív než začali. Z ostatních ukončil partii nejdřív Jirka Král. Co jsem zběžně viděl, měl od začátku figuru navíc. Soupeřka jí možná obětovala za útok. Dotlačila se pěšci na 5. a 6. řadu, ale přišlo mi to takové platonické.
Pak se Adam domluvil na remíze (byl se mne zeptat, vedli jsme 3:0, nechal jsem to na něm).
Další skončil Greg. Tu partii jsem viděl jenom jednou, zdálo se mi, že Greg tlačí. Hráli ve vedlejší místnosti, nestíhal jsem sledovat, měl jsem dost komplikovanou pozici. Vítězství už bylo naše.
Já jsem se domluvil na remíze po víc než dvou hodinách. Materiálově jsme byli vyrovnaní, měl jsem asi lepší pozici, ale nějak jsem se to bál dohrát. Přitom od začátku jsem stál velmi dobře, soupeř začal hodně špatně, udělal 4 tahy jezdcem, aby se dostal na c8. Já jsem to pak asi trochu podcenil, měl jsem 2 figury za dva pěšce, ale chybou jsem mu dovolil prudký útok na krále. Povedlo se odvrátit za vrácení figury. Soupeř ještě získal pěšce.
Hezky vyhrál v koncovce K+3P proti K+2P Marek. Napřed donutil soupeře potáhnout pěšcem, čím si soupeř zablokoval krále, a pak ho vytempoval.
Poslední skončil Víťa. Ta partie mi připadala dost vyrovnaná, ke konci měli oba K+V+S a Víťa pěšce navíc. Dostal se do jasně vyhrané pozice, vyměnili se střelci, soupeřčin král byl odblokován, bylo jasné, že volný h pěšec dojde do dámy. Soupeřka to nebránila dobře, asi to ani nešlo, ale ne a ne se vzdát. Nakonec to vzdala 2 tahy před matem. Měla jediný tah, a ještě přemýšlela snad 10 minut. Ale jak mi řekl Víťa: měla na to právo.

Víc nevím, a možno to taky bylo trochu jinak.

*************