Katem v Litoměřické Katovně během posledního kola aneb Skautská mise pomohla roudnickému pionýru k vítězství na Litoměřickém Kalichu!!))

Jak sladké je vrátit se do míst svého bezstarostného dětství, do dětství sice nesvobody, kdy bylo potlačeno Pražské jaro okupačními Rusy v roce 1968,  ale do místa,  s  nejlepší klubovnou na světě, v které  se v té době opět po 20.letech rozběhl skautský život a který byl vždy v naší zemi opakovaně potíraný a zakazovaný. Kdo zde byl a zná tu tajemnou Katovnu se zarostlou kotlinou a Pokratickým potokem, která nás po dva roky udržovala v apolitické Rychlošípácké iluzi, ví, že svět té doby může být báječné dobrodružství, což někdy dodnes platí a zvláště na poli šachovém!)

O to sladčeji pak chutná, ve stejném místě, se vklínit do dobrého pořadí zdejší šachové komunity, kteří bleskový Kalich s pečlivou pravidelností pořádají. To, že je tu řada dvoustotisícovek, dvoutisícovek a mnoho dobrých hráčů, kteří udržují svůj klubový život tak, jak to tu bývalo vždy zvykem za éry magického pana Maxmiliána Gabzdyla, slepce pana Bendy, tajemníka a archiváře Lahovského a šnekaře pana Hortíka /ten přinesl do klubovny prvního Mefista/ se ví, a prorazit mezi nimi je možno buďto precizní hrou nebo nějakým osvícením mysli, což byl můj případ!).

Unichess zde byl opět na bedně a jen málo scházelo autoru článku, který se po matném výkonu v dlouhých partiích v pražských soutěžích, aby na ni senzačně nestál. I tak se zmátořil k pátému místu a vítězstvím v posledním kolem nad naším hostujícím Lukášem Hulou, kterého jsem tímto „sťal“ a tím chudááák/sorry/ přišel o vítězství, šokoval nejen Chaloupky, ale i bratra a svého prvního trenéra Pepu Láchu!

K vítězství jsem tak já, skaut jak poleno, pomohl mému ideologickému nepříteli, pionýru z Roudnice, Milošovi Kozákovi /pionýři mimochodem z té doby dětství do Katovny nesměli!)/, ale vše je zapomenuto a tak jsem rád, že se rozloučil před přestupem do Slavoje vítězstvím za Unichess!!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA