Další dva dosud neokomentované zápasy déčka proběhly v odlišném duchu, zatímco v Kobylisích se zápas nesl v poklidném duchu, kdy jsme od jisté chvíle tahali za kratší konec provazu a zápas skončil vcelku jasnou prohrou 2,5:5,5, doma proti GROPu to byl infarktový zápas, kde se rozhodovalo opravdu až v poslední minutě a otočili jsme zápas, který se vyvíjel v jednu chvíli dost nepříznivě. Výsledky na šachovnicích jsou jako obvykle v Pedrově tipovačce.

Nevím, jestli drobné internetové hecování před zápasem nějak zapůsobilo, ale v Kobylisích na nás Éčko každopádně nastoupilo s plnou polní, v současné chvíli asi v té nejsilnější sestavě, co mohli dát dohromady při velkém množství písmenkových hráčů. U nás chyběl Tomáš Reichel, kterého nahradil Víťa, ač mi avizoval před zápasem, ať od něj raději nic nečekám. Jeho partie skončila jako první, bílými zahájil poněkud rozevlátý útok, který černý přežil jen s malými oděrkami, pak získal kvalitu, kterou záhy vrátil (přehlédl však vsuvku, po které by mu kvalita patrně zůstala a mohlo se to ještě zkoušet) a partii v rovné pozici zapůlil. Pak už se to začalo sypat, nejdřív jsem se zamotal já s Vojtou Kovářem ve střední hře a zabalil to s vidinou materiálních ztrát bez protihry (asi bychom si měli dávat do hostovaček klauzuli o nenastoupení hráče proti vlastnímu klubu 🙂 ), pak Michal už už přežil útok Pavla Kopty při opačných rošádách, závěrečná vazba ale byla smrtící. Takže jsme prohrávali o dva body a bohužel kromě partie Jarka Sháněla to nikde nevypadalo na nějaký zlom v zápase a tak to taky skončily Jára Sháněl to dotáhl k bodu, pak ještě remizovali Tomáš Popper s Martinem Čížkem, když byli notnou část partie pod tlakem a prohráli Jarda Hadrava a Jirka Fišer, když Jirka stál po zahájení podezřele a v časovce pak ztratil figuru, Jarda stál naopak po zahájení lépe, měl jsem ale pocit, že v nějaké chvíli ztratil nit a aktivita se rozplynula, naopak zatoulaná věž znamenala ztrátu kvality – a pak i prohranou koncovku.

Zápas s Déčkem GROPu byl jiné kafe, kromě výše zmíněného utkání hrajeme v téhle soutěži vesměs vyrovnané zápasy, ale takovýhle nervák jsme ještě neabsolvovali. Důležitost zápasu znásoboval fakt, že soupeř je přímým konkurentem v boji o záchranu a šlo tak o to nejen bodovat, ale též o to nepřenechat body soupeři 🙂

Nám chyběl jeden hráč ze základu, soupeři nepostavili papírově to nejsilnější co měli, nevynechali ovšem IM Kriebela na první desce. Navíc se po hodině hry ukázalo, že je soupeřů jenom sedm, když neobsadili čtvrtou desku, resp. hráč soupeře se nedostavil (asi usoudili, že když jich je málo, tak vynechají šachovnici s naším největším zabijákem Járou 🙂 ). Pak remizoval Martin, který skončil v koncovce těžkých figur a už se mne ptal, zda může remizovat, když se v partii už několikrát zmýlil v propočtu. Pak se ale situace začala pro nás komplikovat, nejdřív přišla nečekaná prohra na poslední desce, kde Pavel nějak podcenil soupeřův útok a pak trochu očekávaná moje prohra na první desce. Hrál se Albinův protigambit, opačné rošády a překvapivě jsem jako první zahájil útok já. Soupeř kontroval obětí dámy za věž a lehkou figuru a souhra jeho figur se ukázala jako lepší – partii jsem pak ukončil naběhnutím na vidle. O bod jsme tedy prohrávali a kromě lepší pozice Jardy Hadravy se v partiích pro nás spíš smrákalo. Tomáš se vyhrabal z nepříjemné pozice a dokonce po časovce měl figuru proti pěšci, problém byl v tom, že soupeřův postouplý pěšec materiální výhodu snadno zneutralizoval a nezbylo než remizovat. První dramata pak přinesla první časovka, Michal ze špatné pozice snažil vylhat obětí kvality, Jarda držel lepší věžovku s pěšcem víc, ale bohužel Jirka ztratil celou věž a partie byla prohraná, byť opticky hrozili postouplí pěšci, které však soupeřův král hravě držel. Pod vlivem toho, že je Jirkova partie prohraná, se Michalův soupeř nepokoušel uplatnit materiální výhodu a nabídl remízu (stav 2,5:3,5 pro soupeře) – a ta nakonec byla zlatá! Pokračovaly tak jenom partie na šesté a sedmé šachovnici, kde jsme se pokoušeli o nemožné. Jarda nemohl najít cestu, jak uplatnit pěšce navíc a partie směřovala k remíze, Jirkův soupeř pak přiváděl své spoluhráče k šílenství, když prošel několikrát kolem jasně vyhrané pozice a pozici komplikoval až do situace, kdy měl sice pořád věž, ale už ani jednoho svého pěšce, zatoulaného krále někde na b7 a naopak Jirka dva spojené krajní (g,h) pěšce, kteří se najednou rozešli kupředu. Zápas pak vygradoval v závěrečných časovkách. Jarda skutečně dospěl do remizové koncovky, kdy mu zbyl krajní pěšec, který doputoval až na předposlední řadu a prosadit reálně nešel, soupeř si však nechal v poslední minutě vyšachovat celou věž! Soupeři pak dopili kalich hořkosti i na sedmé šachovnici, kde v poslední minutě nakonec Jirka pěšce naopak na poslední řadu dotlačil – vyšlo to akorát, soupeř byl o tempo pomalejší. A po těch dvou gólech v poslední minutě jsme mohli propuknout v jásot. 🙂