Ve třetím kole 2. ligy jsme v našem undergroundu přivítali Bohemku, která ještě loni hrála 1. ligu jakožto její tradiční účastník (o extraligových úspěších dávnější minulosti nemluvě). My i soupeř jsme nastoupili bez některých hráčů základní sestavy, i tak jsem považoval za mírného favorita zápasu našeho soupeře.

Při příchodu jsem si ráno na dveřích do domu všiml, že proti jakémusi panu D. z tohoto domu je vedena exekuce, tak jsem jen doufal, že neměl nic společného s naší hrací místností 🙂  Nakonec ale si ale pouze oba týmy pro sebe zabavili jeden zápasový bod a troufnu si tvrdit, že ta remíza byla zasloužená.

Jako první skončila moje partie na osmičce. Hráli jsme ostrou variantu francouzské (3. Jc3 Sb4 …7. Dg4), kde mi soupeř sezobl pěšce g + h a já se hojil na pěšcích v centru. V takovýchto pozicích obvykle dopadne špatně ten, kdo sejde jako první na špatnou cestu a bohužel jsem to byl já, když jsem dovolil soupeři vítězný útočný taktický obrat. Snažil jsem se zachránit hledáním věčného šachu i za cenu odevzdávaného materiálu. Soupeřův bílý král ale po zběsilé honičce doběhl až na h8, kde se ukryl a byl jsem nucen se vzdát. „Jako Navara“, pochválil mého protivníka kapitán soupeře v připomínce slavné partie našeho velmistra, který se ukryl králem na stejné pole před palbou těžkých figur.

Po korektní remíze Petra Šimka na druhé šachovnici jsme ale rychle vyrovnali na páté desce v partii Honzy Bartoše, kde to bylo v partii na jednu branku a zkušený bohemácký mistr byl rozstřelen útokem, když mu v těžké pozici zasadil ránu z milosti pád praporku na hodinách (těch digitálních).

Smírem dopadla i partie na první šachovnici. Soupeři tam zamířili do Skandinávie a lépe se tam orientoval náš hráč, počítač mi hlásil jeho dlouhodobou drobnou výhodu a v jednu chvíli už by začal soupeře za originální pojetí (pěší pochod krále do dlouhé rošády) trestat. Martin ale s ubývajícím časem zvolil klidné pokračování, které ale vedlo do nestejných střelců.

Pak jsme se na chvíli ujali vedení výhrou na třetí šachovnici, hrála se Španělská, Jindrův soupeř to ve střední hře začal zjednodušovat a skončilo to v dámské koncovce (na chvíli ještě se střelci), kde dámy zobaly pěšce, Jindrovi ale zbyl jeden navíc, což náš hráč trpělivě uplatnil.

Soupeři ale brzy kontrovali na šesté a sedmé desce a vrátili tak vedení na svou stranu. Anička sehrála zahájení trochu podezřele a od počátku řešila problémy, jak vyvinout figurky a stálo to nějakého pěšce. Počítač i v průběhu viděl zvedáček, po kterém mohla Anička otočit průběh partie a chytit příliš žravého koně, leč nestalo se a naše hráčka se tak potýkala většinu partie s pěšcovým mankem. Když se jí ho podařilo aktivní hrou smazat a k remíze už nebylo daleko, nechala soupeře vyměnit figury a přejít do vyhrané pěšcovky. Tomáš opustil protentokrát orangutana a hrál něco zavřeného, nebyl by to ale on, kdyby se nepustil do zápletek. Vznikla z toho složitá pozice, kde porůznu visely figury jedné či druhé straně, počítač ale dlouho hlásil rovinu, bohužel první zakopl náš hráč a po časovce skončil s figurou méně.

Stejně jako v minulém zápase tak bylo třeba poslední partii vyhrát na celkovou remízu a hrdinou dne se tak stal nyní Pedro. Černými získal v holandské pevnou pozici a v nestřežené chvíli oloudil soupeře o kvalitu. Pozice ale byla komplikovaná – hlavně díky otravnému pěšci bílého na sedmé řadě a bylo třeba dlouho hledat cestu, jak uplatnit prostorovou výhodu věže proti střelci. Ale náš hráč to vyseděl a zaslouží tak absolutorium.

Takže remíza se silným soupeřem, ale už by to chtělo taky nějaký zápas vyhrát, tříbodový systém je neúprosný.