Coby menšímu sponzoru našeho A-týmu se mi dostalo cti pojmenovat si alespoň druholigový Bartoš Unichess B. Soupisku jsem k tomu nevyfasoval nijak mimořádnou, řada hráčů pocítila neodolatelné nutkání hrát za někoho jiného, někam přestoupit nebo nehrát šachy. K tomu nemilá kolize s Extraligou.

Naopak pozitivním rysem sezóny je pěkná hrací místnost v centru Prahy v hotelu Crystal Palace, poskytnutá šlechetností téhož a celé společnosti EA hotels.

Hotelová recepce

Hotelový recepční

Vznešené zrcadlo

Hotelový bar

V prvním kole jsme hráli s Děčínem, který se dostavil v nejsilnější verzi své sestavy. Nehrající Babička přišel dodatečně jako divák, takže byla přítomna celá řada šachových funkcionářů – vedoucí skupiny, bývalý předseda i úřadující prezident svazu… My jsme byli bez horních 3 desek, takže jsme se považovali za outsidera. Ovšem s příkazem bojovat.

Zápas se ale vyvíjel spíš příznivě. Na 7. desce jsem překvapivě lehce vyhrál s Romanem Borešem. Po vlažném začátku v Bogoljubovově indické se naskytla kombinace typu mnohonásobná výměna, Db3+ a Dxb7. Kompenzace černého nebyla dostatečná, naopak utrpěl další ztráty.

Roman Boreš

Na 6. desce hrál Lamser černými s Miroslavem Borešem symetrickou anglickou. Vznikla typická anglická taktika, Honza nechal stát celou věž a vyhrál útokem. Přihlížejícím se zdálo, že mohl být prohraný, ale počítač ví, že to byl křišťál. Jenom v závěru zvolil desetitahový mat místo čtyř tahového, ale bílý se stejně vzdal.

Miroslav Boreš – Lamser

Získal tak pamětní medaili města Kadaň (sídla včelky Unichessky), za první vyhranou partii v sezóně. (Sebe jsem vyloučil.)

Lamser a jeho medaile

Za Děčín snadno kontroval na 8. Janda bílými s Čížkem, kde černý nevyřešil Colleho systém. Průnik bílé dámy na h7 se stal předzvěstí rychlé porážky.

Janda – Čížek

Zbylých pět partií bylo mnohem delších. Důležité bylo rozuzlení na 6. desce : Vrbata zde bílými pokazil Merano a ztratil  s Valešem pěšce. Zkušeně pozici stabilizoval, získal dvojici střelců a s aktivním tahem nabídl remis. Černý bez debat s kapitánem přijmul, čímž mne velmi potěšil. Zřejmě úcta ke jménu. Vzhledem ke stavu a dění na některých deskách to hraničilo s rezignací na zápas. Paradoxně počítač ukazuje, že poslední Vrbatův tah byl chybný a reálnou kompenzaci bylo třeba hledat jinak, ale to jsme nikdo přirozeně neviděli.

Vrbata – Valeš

Velmi záhy totiž přišel celý bod od Pokorného, hrajícího na druhé desce černými se Sejkorou. Ten rozehrál Phillidora v útoku, v zahájení odmítl opakování tahů, ale pak nějak nešťastně rozestavil pěšce nebo co. Následovaly už jen ztráty materiálu a pád praporku.

Sejkora – Pokorný

Vítězný bod na 4,5 přidal na 3. desce náš nový host Sháněl. Hráč Starého Města, ale zjevně se mu dařilo i na Novém Městě. V sicilské se Sb5xc6 už v 16. tahu přemanévroval Vozku, který raději než pěšce dal raději pozičně kvalitu. Možná to už bylo jen věcí techniky, ale rozhodně nic rychlého nebo jednoduchého. Jarek prokázal techniku i trpělivost a našeho bývalého spoluhráče udolal.

Sháněl – Vozka

Dál se hrálo jen o skóre.

Jaščenko na 4. černými se Sochorem získala černými z Nimcovičovy indické zavřenou pozici, kde výhodu bílého tvořil předsunutý klín pěšců na dámském křídla. Olga hru správně co nejvíc komplikovala, až do remízy v nepřehledné pozici. Počítač říká, že i v závěru stojí bílý líp, takže si nemusí nic vyčítat.

Sochor – Jaščenko

Na 5:3 pak snížil na 1. desce černými Maník proti našemu Škárovi. Vladovi nebylo dobře, přesto se v sicilské držel a opakovaně vracel do rovnováhy. Pak byl kombinačně ošizen v koncovce mnoha figur a nemnoha pěšců. Miki toho vždycky viděl trochu víc ve hře i propočtu, ale remíza nebyla úplně nereálná. Tak jako tak, slovenský velmistr na čele Děčína jim už zápas zachránit nemohl.

Škára – Maník

Děčínští se kupodivu za favorita také nepovažovali, ale já jsem naší výhrou v daných sestavách příjemně překvapen!

3 Grácie = 3 body